V pondělí, o volném dni na hotelu týmu Astana, se ještě Jan Hirt zamýšlí nad itinerářem úterní 16. etapy poněkud skepticky: „Nevím, jestli mi tým dovolí jít do úniku. A i kdyby, ten profil není pro mě ideální, abych mohl bojovat o vítězství. Potřebuji těžký kopec na konci. Jenže tady bude po sjezdu z Mortirola jen mírné stoupání do cíle, které snad ani pořádným kopcem není.“
Jenže v úterním dopoledni na poradě Astany v městečku Lovere sportovní ředitelé ukáží v autobuse na čtyři jezdce s pokynem: „Zkuste se dostat do úniku.“
Giro d’Italia 2019speciální příloha iDNES.cz |
Mezi vyvolenými je také Hirt.
Silnice se hned po startu zvedá vzhůru do průsmyku Presolana, který si kupodivu ani nevysloužil právo být kategorizovaným vrcholem, přesto je to solidní stoupání a právě na něm se tvoří skupina 21 uprchlíků, tradiční mix lovců etap a pomocníků favoritů celkové klasifikace.
Astana tu má tříčlenné zastoupení: Pello Bilbao, Davide Villela... a Jan Hirt.
Když dorazí na vrchol Aprica, mají k dobru už pět a půl minuty. Pod Mortirolem 5:50 minuty. Hirt si uvědomuje: Ano, z této skupiny by se mohl zrodit vítěz dne. Pokusím se.
Sužují je zima a déšť, pravý horský nečas. Boj se zimou odebírá tělům energii. Pravidelně jíst je nutnost.
„Mně nedělá největší problém jíst, když při závodě prší, ale nejhorší je pro mě sáhnout si rukou do zadní kapsy,“ vykládal před etapou. „Máte na sobě mokré oblečení, pohnete se kvůli jídlu a je hrozně nepříjemné, když nadzvedáváte pláštěnku a nacáká vám pod ní. Radši si jídlo strkám na břicho pod dres.“
Jí, co zrovna nahmatá. A ano, dnes určitě dojde i na gel, který si v jednodušších etapách nebere.
Už jsou na Mortirolu. „Hora, kde jede každý za své,“ říká o něm Hirt. Dvanáct kilometrů nefalšované dřiny na silnici se sklonem místy až 18 procent. Nemilosrdné síto, které procedí uprchlíky.
Jak jeho svahy nabývají na strmosti, skupina řídne, až jich zbude pouze pět. S Hirtem jsou tu Mikel Nieve, Damiano Caruso, Giulio Ciccone a Fausto Masnada. Exkluzivní vrchařská společnost. Tři z nich letos nebo v minulých letech vyhráli na Giru horskou etapu. Caruso už tu byl v etapě druhý, Hirt zatím nejlépe předloni v Dolomitech pátý.
Kdo bude mít nejvíce sil tentokrát?
Hirt bojoval na Giru o etapové vítězství. Ve spurtu prohrál s Cicconem |
Teď jde český cyklista ze sedla. Svým nástupem odpáře Masnadu. Potom i Nieveho. Jsou jen tři. A když se odporoučí i Caruso, zůstávají dva. Čech v blankytně modrém dresu (či spíše pláštěnce) Astany versus Ital ze stáje Trek, majitel sytě modrého trikotu lídra vrchařské soutěže.
A za nimi? Kdo ví. Jak daleko jsou pronásledovatelé? A kde parta favoritů celkové klasifikace s růžovým Carapazem? Hirt netuší. Neví, že útok Vincenza Nibaliho ve skupině favoritů zachytili Richard Carapaz, Mikel Landa i Miguel Ángel López, ale nikoliv Primož Roglič, který se bez pomocníků opět jednou ocitá v defenzivě.
Buonanotte. #Giro https://t.co/id8hi8Frw3
„Na Mortirolu byl hrozný hluk, takže jsem vůbec neslyšel, co mi říkají z týmu do rádia,“ poví Hirt po etapě.
Vlastně slyší z vysílačky od svých šéfů jediné slovo: „Jeď... Jeď.“
Ve skutečnosti je to „Jeď“ s podmínkou. Zatím jeď. Dokud ti neřekneme jinak.
