„Nemysli, prostě to udělej.“
Tohle jednoduché, ale všeříkající heslo si před startem populárního cyklistického klání Paříž-Roubaix vylepila na řídítka.
A řídila se jím naprosto.
Hned po startu se vydala do 18členného úniku, se kterým dojela až do cíle. Před všemi favoritkami, před všemi ženami, o kterých se před startem mluvilo.
„V posledních kilometrech už nás stíhaly opravdu tvrdě. Vepředu nás nakonec zbylo jen sedm, ale pracovaly jsme snad jen čtyři, nikdo další už neměl moc sil. Ale i tak jsme na velodrom dorazily jako první,“ těšilo Jacksonovou.
V tu chvíli si vybrala zadní kolo jedné své soupeřky a 300 metrů před cílem nasadila k vítěznému sprintu.
BEZBŘEHÁ RADOST. Alison Jacksonová a její triumf na Paříž-Roubaix.
„Vždycky říkám, že miluju cyklistické závody a když vyhraju, miluju je o to víc. Pro ženskou kanadskou cyklistiku je navíc tak velké vítězství opravdu monumentální. Mé největší v kariéře a splněný sen. Teď jen doufám, že tenhle kousek malé skály (trofej pro vítězku) naučíme nějaké taneční pohyby,“ smála se 34letá závodnice.
Je archetypální vítězkou Roubaix v tom, že se v závodě nikdy nevzdala. Její hluboká touha vyhrát byla evidentní v každém záběru kamery. V závěru ze sebe vydala i poslední watt, který jí v těle zbyl.
A je taky atypickou vítězkou slavného závodu.
Uprchly před kameny a šikanou, na olympiádu touží dostat afghánskou vlajku |
Proč? Protože její první pohyb po zastavení byl tanec – něco, co cyklističtí fanoušci na velodromu nikdy neviděli. Na pódium si vzala růžový klobouk ve tvaru kyblíku a na tiskové konferenci předstírala rozhovor s velkou dlážděnou kostkou, kterou za vítězství dostala.
Jacksonová je vůbec veselá kopa, která má tanec v krvi, většinu svých kreací přidává na populární sociální síť TikTok. Na něm vlastně dost dopodrobna dokumentuje svůj závodní život, často na něm právě tančí a podobně.
No a jednu ze svých kreací předvedla i na velodromu v Roubaix, proto se fanoušci hned začali ptát, jestli do svých tanečních videí zapojí i svůj vítězný kámen.
Alison Jackson brought out all the moves after winning the women's #ParisRoubaix 💃🙌
— Eurosport (@eurosport) April 9, 2023
(via @RoubaixFemmes) pic.twitter.com/4NJQMxRYAm
„Pane jo! Doufám, že ho naučíme nějaké taneční pohyby. Budu muset udělat ještě pár kliků, abych ho vůbec uzvedla a něco s ním dokázala,“ vtipkovala.
Na pozávodní tiskové konferenci se ale taky dost vracela do minulosti.
Do doby, kdy jako malá na rodinné farmě v Albertě vyrůstala. Dlážděná kostka totiž rozhodně není pro Jacksonovou novou zkušeností.
„Jedna z věcí, kterou jsem na farmě musela jako dítě dělat, bylo chodit na pole, sbírat z něj kameny a dávat je do náklaďáku,“ vyprávěla. „No a dneska v ruce držím další kámen. Myslím, že celá moje rodina tuhle trofej hodně ocení.“
Ocení ji o to víc. Vždyť Jacksonová dosud žádnou velkou klasiku nevyhrála. Ona nikdy nebyla ani mezi těmi, které by ji mohly vyhrát.
Belgická královna, na kterou fanoušci čekali. Kopecká píše historii |
Kanaďanka rozhodně v ženském pelotonu nepatří mezi závodnice, o kterých by se před startem hodně mluvilo. Kromě Roubaix má na kontě jen sedm profesionálních triumfů, všechny na menších, a ne tak slavných závodech.
I proto mohla směle po startu závodu vyrazit do úniku, o kterém si většina favoritek myslela, že nemá šanci na úspěch, že ho stejně ke konci závodu sjedou.
Však to tak často i na ženských klasikách chodí.
Jenže tentokrát to neplatilo. Před prvním kostkovým sektorem si 18členná skupina vypracovala víc než šestiminutový náskok.
Zdvižený prst to byl, ale důvod k panice? To fakt ne.
S Jacksonovou vepředu totiž skutečně nejely žádné velké favoritky. Tak silné týmy jako jsou SD Worx a Trek-Segafredo by si s tím za normálních okolností poradily. Jenže hromadný pád 40 kilometrů před cílem je rozhodil.
„Na Roubaix je vždycky lepší, když jedete v menší skupině a nemusíte tolik mezi sebou bojovat. Navíc na začátku týdne pršelo, kostky pořád byly dost navlhlé, nebezpečné. Vepředu jsem ušetřila dost sil a nemusela řešit tolik kolizí,“ vysvětlovala svou úspěšnou strategii.
Úseky po kostkách projížděla v úniku v daleko menším stresu. Nemusela se neustále rvát dopředu, nemusela se vyhýbat hromadným pádům.
A v čelní skupině navíc patřila k nejaktivnějším, 21 kilometrů před cílem dokonce sama i zkusila zaútočit.
Tehdy bezvýsledně, ale aspoň skupinu zase zúžila a pak v cíli neměla tolik práce všechny přespurtovat.
„Snažila jsem se se závodem udělat už něco před cílem, to se nepovedlo, tak jsem za to vzala v cíli. Hrozně bych si vyčítala, kdybych 140 kilometrů strávila v úniku a pak se o nic nepokusila. Chtěla jsem na silnici nechat srdce, ať to dopadne, jak dopadne,“ vyprávěla.
Bolesti a pády. Na Flandrech i při Roubaix. Sagan zažívá trpké loučení |
A tak nechala i přesto, že stále nebyla stoprocentně zdravá. V polovině března na kole upadla tak nepříjemně, že si odnesla hlubokou řeznou ránu na koleni a čtyři stehy.
Doteď se jí rána nezhojila, ale Kanaďanka ví, že cyklistika není sportem pro slečinky.
„Pořád musím nosit návleky na kolena, pod kterými mám náplast. Ta rána se stále hojí. Ale pády k cyklistice patří, musíte mít tuhý kořínek a musíte neustále pokračovat,“ líčila.
A tak pokračovala.
Až dojela do cyklistické historie.
