V neděli se přepisovalo hned několik tabulek ve španělské nejvyšší soutěži. Těch 14 odehraných sekund za Zaragozu na hřišti Fuenlabrady zamíchalo pořadím v seznamu nejmladších hráčů.
V 16 letech a osmi měsících se stal rozehrávač Krejčí druhým mezi benjamínky svého klubu. Zároveň je nejmladším Čechem, který kdy došlápl na palubovku nejlépe hodnocené evropské soutěže. (Pořadí Čechů najdete zde.)
„Doufal jsem, že tenhle okamžik jednou přijde, ale nečekal jsem ho tak brzy. Hraju tu za juniory a když mi řekli, že si můžu jít zatrénovat s prvním týmem, myslel jsem si, že budu chodit opravdu jen na tréninky. Jak jsem se dozvěděl, že pojedu na zápas, začal jsem doufat,“ popisuje Vít Krejčí hodiny a minuty před důležitým krokem ve své kariéře.
K premiérovým sekundám mezi dospělými využil hned své první šance.
„Byl to můj vůbec první zápas, na který jsem jel. Nečekal jsem, že se dostanu na hřiště. Měli jsme ale hodně zraněných kluků. Navíc jsem nastoupil se svým spolubydlícím, což bylo zajímavé zpestření,“ usmívá se a připomíná Joana Bernacera, který v sedmnácti dostal stejnou příležitost.
Sám sebe však vytáhlý rozehrávač překvapil. Ruce se mu trémou rozhodně neklepaly: „Myslel jsem si, že budu víc nervózní. Asi jak jsem se těšil, tak nervozita opadla. Když na mě trenér ukázal, tak už ze mě spadla úplně. Už jsem jenom běžel střídat a užívat si tu atmosféru.“
Jenže s prvním záznamem „nastoupil“ bývají spojeny i povinnosti vůči týmu. Jak je to v Zaragoze? „Budu asi muset zaplatit večeři,“ culí se Krejčí.
Pro mladého basketbalistu je to impulz, aby na sobě nepřestával pracovat. „Je to obrovská motivace. S prvním týmem trénuju čím dál víc. To je můj další postup. Teď ještě nasbírat více minut na hřišti,“ přeje si.
Hned popisuje, jaká je jeho tréninková rutina: „Nejdřív jsem s áčkem chodil jen večer, teď už s ním v týdnu trénuju třikrát čtyřikrát ráno a jednou nebo dvakrát večer. Podle zápasů. Ráno jsem tam z týmu do let let jediný hráč, plus s námi trénuje Šimon Puršl. Večer býváme dva.“
Právě dvacetiletý český pivotman Puršl byl svému mladšímu krajanovi před dvěma a půl lety průvodcem na jeho prvních španělských krocích.
„V začátcích, kdy se mnou byla v Zaragoze i máma, pro nás byl velkou výhrou. Ukázal nám Zaragozu a pomáhal mi s jazykem. Znal jsem ho jen ze zápasů, ale teď už jsme kamarádi,“ nedá na svého českého kamaráda dopustit.
Radost z prvních vteřin mezi dospělými Krejčímu zkalila čerstvá změna na trenérském postu v Zaragoze. Jen 24 hodin poté, co mu dal první příležitost ve španělské lize, opustil křeslo pro hlavního kouče Andreu Casadevall. Natolik porážka 80:93 klubové vedení zklamala.
Znám už je i nástupce. Přichází Luis Guil, který poslední čtyři roky strávil ve Venezuele.
„Dozvěděli jsme se to den po zápase. Asistent trenéra ale má zůstat. Ten nás dobře zná a dával nám vždycky šanci. Nemám z toho strach,“ hodlá český mládenec dělat dojem i na nově příchozího trenéra.