Pohlédne na Cicconeho a pomyslí si: Připadá mi, že jsem v kopci silnější. Déšť houstne a vrchol Mortirola se blíží. „Epické stoupání,“ vykřikuje reportér televize RAI.
Kdyby tak byl cíl už tady, pomyslí si Hirt. Ovšem na kdyby se ani cyklistika nehraje.
Zkusí i Cicconemu nastupovat. „Říkal jsem si, že kdybych si na Mortirolu najel třeba i minutu k dobru, mohl bych pak už ten náskok udržet.“ Ital se však drží.
Giulio Ciccone, král vrchařských prémiíMerckx už je na dohled Giulio Ciccone vyhrál na Mortirolu už svoji 20. vrchařskou prémii v tomto ročníku Gira. Pouze dva muži v minulosti dokázali vyhrát více vrchařských prémií během jediného ročníku Gira - Eddy Merckx 21, a Gino Bartali dokonce 42. |
Pokoří vrchol a sjíždějí do údolí. Vlezlá zima už doslova nahlodává Hirtovo tělo, přichází o hlas, ani není schopný mluvit do týmového rádia. Ale Ciccone na tom není o mnoho lépe, zpomalené záběry odhalí, jak drkotá zuby. Lituje impulzivního rozhodnutí odhodit na vrcholu Mortirola pláštěnku.
Daleko za nimi se lídr Hirtova týmu López odpoutává od skupinky favoritů, stáhne se k němu Pello Bilbao, najedou si v nebezpečném sjezdu pár sekund k dobru.
Detailní informace scházejí, i kazašský sportovní ředitel Astany Aleksandr Šefer přizná: „Nebyli jsme si jisti, jaký náskok má Miguel na skupinu s růžovým dresem, museli jsme počkat na přesné informace.“
Hirt chápe, že může být stažen z úniku na pomoc k Lópezovi. Zažívá rozpolcenost cyklistických pomocníků: Buď bude muset pracovat pro lídra, nebo mu dovolí bojovat o vítězství.
Sjezd končí, zbývá posledních 15 kilometrů po rovině a do mírného stoupání. Sportovní ředitelé mu sdělují: „Zůstaň za Cicconeho kolem, nestřídej.“
#Giro Big talks going on with @giuliocicco1 and Hirt as Hirt is not contributing much to the effort. With a 4min gap they have enough time to fight out the stage win. 10kms https://t.co/WqD4sIZsI4
Poslechne. Ciccone se ohlíží, lamentuje, vybízí ho, marně. Pak dokonce přijíždí k Hirtovi týmové auto Treku a ponouká ho, ať střídá. Jenže on v tu chvíli nesmí, takový je pokyn od týmu.
Později Aleksandr Šefer prozradí: „Chtěli jsme zastavit Jana a vzít ho zpět z úniku v případě, že by rozdíl mezi ním a Miguelem byl takový, aby se Jan k němu mohl stáhnout a pomoci mu. Ale to se nestalo, a tak jsme mu dali šanci bojovat o etapu, protože s Cicconem stále měli čtyři minuty k dobru.“
Hirtovi tak svým způsobem „pomohli“ rovněž Nibali, Carapaz a spol., když dostihli a eliminovali útočícího Lópeze. Konečně tedy jednoznačně ve sluchátkách uslyší: „Jeď o etapu.“
Na posledních kilometrech se i on protočí s Cicconem na špici.
A už je tu do růžová vyzdobené horské středisko Ponte di Legno a cílová silnice, lemovaná stovkami deštníků zmrzlých fanoušků. Hirt a Ciccone taktizují, vyčkávají, takřka zastavují, jako dráhaři při sprintu na velodromu.
Ciccone začne spurtovat z první pozice.
Hirt po galapředstavení na Mortirolu: Takhle jsem v životě nepromrzl |
„Vím, byl to risk, ale věřil jsem si, že jsem dobrý spurtér,“ poví Ital.
Hirt si dá o zub těžší převod, než chtěl, bojuje, nestačí. „On je bohužel explozivnější,“ ocení soupeře.
V roce 2016 poprvé ovládl Giulio Ciccone na Giru etapu, teď tu slaví ve 24 letech znovu. Rozpřáhne ruce do široka, sundá si brýle, odhodí je triumfálně mezi diváky, a tak moc křičí.
