Jai Hindley z Bory, senzačně druhý v ročníku 2020 a trpící v takřka celé sezoně 2021, vyzrál v koncovce etapy na všechny superfavority.
Juan Pedro López z Treku, který měl být na Blockhausu podle názoru řady expertů vysvlečen z maglia rosa, ho má stále na sobě.
Veteráni ukázali, co ještě dovedou. Domenico Pozzovivo (39 let) dojel s nejlepšími na šestém místě, Vincenzo Nibali (37 let) a Alejandro Valverde (42 let) těsně za nimi, oba v elitní desítce.
Jan Hirt dopřál na 13. místě své vrchařské mysli další impulz sebevědomí a v pořadí závodu si polepšil o třináct příček na čtrnáctou pozici.
Tým Ineos, ač v průběhu sezony často hovořil o změně jezdecké strategie na více agresivní a překvapivou, opět jednou použil pro Richarda Carapaze starou dobrou taktiku mocné pevnosti na špici závodu a svým tempem přiváděl soupeře do úzkých.
Tým Bora předvedl přirozenou selekcí svých tří lídrů, z jejichž společenství se kvůli takřka jedenáctiminutové ztrátě odporoučel do nižších pater výsledkové listiny Wilco Keldermann.
A Simon Yates z Bike Exchange, jenž před pouhými osmi dny slavně triumfoval v budapešťské časovce, se stal šíleně smutným poraženým tohoto perného horského dne.
Jako by se mu brána k titulu z Gira, na kterou tolik let usilovně buší, nikdy neměla otevřít.
Noční můra. Pro Ewana i Yatese
„Nejsem ve stoprocentní kondici. Ale budu bojovat,“ ujišťoval Yates na nedělním startu v Isernii. Pravé koleno měl opět zpevněné červeným tejpem. Od pádu, který jej postihl v úvodu etapy na Etnu, se ne a ne zahojit.
Dobře, tak si bol, budu tě ignorovat, chtěl ho okřiknout. Vedro střední Itálie a mocná porce kopců mu však neměly dopřát klidu.
Tři vrchařské prémie jako předkrm a po nich tuhá závěrečná zkouška. To bylo menu 9. etapy, kterou organizátoři nazvali Královská apeninská.
„Taková etapa je doslova noční můrou sprinterů,“ prohodil před ní Caleb Ewan. Nicméně stala se rovněž noční můrou některých vrchařů.
Na jejím konci číhala v 1664 metrech největší hrozba první poloviny Gira.
Na vrcholu kopce tu v roce 1860 vybudovali pevnost. Později zde bylo za 2. světové války palebné stanoviště kontrolované Němci. Pověstný Blockhaus.
Tady se mělo Giro změnit.
Posledních 27 kilometrů vedla silnice takřka neustále vzhůru. Samotný výšlap na Blockhaus pak servíroval 13,7 kilometru s průměrným sklonem 8,5 procenta.
Buonanotte dal #Giro d’Italia 2022
Powered by @ENIT_italia https://t.co/WTuvjFUHfY
Když do cílové mety stále zbývalo dlouhých jedenáct kilometrů, mezera mezi Yatesovým kolem a skupinou favoritů se začala stále více prohlubovat. Chlapík v modrém dresu stáje Bike Exchange ztrácel kontakt, naději, víru... i svůj letitý růžový sen.
Ještě ráno byl v celkové klasifikaci nejlépe postaveným z top favoritů. Teď se v její virtuální podobě sesouval níž a níž. Když dorazil do cíle s mankem 11:15 minuty, sesul se na asfalt a dlouze tam seděl.
Je to pryč, věděl.
Jen kvůli zraněnému kolenu?
„Už od Etny mě hodně bolí,“ přiznával. „Doufal jsem, že se i tak udržím s nejlepšími, jenže nešlo to, závod jsem ztratil. Navíc koleno nebylo dnes mým jediným problémem. Trpěl jsem i ve zdejším vedru.“
Co bude dál, nevěděl. Pokusí se zotavit během druhého týdne a v tom třetím zabojovat v horách aspoň o etapu? Nebo raději opustí závod a soustředí se na Tour?
