„Johannes nemá s námi ostatními momentálně nic společného, ten má totiž svůj vlastní svět,“ pronesl v cíli druhý Sturla Holm Lägreid a dospěl k názoru: „Takže moje stříbro je vlastně zlato.“
Ano, i tak bychom mohli na současné rozpoložení sil v mužském biatlonu pohlížet. Druhé místo za nepřemožitelnou norskou mašinou je svým způsobem vítězstvím.
MS v biatlonupříloha iDNES.cz |
„Dnes to byl zatím můj nejlepší den na šampionátu,“ bilancoval Johannes Bö. „Od startu jsem byl velmi klidný. Cítil jsem, že mě nic nemůže zastavit. A nezastavilo. Zvládnout čtyřpoložkový závod s nulou se mi často nestává. Jo, mohu být na sebe pyšný. Vypadá to, že forma přichází.“
Teprve přichází? A co potom, až dorazí docela? Bůh ochraňuj biatlon.
Ole Einar Björndalen, jenž po svém královsky placeném čínském trenérském angažmá přijal poněkud hůře placenou práci u norské televize NRK, už nyní tvrdí: „Nemyslím, že by byl Johannes někdy v minulosti tak dobrý, jako je právě teď.“
Nezpychne z toho až moc?
„Kdepak, dnešek si užiju a další den budu zase nohama pevně na zemi,“ ujistil šampion.
S diváky slavil už v průběhu posledního kola. Před cílovou čárou zastavil, pootočil se do strany, na lyžích poklekl a s velkým úsměvem gestikuloval směrem k fanouškům. „To byla oslava ve stylu fotbalisty Erlinga Haalanda. Moc mu fandím,“ vysvětloval.
Picture of the World Championships?
Manzoni/IBU | #biathlon | #oberhof23 https://t.co/7KfaZZ09Fd
Titul ze stíhačky nebyl pro něj „jen“ třetím v řadě na mistrovství v Oberhofu. Zároveň s ním zkompletoval ohromující sbírku. Může nyní říkat, že v průběhu kariéry vybojoval zlatou medaili ze světových šampionátů v každé disciplíně, která se na nich jezdí.
Ale co takhle mít sedm zlatých z jednoho jediného šampionátu?
„To je váš největší sen, Johannesi?“
Otázka na tiskové konferenci zazněla a Bö se zasmál: „Ne, není. Mým životním snem je mít krásnou ženu a syny, což se mi povedlo, takže jsem v pohodě.“
S MLŽNÝM ZÁVOJEM. Podmínky během stíhacího závodu mužů na MS v Oberhofu.
V pohodě je určitě i norský tým s tím, že tentokrát neobsadil kompletní stupně vítězů, ale jen zlatý a stříbrný stupeň, protože na ten bronzový se jim vetřel Sebastian Samuelsson.
Ano, ten nešťastník Samuelsson, který ve středu třemi trestnými koly dokonale zazdil švédskou smíšenou štafetu. „Tehdy za to mohl i povolený šroubek na mé malorážce. Když jsem to později zjistil, byl jsem na sebe pořádně naštvaný, protože tohle by se mi stávat nemělo,“ ještě jednou se zkritizoval.
Krčmář: Děs a stupidní chyby
Zatímco medailisté už byli drahný čas v cíli, Michal Krčmář do něj teprve na 19. místě dorazil a ve tváři měl výraz velmi rozčileného muže.
Nikoliv na jiné, nýbrž na sebe.
Zakroutil hlavou, potom chvíli hleděl do prázdna, znovu zakroutil hlavou. Nikdo neměl šanci ho pro tu chvíli uklidnit. Ani trenér Matt Emmons. Ani ti, kteří s ním dělali rozhovory.
„Potřebuju nejdřív vychladnout,“ oznamoval nejlepší z Čechů. „Jsem docela vytočenej a na sebe naštvanej, prostě tohle byl špatnej závod, moc pozitiv na něm nevidím. Všichni říkají, ať se snažím být pozitivní a nebýt tak negativní, ale po dnešku to vážně nejde, tohle není to, na co celý rok trénuju. Slušně se mi snad v tuhle chvíli ani nechce mluvit.“
NA TRATI. Michal Krčmář neskrýval nespokojenost s výkonem.
Ze 14. místa na startu sestoupil během závodu o pět příček. Mnozí další biatlonisté zaznamenali o hodně větší propady (takový Adam Václavík by mohl vyprávět), jenže Krčmáře vytočil vlastní projev během závodu.
„Na trati to bylo z mé strany o ničem, na střelnici taky o ničem. Jediným světlým okamžikem byla první ležka a poslední stojka. Kdo na to koukal, asi viděl, co všechno bylo špatně,“ zasoptil si.
Dvě chyby při druhé položce a dvě i při třetí trápení orazítkovaly. „Chyby vleže se snad zrodily z přemíry mé snahy. A vestoje? Ty byly stupidní, školácké, jdou jednoznačně za mnou.“
Do úterního vytrvalostního závodu se potřebuje psychicky srovnat. V biatlonu není neobvyklé, že vaše dny jsou občas jako noc a den. Třeba jako u domácího Benedikta Dolla, který po 55. místě ve sprintu poposkočil ve stíhačce pořadím o čtyřicet míst vpřed.
„Já vím,“ říkal Krčmář. „A vůbec není pravda, že bych to tady balil. Dneska to byl děs. Nemá cenu mě čímkoliv ukolébávat. Ale nenechám se tím zlomit. Na to už jsem u biatlonu dost dlouho, abych něco takového připustil.“
Večer na Twitter napsal: „Takhle biatlon nevypadá… mám den na to s tím něco udělat!“
Parťák Jakub Štvrtecký v neděli také minul čtyři terče, také si oproti sprintu pohoršil, v jeho případě z 15. na 22. místo, za cílem však působil mnohem uvolněněji.
„Atmosféra byla super. Fanoušci z Tanvaldu s bubnem byli slyšet na dálku. Vůbec jsem měl pocit, že i němečtí fanoušci fandili všem. Bylo to hezké,“ předvedl lekci hledání pozitiv.
VSTŘÍC HROMADNÉMU ZÁVODU? Jakub Štvrtecký bojuje na trati.
Našel by jich určitě víc. Jednak jde o jeho nejlepší umístění ve stíhačce na vrcholných podnicích dospělých, ať už vezmeme v potaz mistrovství světa, olympiády nebo Světový pohár.
A hlavně se s ním v Oberhofu zase o kousek přiblížil ke startu v závěrečném hromadném závodě pro 30 nejlepších.
Toho závodu, v němž by Johannes Bö mohl dosáhnout na zlato s pořadovým číslem sedm.
Ale cesta k němu je stále dlouhá, a dokonce i v případě norského Dominátora nevyzpytatelná.