„To bylo samou radostí,“ řekne na tiskové konferenci. „Byl to tak komplikovaný den v dešti, zimě a kopcích. Hirt nechtěl spolupracovat, vzniklo mezi námi trochu nervozity. V cíli to ze mě všechno spadlo. Skončily dva roky frustrace, kdy se mi nedařilo vyhrávat etapy. I proto jsem tak nadšeně křičel.“
Jeho český soupeř se třese zimou. „Takhle jsem ještě nikdy nepromrzl,“ sděluje, pomocník Astany jej rychle odvádí do bílého stanu, kde se závodníci zateplují.
To byla ale strašná zima. "Takhle jsem ještě nikdy nepromrznul," říkal @HirtJan, jeden z hrdinů 16. etapy Gira přes legendární Mortirolo, po 2. místě v cíli. V hustém slejváku mu odešel i hlas, ani nemohl mluvit do týmové vysílačky. Ovšem ten výkon byl parádní. https://t.co/eOn5eyxZQa
Přijíždí López, nespokojený, jelikož v závěru etapy neudržel tempo Nibaliho a Carapaze, a říká: „Byl jsem úplně prázdný, v mých nohách nic nezůstalo, ta zima byla vážně drsná. Poslední dva kilometry byly kruté.“
Bílý dres nejlepšího mladíka, který svlékl z Pavla Sivakova, je Kolumbijci malou útěchou.
Richard Carapaz si znovu kráčí na pódium pro (suchý) růžový dres, ve středu má 26. narozeniny a maglia rosa je nádherný dárek. Obstál v dalším nemilosrdném testu, znovu všem vzkázal: Já opravdu můžu vyhrát Giro!
Mokro, déšť, růžová, šampaňské... a Carapaz. Jestli do dneška ještě někdo nevěřil, že Richard Carapaz může až do Verony bojovat o titul z Gira, dostal na Mortirolu další důkaz. Však už i Vincenzo Nibali říká: "Na Carapaze si teď musím dávat největší pozor. Dnes jel skvěle." https://t.co/15vftYnd5z
Primož Roglič je naopak mezi poraženými dne, a tak Ekvádorec rázem kraluje celkové klasifikaci s náskokem 1:47 minuty na Nibaliho a 2:09 na Rogliče. A protože má Movistar v záloze ještě čtvrtého Landu, pozice figurek španělské stáje na šachovnici Gira je přímo vynikající.
Hirt se převleče a zůstává skryt ve stanu. Odejít zatím nesmí. S Cicconem sice ve spurtu prohrál, ale i jeho čeká cesta na pódium, Astana je vyhlášena nejlepším týmem.
Právě zanechal na Giru další velmi viditelnou stopu, stejně jako předloni, ještě coby lídr stáje CCC. O další smlouvu, až mu letos vyprší kontrakt s Astanou, se nemusí strachovat, ať už to bude opět v kazašském týmu nebo jinde. Zároveň zařídil, že poprvé od Leopolda Königa na Vueltě 2016 se český cyklista probil mezi nejlepší tři v etapě na Grand Tour.
„Ale to mi teď vůbec nepomáhá,“ reaguje s přívalem zklamání v hlase. „Těch příležitostí, kdy mě tým pustí do úniku a mohu jet na sebe a na výsledek, dostávám hodně málo. Tahle byla na závodech Grand Tour za poslední dva roky první. A pak mi tak malý kousek k vítězství chybí.“
PŘECE JEN NA PÓDIU. Spurt o vítězství v 16. etapě Gira sice Jan Hirt (nejvíce vlevo z jezdců Astany) prohrál, ale na pódium si šel s kolegy pro cenu, určenou nejlepšímu týmu. Vedle něj je lídr stáje Miguel Ángel López, majitel bílého dresu.
Italská média na začátku tohoto dne spekulovala, zda si 16. etapa stále ještě zaslouží přívlastek královská, i bez vyškrtnuté Gavie, nebo jestli by tento přívlastek měl přejít na etapu s pořadovým číslem 20 a drsnými dolomitskými zuby.
Ale není to vlastně jedno? To úterní divadlo a drama a vzrušující podívaná daly zapomenout na chybějící Gavii.
Sledovali jsme skvělou etapu.
A stále to není konec.
„Ta sobotní bude hodně těžká,“ přemýšlí Hirt. „Bude záležet na taktice týmu, ale... rád bych tam zkusil únik znovu.“
