Jak prožíváte váš návrat na stupně vítězů, na nichž jste byla v minulé sezoně jako doma?
Je to super. Skvělý pocit. A doufám, že to je i taková moje vhozená rukavice směrem k dalšímu průběhu sezony.
Čekala jste, že byste se mohla tak brzy v sezoně probojovat mezi nejlepší tři? Navzdory přípravě, která rozhodně nebyla ideální?
Ne, vůbec jsem to nečekala. Opravdu ne, neměla jsem zatím ani pomyšlení na nějaké takové příčky. Říkala jsem si, že kdyby se mi tu podařilo skočit do desítky, bude to v tuhle chvíli velký úspěch. Ale že bych se hned od začátku odrazila s bednou, předčilo veškerá má očekávání.
Všechny tři nejlepší ženy ve sprintu - tedy jak vy, tak Dorinová a Mäkäräinenová - jste se ve středu doslova protrápily větrným vytrvalostním závodem. Nyní spolu opět stojíte na pódiu. Také o tom jste si s Kaisou Mäkäräinenovou před vyhlášením povídaly?
Přesně tak. Právě na to jsem myslela, když jsem se tam s nima sešla. A chudák Kaisa mi hlavně ukazovala, jaké má modřiny. To jste neviděli, ona má kolena úplně modrý.
Ze středečního pádu?
Jo. Je celá potlučená. Spadla tehdy na krk. Říkala mi, že dva dny po závodě měla migrénu a bolela ji hlava. Ta si to doslova protrpěla.
První stupně vítězů sezony.
Vás určitě dnes ráno potěšilo, když vítr na střelnici konečně utichl, že?
Moc mě to potěšilo. A bylo vidět, že i ostatní holky mají radost, spadl z nich takový ten strach a byly mnohem víc vyklidněné, než když jsme šly na start při předchozím závodu. Ve středu jsem ani moc nevěděla, jak se mám na té střelnici chovat, vítr mě tehdy hodně vylekal. Vždycky, když začíná foukat, mám ze závodu strach. Pozici vestoje nemám moc stabilní a kdykoliv foukalo, pokaždé jsem na tom prodělávala.
Dnes jste při úvodní ležce odložila pátou ránu. Co vás k tomu vedlo?
Říkala jsem si, že radši na ní najedu ještě jednou a malinko ji pozdržím, než abych zbytečně riskovala jako v dlouhém závodě. Chtěla jsem tentokrát u střelby víc přemýšlet a dát položky na jistotu, než abych zase něco zkoušela. Vzhledem k tomu, že jsem si před startem nebyla moc jistá na stojku, chtěla jsem dát co nejlíp právě tu ležku.
Také stojku jste však později zvládla bezchybně. Když jste si po ní nasazovala pušku, bylo i v záběrech kamer vidět, jak jste se sama pro sebe usmála. Vaše radost byla zjevná.
Ten pocit byl prostě skvělý. Vidět najednou nulu vestoje bylo pro mě až neuvěřitelné. V posledních trénincích jsem moc netrefovala ani stodolu.
Až tak? Tolik stojka při tréninku haprovala?
Dost. Ale asi to bylo ovlivněné i tím, že tady vážně nebyl jediný den, kdy nefoukalo. Střílet bylo strašně těžké. Nesjpíš nejsem jediná, kdo s tím má v Östersundu vždycky problém.
Stojka. Ve štafetě, vytrvalostním závodě i na tréninku trápení. Tentokrát bezchybná.
Ze druhé položky jste vybíhala se ztrátou jen 4,3 vteřiny za vedoucí Dorinovou-Habertovou. Hned vám hlásili, že je to mezi vámi tak těsné?
Hlásili, určitě. Akorát už ve mně nebylo dost sil navíc, abych tu pozici ještě nějak vylepšila. Narazila jsem navíc na trati na Bělorusku Skardinovou, která mě hrozně blokovala, furt mě vystrkovala na ty nejhorší části trati. Musela jsem se tam s tím prát. Snažila jsem se, abych si aspoň sjezdy pohlídala a abych v nich neupadla, protože ona byla nebezpečná. Dokonce jsem na Skardinovou na trati volala, že jedu do cíle, ať mě nechá, když ona jede teprve první kolo. Ale bohužel mi buď nerozuměla, nebo mě neslyšela, takže jsem se tam s ní musela tetelit dál.
Ve středu jste měla ze svého běhu, který byl druhý nejrychlejší, až euforický pocit. Jak dnes?
Dnešní závod mě mnohem víc bolel. Čím jsem starší, tím míň mám ráda ty krátké vzdálenosti. Mám jedno tempo a tím jedu furt. Když mám zrychlit, tak to hodně bolí, úplně se v tom necítím silná. Ale myslím, že ani dnes nešlo o špatný běžecký výkon. A aspoň je co zlepšovat.
Gabriela Koukalová si jede pro třetí příčku ve sprintu.
Máte sedmý běžecký čas.
Tak to je fajn.
Když jste proběhla cílem, držela jste průběžně druhou příčku. Vzápětí vás ještě předstihla Mäkäräinenová. V tu chvíli jste už věřila, že by váš čas mohl na stupně vítězů stačit?
Hlásili mi po dojezdu, že jsou tam ještě asi dvě závodnice, které by mě mohly ohrozit. Tak jsem říkala: Do pátého místa by to bylo super, velký úspěch. Šla jsem se převlíct a když jsem asi za dvacet minut vylezla z buňky zase ven, koukám, že jsem furt na třetím místě. Tak jsem se začala ptát: Ještě tam někdo hrozí, kdo by mě předjel? A Péťa (masérka Sedláčková) už mi z vysílačky hlásila, že nejspíš ne. To byl skvělý pocit.
Teď máte třetí místo, máte zjevně i výbornou náladu - a zítra musíte zase na trať. Jak se těšíte na stíhačku?
Těším se moc, ale ještě víc ty mé myšlenky gradují směrem k mé oblíbené Pokljuce a pak hlavně do Nového Města.
Soudě dle odstupů, mohly by se v prvním kole nedělní stíhačky sjet Dorinová s rychlíkem Mäkäräinenovou a vy byste mohla jet ve dvojici s Dahlmeierovou.
No, já to spíš vidím, že se tam ty tři sjedou a já pojedu za nima v díře jediná. (rozesměje se) Ne, uvidíme. Jsou všechny tři silné běžkyně, myslím si, že hned budou atakovat přední pozice a budou si to tam hlídat. Jestli to s Laurou uvisím, nebo ne, nevím. Udělám pro to maximum.
Jak se dnes za stupně vítězů odměníte?
Dobrým jídlem. Zrovna tady ve VIPu koukám, že tu mají nějaké sušenky a muffin.