„Nevím,“ zakroutil hlavou. „Teď máme volný den. Snad se z dneška vzpamatuju. A pak uvidíme.“
#Giro105 / Décla
@SimonYatess (BEX) : "Nous verrons si je continue à me battre. Nous avons d'abord un jour de repos, puis nous verrons comment se passe, mais je ne sais pas encore si je vais continuer. Cette blessure m'a causé beaucoup de problèmes."
( : RCS) https://t.co/7hTJooFGnR
Hindleyho znovuzrození
Jai Hindley tou dobou už čtvrt hodiny oslavoval. Protože tuhle parádní etapu nevyhrál ani Richard Carapaz, ani Romain Bardet, ani Mikel Landa, tedy nikdo z tria superfavoritů, které se 4,5 kilometru před cílem po Carapazově útoku odpoutalo od ostatních.
Hindley si s nimi poradil.
A JE TO! Jai Hindley už ví, že ovládl devátou etapu italského Gira.
S Joaem Almeidou a Domenicem Pozzovivem se 2,5 kilometru před metou dotáhl na vedoucí trio a ve sprinterské koncovce ukázal, co v něm dříme.
Vzpomínáte? Oslavovali jsme tohoto šestadvacetiletého Australana, když předloni vyhrál královskou etapu na odloženém podzimním Giru a když tehdy do poslední chvíle senzačně bojoval o růžový dres.
Pak jeho nečekaná záře rychle pohasla.
„Loni jsem zažil spoustu propadů a smůly,“ líčil. Na jaře 2021 tři závody po sobě, včetně Gira, nedokončil. Kvalitní výsledky nepřicházely, bojoval s opruzeninami, se ztrátou formy. Opustil stáj DSM a přestoupil do Bory.
„Tvrdě jsem přes zimu pracoval, abych zase dokázal být konkurenceschopný,“ ujišťoval. Celkové páté místo na Tirrenu-Adriatiku bylo v březnu příslibem. A Blockhaus razítkem na Hindleyho znovuzrození.
Samotné stoupání na tuto prémii nejvyšší kategorie zvládl za 41:25 minuty, o půldruhé minuty pomaleji než Nairo Quintana při svém rekordu na Giru 2017. Tehdy však byla etapa před výšlapem na Blockhaus rovinatá, zatímco tentokrát měli jezdci za den v nohách zátěž 5080 vertikálních metrů.
„Těžko nacházím slova, abych popsal, jak úžasné pocity právě prožívám,“ rozplýval se Hindley. „Celé stoupání jsem byl totálně na hraně a snažil se ho hlavně přežít. Ale pak jsme dojeli vedoucí trio a já si řekl, že zkusím vyhrát. Znal jsem poslední metry etapy a soustředil jsem se, abych byl první v poslední zatáčce 200 metrů před cílem. A povedlo se!“
#Giro
JAI HINDLEY WINS THE BLOCKHAUS STAGE! https://t.co/yBxHwE7ppM
Odměnou je mu rovněž páté místo v celkovém pořadí. Po 570 dnech už zase patří na Giru do hry mocných.
Ovšem jezdcem v růžovém zůstává chlapík, který si tento dres propůjčil při úniku na Etně - a na Blockhausu ho měl opět odevzdat.
Což Juan Pedro López odmítl udělat bez boje.
Jeho věc se zdála být ztracena, když osm kilometrů před cílem zavadil na kraji silnice o kolo Alejandra Valverdeho, musel zastavit, aby zabránil pádu, a než se rozjel, nejlepší se mu vzdalovali.
Cílem projel na patnáctém místě vnitřně smířen s tím, že jeho dny v maglia rosa skončily.
Omyl, Juane.
„Pořád jsi růžový,“ ubezpečoval ho masér, který na něj čekal.
„Tomu se mi nechce věřit. To je jako sen,“ kroutil hlavou.
Ale přece, masér nelhal.
"My team is like a 2nd family. I have a good relationship with the soigneurs, mechanics, everyone. For sure we will enjoy this together.”
