V prosinci nebylo ve více než stohlavém poli biatlonistek mnoho rychlejších žen. Jmenovitě Tiril Eckhoffová, Denise Herrmannová, Marte Röiselandová a Kaisa Mäkäräinenová.
Za nimi už zářilo jméno Markéty Davidové.
Jak ve švédském Östersundu, tak i v rakouském Hochfilzenu a následně ve francouzském Annecy patřila mezi pět nejrychlejších biatlonistek.
Nezáleželo na obtížnosti trati, klimatických podmínkách, ani na pocitech při závodě, na které si Davidová ex post často tradičně stěžovala.
„Dneska jsem se na lyžích necítila úplně nejlíp,“ byla nejčastější slova české biatlonistky po závodech.
I tak jednoduše patřila na lyžích k tomu nejlepšímu, co Světový pohár nabízel.
Než přišly vánoční svátky.
Únavy bylo příliš
Čtyři dny po Štědrém dni odjela s Michalem Krčmářem do Gelsenkirchenu na tradiční vánoční biatlonovou exhibici. Možná i tohle cestování se na zdraví české biatlonistky podepsalo.
Stadion Schalke 04 v Gelsenkirchenu byl dějištěm tradiční biatlonové exhibice smíšených dvojic.
Té únavy během prosince už mohlo být příliš.
„To je klidně možné, že si tělo tímhle způsobem řeklo o pauzu. Proto jsem vzápětí celý den prospala,“ popisovala.
Podobně jako většina ženského týmu, i ona onemocněla. Byť s týmem absolvovala všechny tréninky, během dne jen ležela v posteli s teplotou, popíjela čaje, než se zdraví zlepšilo.
Naštěstí už za dva dny.
„Proto jsem se po nemoci cítila docela dobře a říkala si, že by to mohlo být v pohodě. Ale možná se do toho mé tělo dostává o něco pomaleji,“ uvažovala po sprintu v Oberhofu, kde dojela třiadvacátá a na lyžích měla nezvykle až 18. nejrychlejší čas.
Téměř minutu ztratila na nejrychlejší Denise Herrmannovou.
„Vůbec jsem neběžela, dneska jsem tam málem umřela. Nevím, proč to bylo takhle špatné, ale pocitově to bylo vážně hrozné,“ líčila.
Byla smutná, ze špatného běhu nesvá a extrémně kritická.
Až nedělní hromadný závod ji zase potěšil na duši. Opět se mohla pořádně opřít do lyží, znovu dokázala na trati spoustu svých konkurentek předjet. Jen pět biatlonistek bylo o chlup rychlejších.
Forma byla zpět.
PROGRAM: Přehled závodů biatlonové sezony 2019/2020 |
To samé se pak opakovalo i nyní v Ruhpoldingu. Pomalejší start ve sprintu a už rychlejší štafeta.
„Každý se totiž s nemocí v průběhu sezony vypořádává jinak. Loni třeba Jessica (Jislová) během Vánoc ležela přes týden a už se z toho nevyhrabala, špatně se vracela. V tomhle je to individuální. U Markéty byla nemoc mírná. Bolení v krku, rýma, to ještě není nic tak hrozného,“ říká asistent trenéra žen Jiří Holubec.
I proto se Davidová pomalu vrací k prosincové úrovni.
Udržet výkonnost? Jde to
Dá se ale takto rychlý běh udržet po celou sezonu? A dá se ještě nějakým způsobem výkonnostně posunout během nabitého závodního programu, ve kterém jsou sotva dvě mezery v průběhu sezony?
Ano a ano.
Stačí si projít výkony posledních let Kaisy Mäkäräinenové, v 37 letech veteránky biatlonového světa a jedné z nejrychlejších běžkyň historie.
„Jestli se mi někdy špatně běželo? Ty závody bych spočítala na prstech svých rukou. Po ty necelé čtyři měsíce se určitě vysoká úroveň běhu udržet dá,“ říká sympatická Finka.
Tiril Eckhoffová - jedna z nejrychlejších biatlonistek.
Podobně jsou na tom léta i Tiril Eckhoffová s Denise Herrmannovou nebo Martin Fourcade s Johannesem Böem mezi muži.
„Výkonnost se udržet dá a postupně se dá i zlepšit. Někdo má začátek slabší a právě díky závodům se rozjezdí,“ líčí Holubec.
Klíčem k úspěchu je pochopitelně letní zápřah, který biatlonisty každoročně čeká.
Měsíce příprav, díky kterým do těla dostávají potřenou rychlost, dynamiku, vytrvalost, nic nenahradí.
Z toho pak celou zimu žijí, a proto je tak krizové, když v létě Tomáš Krupčík onemocní boreliózou, když Veronika Vítková netrénuje tak, jak má a když Ondřej Moravec v letních měsících bojuje s játry.
„O to těžší je pak dostat se zpět. I tak ale věřím, že nějaký pokrok i během sezony možný je,“ říká sám Moravec.
Byť toho prostoru mezi jednotlivými na sebe navazujícími koly Světového poháru příliš není, maximálně pár dnů.
„I tak se to snažíte aspoň trochu doladit. Když vám chybí síla, dynamika, zkoušíte s tím něco udělat, ale toho prostoru opravdu není moc. O to horší je, když vám do toho skočí nemoc,“ vysvětluje Michal Šlesingr. „Tělo se vyždíme tím, jak s nemocí zápasí a v tu chvíli je to pak mnohem náročnější.“
V létě sportovci měsíce dřou, aby se dostali na potřebnou úroveň, ze které je pak srazí pár dní v posteli.
„Za každým procentem výkonu je obrovské úsilí. Hodiny, dny, měsíce tréninku. A pak stačí chvilička a ta procenta letí dolů. Sport je v tomhle drsný,“ uzavírá Šlesingr.
