„Začít dvojkou na první ležce není zrovna dobrá strategie. Možná jsem se příliš nechala strhnout davem,“ komentovala dvě chyby v úvodu hromadného závodu, v němž v Oslu obsadila 14. místo.
„A je hotovo,“ mohla prohlásit za cílem.
Sečteno a podtrženo, jaká ta sezona byla?
Taková nahoru a dolů.
Jste po ní desátá v celkovém pořadí poháru.
Jo, to je fajn. Ale zároveň cítím, že se během téhle zimy vyskytlo i dost věcí, které je příště potřeba udělat líp.
Jak?
To netuším. Na takové otázky je ještě brzy, neumím na ně odpovědět.
Při finále na Holmenkollenu se zdálo, že jste stále při silách.
Šlo to. Poslední dvě kola poháru byla až na jeden zkrat v Otepää ještě relativně v pohodě. Ale je to tak, že.... Jsem letos taková smířená. Prostě beru výsledky tak, jak přicházejí.
Úspěšnost střelby jste oproti loňsku vylepšila z 83 na 85 procent, zároveň jste položky i zrychlila. Což je pozitivum, ne?
Určitě. Za to jsem ráda. Akorát se mi letos s tou střelbou moc nesešla běžecká forma.
Někdy kvůli vlastnímu tělu a jindy kvůli lyžím?
Samozřejmě. Je jasné, že servis nebyl úplně ideální, jak bychom potřebovali.
Teď bude čas vyřešit to.
Jo, bude, ale tyhle věci nemůžeme řešit my, závodníci. Na to jsou ve svazu jiní lidé, kteří se servisem budou zabývat.
Top 20 Světového poháru(v závorce konečné umístění v minulé sezoně) 1. (2.) |
Na který závod v této sezoně nejraději vzpomínáte? Hned na ten první, vaše pohárové vítězství v Östersundu?
Bylo jich víc, o kterých vím, že jsem v nich udělala na trati maximum a vyšla mi i střelba. Ale nejvíc bych asi vyzdvihla vytrvalostní závod na olympiádě. Poté, co jsem netrefila poslední terč, jsem ho sice nevyhrála, ale skončila šestá, nebylo to však proto, že jsem se z té poslední rány sesypala. Prostě jsem při ní udělala chybu. Jinak to byl ode mě dobrý závod. Ta chyba mě mrzela, jenže stalo se. Jiné holky byly nakonec lepší.
V Pekingu jste ještě přidala 4. místo v hromadném závodě. Po něm jste byla nejvíc zdrcená a zklamaná, co jsem vás kdy viděl. S odstupem času se nicméně asi i na to čtvrté místo díváte jinak než tehdy.
Jasně, koukám. Jenže na olympiádě se samozřejmě počítají hlavně medaile, proto mě to bylo tak líto. Na druhou stranu je pravda, že taky v masáku jsem v Pekingu zajela povedený závod a chyběl mi kousek. Pole je vyrovnané, i maličkosti rozhodují.
Biatlon je vytrvalostní sport a vám je stále teprve 25 let. Cítíte, že čím déle jste ve Světovém poháru a nabíráte tréninkové objemy, tím lépe vaše tělo reaguje na dlouhou sezonu?
Nevím. Jak byly ty poslední dvě zimy takové zvláštní, nemohu moc porovnávat. Předloni jsme sezonu končili kvůli covidu dřív, loni jsme na posledních závodech dostali střevní problémy. Je fakt, že v Oslu jsem už před masákem měla pocit, že hlava by možná ještě mohla, ale nohy bych už potřebovala vyměnit.
Ale když jste i s „nohama na výměnu“ skončila v pátek čtvrtá ve sprintu, není to špatná zpráva.
Není. Ve sprintu mě naštěstí podržela střelba. Ono to není tak, že bych si na nohy chtěla stěžovat. Všichni jsme na tom stejně. Podobně by asi hovořil každý. Jde o konec sezony, máme právo na únavu.
Bavila vás ta sezona jako celek?
Hmmm... Už jsem zažila i zábavnější sezony. Byly chvíle, kdy mě bavila. Ale možná bylo tentokrát malinko víc těch, kdy mě to moc nebavilo.
Našla jste recept, jak takové stavy vyhnat z mysli?
Pracuju na tom. Snažím se té mé hlavě víc věnovat.
Sama sobě psycholožkou?
Ne, vyhledala jsem v tomto směru letos pomoc. Myslím, že to splňuje účel. Cítila jsem, že už je toho na mě moc, proto jsem zkusila někoho vyhledat.
Povzbuzující by pro vaši hlavu mohlo být vědomí, že když se vám vše sejde, jste schopná jezdit o vítězství.
To jo. Jen je potřeba, aby se to scházelo častěji.
Na co se teď těšíte?
Na domov a dočasně na jiný vzduch, nebiatlonový. Na změnu režimu.
A na dokončení druhé diplomky?
Ta je ve vývoji. Sama se nenapíše, tak se snažím.