Read how Juanpe saved pink after nearly crashing on the final climb of #Giro Stage 9 ➡️ https://t.co/0FHsUe5OJv
@sprintcycling https://t.co/aDYFaHiZbl
Když však vzápětí Lópezovi přistrčili před ústa televizní mikrofon, nerozhovořil se o maglia rosa, ale začal se omlouvat Samu Oomenovi z Jumba. Ten ho v průběhu závodu vytlačoval z pozice, pročež po něm López v návalu emocí hodil bidon. „Je mi to líto,“ tvrdil teď Španěl.
Jeho omluvu následně na Twitteru ocenila přední cyklistická reportérka Laura Meseguerová - navíc s dovětkem: „Vzpomínám, jak mi jezdci z předchozí generace vyprávěli historky o všeobecné úctě k vedoucímu muži závodu. Dříve platilo, že se raději vybourali, než aby ho na trati svým chováním ohrozili. Ty časy jsou bohužel pryč.“
Takové časy si každopádně dobře pamatuje i jeden z nejstarších mužů v pelotonu Domenico Pozzovivo. Další z cyklistů, kteří se za nedělním cílem usmívali.
Hirtova stáj? Nad očekávání
Rok a půl se devětatřicetiletý Ital sbíral z následků vážného zranění po čelní srážce s autem při tréninku.
Letos v zimě se ocitl bez týmu poté, co jeho stáj Qhubeka definitivně zkrachovala.
Musel měnit posed, protože ten starý mu pochroumané tělo neumožňovalo.
Přesto teď bojoval o vítězství v etapě a dojel šestý.
„Takový výsledek předčil má očekávání,“ vyprávěl. „V roce 2017 jsem na Blockhausu taky skončil šestý, ale tehdy mě od vítězství dělilo mnohem víc času. Dnes jsem v jednu chvíli dokonce věřil, že bych na něj mohl dosáhnout, i když jsem nebyl zrovna nejvýbušnějším jezdcem ve vedoucí skupině.“
Před startem svého šestnáctého Gira si stanovil cíl dokončit ho v první desítce celkového pořadí. „Jsem k ní zase o kousek blíž,“ liboval si.
Vůbec to byl pro tým Intermarché - Wanty Gobert velmi povedený den.
„Domenico Pozzovivo je celkově osmý a Jan Hirt čtrnáctý po špičkovém představení na Blockhausu,“ hlásal titulek na webových stránkách stáje.
„Po osmi etapách závodu jsme dokonce vedli týmovou klasifikaci, což je pro nás úplně nová zkušenost na Grand Tour,“ připomněl Pozzovivo. „A také dnes jsme ukázali, že v horách podáváme silné kolektivní výkony. V polovině závěrečného stoupání jsme měli v čelní skupině ještě čtyři jezdce.“
A great performance also from Jan Hirt who arrived in 13th place #Giro https://t.co/dP8DWlqloE
Jan Hirt byl z nich posléze druhým nejlepším. Se dvěma „strašáky“ první poloviny Gira, tedy s Etnou a Blockhausem, se český jezdec vypořádal mnohem lépe než při svém zatím životním ročníku Gira v sezoně 2017.
Tehdy na Etně zaostal o 4:57 minuty a na Blockhausu o 4:39 minuty. A přesto dokončil celé Giro po skvělém třetím týdnu dvanáctý.
Tentokrát dojel na Etnu jen 21 sekund za favority a na Blockhaus o 1:39 minuty později než Hindley. Že je mužem třetích týdnů, prokázal už vícekrát. Máme se nač těšit.
Totéž si říkají organizátoři Gira ze společnosti RCS. Při pohledu na výsledkovou listinu si samou radostí mnou ruce.
Vždyť Giro je takřka v poločase a první čtyři v celkové klasifikaci (López, Almeida, Bardet, Carapaz) dělí pouhopouhých 15 sekund a elitní sedmičku jen 29 sekund.
López by za jistých okolností mohl zůstat v růžové až do soboty.
Pak to začne.
Velké devítidenní finále Gira v horských kulisách Alp a Dolomit.
