Nedaleko odtud je město s 50 tisíci obyvateli lemované zamrzlým jezerem Storsjön, 70 kilometrů dlouhým a až 70 metrů hlubokým.
„Možná z něj vyleze naše příšera a přijde se taky podívat na šampionát,“ usměje se Sebastian Samuelsson, švédský olympijský vítěz.
Příšera Storsjöodjuret je místní atrakcí - a variací na skotskou lochnesku. První doložené zprávy o jejím pozorování pocházejí už z roku 1635. Má být přes 10 metrů dlouhá, ve tvaru hada s koňskou (nebo sna psí) hlavou a s ploutvemi na krku.
V roce 1986 ji švédské úřady dokonce prohlásily za ohrožený druh. Stala se tudíž živočichem ze zákona chráněným a případný útok na ni by byl považován za trestný čin.
Jenže když do roku 2005 nikdo nedodal hodnověrný důkaz o její existenci, ze seznamu ji zase vyškrtli.
TADY ŽIJE PŘÍŠERA. Pohled na jezero Störsjön, páté největší ve Śvédsku.
Nemáte nocleh? Zkuste vlak
Nicméně nejen kvůli pradávné příšeře je Östersund místem záhadným a starobylým. Stojí zde i nejseverněji nalezený runový kámen na světě z 11. století. A kostel ze století dvanáctého patří pro změnu na jezerním ostrově Fröse k nejoblíbenějším svatebním destinacím Švédska.
Koneckonců také biatlonový areál v sobě skrývá nádech starých časů tohoto sportu, ještě před velkým boomem v 90. letech 20. století.
Zdaleka nejen proto, že cesta od buněk na start je nezvykle dlouhá.
„Je to takové maličké. Z televize jsem si to tu představovala mnohem větší,“ říká o stadionu Markéta Davidová, která v Östersundu nikdy předtím nezávodila.
Aby čněl do výše impozantní věnec tribun jako v Novém Městě? Zapomeňte. Ochozy pojmou pouze šest tisíc diváků, a to byly speciálně kvůli mistrovství rozšířeny.
Další fanoušci mají smůlu, musí se srovnat podél trati. Jejich největší nápor se očekává příští sobotu. To se poběží mužská štafeta a v ní jsou Samuelsson a spol. olympijskými šampiony z Pchjongčchangu.
„Hotelových kapacit tu není dost. Fanoušci proto budou ubytováni i ve vlacích dočasně odstavených na nádraží,“ vysvětluje starousedlík Ola Bengtsson, bývalý juniorský reprezentant v alpském lyžování.
A cena jedné noci ve vlaku?
V přepočtu 2 400 korun.
Jen si to bezvětří užijte
Punc starobylosti vykazují též samotné tratě. „Tak dlouhé a táhlé stoupání, po jakém tady při vytrvalostním závodě pojedeme do kopce zhruba tři minuty v kuse, už jinde ve svěťáku nenajdete,“ porovnává Michal Krčmář.
„Jo, není to tady motokros jako v dalších areálech,“ souhlasí Michal Šlesingr. „Spíš jde o koncentrované sjezdy a výjezdy. Navíc sjezdy jsou schované ve stínu v lese a dost štípou, dokáže na nich být hodně velká kosa.“
MEZI LESY. Dlouhé sjezdy i výšlapy mistrovských tratí protínají zdejší jehličnaté lesy.
Teploměr ukazuje ve středečním dopoledni minus 17, po poledni minus 10. Ale mráz by závodníkům až tak nevadil. Naopak chumelenice a vítr, hlášené na čtvrtek a především na pátek, biatlonisty straší. Ti starší vzpomínají na scény ze Světového poháru 2013, kdy vichřice odnášela na střelnici biatlonistkám brýle i podložky, až musel být stíhací závod zastaven.
Příjezd na střelnici je z lehčích. „Z kopce, to se mi líbí,“ libuje si Lucie Charvátová. Zato pak to přijde. „Vítr tady dovede být při střelbě vážně zrádný,“ povídá Veronika Vítková.
I proto si všichni tolik užívali včerejší mimořádně tréninkové bezvětří.
LUKRATIVNÍ VÝHLED: Nabízí jej kavárna na vrcholu vodárenské věže, stojící nedaleko od střelnice.
V Östersundu si už zvykli pravidelně závodit v prosinci při zahajovacím kole Světového poháru. „Mám ho v mysli spojený s vánoční atmosférou. Až teď přijedu domů, budu nejspíš hledat vánoční dárky,“ zasměje se Charvátová.
Ovšem i ji rozhodně potěšila březnová změna kulis. „Je příjemné, že světlo je mnohem déle než při prvním svěťáku,“ pozoruje. „A ani ty dlouhé kopce mi najednou nepřijdou tak těžké jako zkraje sezony, kdy ještě nejsme rozzávodění.“
Nestřílejte do pásu, ano?
Navzdory runám, příšeře i starším typům tratí je Östersund zároveň městem moderním. Jeho centrum vyhodnotili Švédové nejlepším místem pro nakupování v celé zemi. Univerzita se 7 000 studenty je největší ve středním Švédsku. A nástup digitalizace předvádějí organizátoři přímo na stadionu.
MOST NA OSTROV FRÖSE. Moderní konstrukce propojuje pevninu s ostrovem na jezeře Störsjön.
Premiérově v historii světových šampionátů bude nad jednotlivými stavy umístěn digitální grafický pás, na němž se budou objevovat jména aktuálně střílejících biatlonistů.
„Divákům tím dopřejeme při sledování závodu větší komfort,“ vyzdvihuje Ivor Lehoťan, slovenský člen exekutivy biatlonové unie IBU.
Michal Šlesingr se k pásu zahledí, načež pohodí hlavou a zauvažuje: „To by mě zajímalo, co se stane, až do něj někdo omylem vystřelí. Rozprskne se? Rozsype?“
Při čtvrteční smíšené štafetě zažije jeho premiéru také české kvarteto, nominované ve složení Vítková, Davidová, Moravec, Krčmář.
MĚSÍC NAD VODÁRENSKOU VĚŽÍ. Tma však přichází mnohem později než při prosincových pohárových závodech.
Markéta Davidová odjíždí rozesmátá z tréninku a o své současné střelecké formě vykládá: „Z deseti položek mám vždycky tak jednu zkratovou a jinak jsem v pohodě. Což je před mix štafetou celkem slušná bilance. Snad se tedy s ní poperu líp než v prosinci v Pokljuce.“
Mistrovství světa konečně začíná.
„Však už je načase,“ říká Michal Krčmář. „To čekání bylo vážně dlouhé.“
