Po stíhacím závodě jste byl pořádně naštvaný. Teď se usmějete?
Jo. Dneska je to rozhodně pozitivnější než po stíhačce. Šlo o kvalitní závod a určitě se mi i běžecky jelo líp než v prvním týdnu. I když taky na dnešku najdu chybičky.
Jaké vás mrzí nejvíc?
Hlavně ta strašidelná pátá rána na první ležce.
Tu položku jste nakonec zvládl čistě, ale na podložce jste při ní proležel 46 sekund.
Strávil jsem na ní hrozně moc času. Vůbec jsem tu poslední ránu nemohl domáčknout a spustit. To se prostě stane. Teď už nic nevyřeším.
Bö získal zlato i ve vytrvalostním závodě. Krčmář osmý, vedlo se Mikyskovi |
V čem spočíval problém?
Normálně to funguje tak, že najedete na terč a do vteřiny musíte spustit ránu. Jakmile ji nespustíte, začínáte zadržovat dech, ten vám dochází, začne se vám puška chvět na terči a v tu chvíli musíte ránu odložit, protože už by vám mohla z terče vyskočit. Já jsem tenhle postup zopakoval třikrát a pořád jsem ji nemohl spustit, jakoby tam byl nějaký začarovaný kruh. Nakonec jsem ji sice spustil, ale i tak byla velice předržovaná. Naštěstí spadla, protože kdyby ne, omlátím si po téhle položce hlavu o sníh.
Kdy se vám něco takového stalo naposledy?
Asi před třemi lety a také při vytrvalostním závodu. Myslím, že na vině je trošku ten můj perfekcionismus. Jak chci být v položce dokonalý, schází mi někdy agresivita na spuštěné ráně.
Největšími klady dneška jsou naopak velmi dobrý běh a skutečnost, že jste v závodě sestřelil devatenáct terčů z dvaceti?
Myslím, že jo. Tři další položky jsem už měl pod kontrolou, byly normálně rychlé a ne přeriskované. Stejně jsem měl odstřílet i tu první. A na trati to také bylo celkem dobré. Pokud odečtu toho muže z jiné planety, jehož jméno už asi ani nebudeme vyslovovat (Johannese Böa), tak s těmi ostatními se dá závodit. Dnes byla trať hodně náročná. Co se týče odstupů, jsou v pořadí celkově velké rozdíly, ale když si vezmu, že jsem kolem desátého místa běžecky, byl to z mého pohledu velice kvalitní výkon.
A v součtu se střelbou osmé místo celkově.
Což není vůbec špatné, je to umístění v první desítce na světě. Ale až jednou skončím kariéru, nikdo si nebude pamatovat, že jsem měl relativně stabilní dobré výsledky. Všichni si pamatují jen ty top úspěchy. Z tohoto hlediska mě osmé místo rozhodně neurazí, určitě jsem za něj rád, ale… je tam to ale.
Biatlonový svátek v ČR. Vyhrajte VIP vstupenky na Světový pohár v Novém Městě |
Ve vytrvalostních závodech jste v minulosti byl s 20 sestřelenými terči na mistrovství světa i pátý a šestý. Neříkal jste si tentokrát po jedné chybě na druhé položce, že umístění v top 10 je pryč?
V tu chvíli bylo na trati moc brzo na nějaké hodnocení. Stejně tak potom v cílí. Jel jsem s číslem 23 a ve vytrvalostním závodě vás mohou přeskočit zezadu mnozí další závodníci. Takže jsem nad tím na trati moc nepřemýšlel. Prostě jsem se snažil jet naplno, během závodu jsem vůbec nekalkuloval.
Z vrcholných akcí (MS a ZOH) máte už z vytrvalostních závodů za kariéru páté, šesté, sedmé a nyní osmé místo. Takovou hezkou postupku.
Jenže momentálně mi přijde, že v té postupce stoupám na blbou stranu. Ještě se naštěstí necítím úplně starý, proto doufám, že příští rok se vše otočí a budu stoupat na tu druhou stranu.
Myslíte na čtvrté místo?
Hmm, čtyřku vynechám, jestli se nebudete zlobit, a skočím rovnou na trojku. (směje se) Každopádně mám tenhle závod rád, cítím v něm slušné šance a chci zamířit ještě víc nahoru. Ačkoliv dneska bych ani s čistou střelbou a s ideální první položkou na medaili nedosáhl.
Když se ještě vrátíme k vaší velmi špatné náladě bezprostředně po nedělní stíhačce, co vám ji potom spravilo?
Hned jak jsem přišel do buňky a podíval se na telefon, kde jsem měl od přítelkyně fotku syna. To jsou věci, které jsou v životě mnohem důležitější. Jsem jinak dost emotivní člověk a je pro mě lepší, když si i těmi negativní emocemi projdu okamžitě po závodě. Štvalo mě tehdy, že sedm měsíců tvrdě trénuju a pak to tady neprodám. Nechával jsem tedy těm emocím volný průchod, ale o hodinu a půl později už jsem dokázal i závod hodnotit objektivně. V neděli po večeři jsme si stíhačku s trenéry v klidu probrali.
Ve čtvrtek je v Oberhofu na programu singl mix, tedy smíšená štafeta dvojic. Jde o disciplínu, v níž se Čechům dlouhodobě nedaří a často do ní ani nenasazují své nejlepší. Nyní se však v zákulisí spekuluje, že byste ji mohl jet s Markétou Davidovou nebo s Terezou Voborníkovou. Co těmto úvahám říkáte?
Nechával jsem je zatím plynout. Holky mají až zítra vytrvalostní závod. Já jsem můj případný start v singl mixu do dneška vůbec nechtěl řešit, ale teď večer řeknu trenérům svůj pohled.
A ten je jaký?
Že pokud budou trenéři holek Egil (Gjelland) a Jirka (Holubec) ochotni nasadit do singl mixu Terku nebo Markétu, tak se mu určitě bránit nebudu.
Jaké ambice byste mohli mít?
Je to štafeta, děje se v ní spousta věcí. Šance třeba i na medaili v ní existuje, přestože se v singl mixu sejde deset až dvanáct týmů, které o ni budou chtít bojovat. Uvidíme, jak rozhodnou trenéři. Já za sebe soudím, že jsem schopný regenerovat natolik dobře, abych v Oberhofu zvládl objet celý program, všech sedm závodů. Spíše to ale bude záležet na holkách, které mají singl mix den po jejich vytrvalostním závodě, jak se budou cítit. Oproti nim mám výhodu dne volna navíc, situace je pro mě jednodušší.
