Takhle by to šlo, že?
Tak ty dvě nuly by určitě šly, v tomhle trendu bych klidně pokračovala.
Ty jsou pro vás z celého vašeho úseku nejcennější?
Určitě. Myslím si pořád, že v biatlonu je nejdůležitější střelba. Když dáte dvě nuly, tak víte, že už jste na střelnici víc udělat nemohl. Běžecky jedete vždycky to, na co máte. Celkově jsem za dnešek ráda.
DO BOJE. Markéta Davidová (číslo 8) vyráží do druhého úseku.
Že jste svůj úsek zvládla skvěle, je pro vás příjemné povzbuzení do dalšího průběhu šampionátu?
Já bych z toho nedělala úplně závěry, byl to teprve první závod. Uvidíme, kolik sil mi zbylo na zítřek a na sprint. Snad to bude stejně i pokračovat, ale první závod nedělá celý šampionát.
Prý jste před startem až příliš myslela na Pokljuku, kde se vám v úvodu sezony smíšená štafeta vůbec nevydařila. Bylo to tak?
Bylo. Asi to mám v hlavě před každou smíšenou štafetou, protože mi přijde, že ty smíšenky ne vždycky zajedu tak, jak bych si představovala. V té hlavě jsem Pokljuku určitě měla, ale říkala jsem si, že když dám první ránu, už to pak nějak dotluču. Na té jsem si fakt dávala záležet, aby spadla.
Vítková: Škoda začátku na střelnici
Veronika Vítková na úvodním úseku nezvládla úvodní položku vleže, kde dvakrát dobíjela. Ale potom už bylo v jejím podání vše dobré, bezchybná stojka a v posledním kole i běh, když najednou na nejlepší takřka vůbec neztrácela.
Jak byste zhodnotila vaše střelecké položky?
Škoda začátku na střelnici. Vleže to chtělo trefit a jet potom dál s ostatními. Takhle jsem měla před sebou kousek mezeru a musela to dojíždět. Naštěstí jsem zabojovala na stojce a snad i nějaké síly pošetřila do posledního kola a v něm bojovala dál.
Fotogalerie ze závodu smíšených štafet |
Nakonec jste předala štafetu Markétě Davidové na 10. místě. Limitovala jste předchozí ztráty.
Předek závodu byl ujetý, ale další holky jsem před sebou viděla. Byla tam sice nakonec dost velká ztráta na první místo, celá minuta, ale dělala jsem, co jsem mohla.
Pozitivní bylo, že jste dokonce zrychlovala a ve třetím kole zaběhla velmi dobrý čas, že?
Jo, v prvním kole jsem si říkala, že to není úplně ono. Trochu jsem se bála, co budu dělat v dalších kolech. Druhé jsem potom jela dost sama a snažila se dotáhnout vláček před sebou. Až mě tedy překvapilo, že v posledním kole jsem měla síly na celé kolo, udržela se s Američankou Dunkleeovou a holky před sebou jsem dojížděla i předjížděla. To mě překvapilo, vždyť Dunkleeová je velmi dobrá běžkyně. Takže pocit celkově špatný nebyl.
Je tedy dnešek povzbuzením do sprintu?
Myslím že jo. Chce to pohlídat si střelbu. Že byla dnes celá má ležka dole, je u mě takové neobvyklé, ale stane se.
Už samotná nominace do smíšené štafety a důvěra trenérů vás musela povzbudit, ne?
Abych řekla pravdu, když za mnou Egil (Gjelland) přišel po příjezdu sem, že pojedu smíšenou štafetu, dost mě to překvapilo. Protože s tím, že mě vybere, jsem vážně nepočítala.
