Přišel Miloš Balák a stal se prezidentem klubu. S jeho podporou se možnosti Strakonic zvedly. Hráčky jen neodcházely, ale také přicházely. I takové, které jsou v nejvyšší soutěži osobnostmi. Přivedl je manažer Eduard Gaisler. Ale zase tolik si jich klub nevybral.
Dál jsou tu stejně šikovné odchovankyně. V rozhodujících chvílích pátého zápasu nehrály dvě zraněné opory. Petra Reisingerová nebyla k dispozici v celé sérii a Darina Johnová se ve čtvrté minutě zranila. Už nepokračovala.
Tým si musel zvyknout na hru bez nich. A dokázal to skvěle. Všechny další hráčky, se kterými se počítalo, rovnoměrně bodovaly. Střelecky i herně vynikala Michaela Uhrová a odtáhla tým, dirigovala jej.
Potěšily body Zory Škrabalové, po zranění hrající Zuzany Ondřejové, Jitky Musilové, Aleny Podskalské i Lucie Balákové. Na další se v rozhodujícím utkání nedostalo.
Jen na střídačce byla stále s týmem dlouhodobě zraněná Kateřina Konvičková a dále mladé Monika Kůsová, Klára Linhartová, Kateřina Kuncipálová či Zdeňka Paroubková.
Nedá se zapomenout na tu, která hráčky dává dohromady. Svérázně, rázně a důrazně. Trenérka Marcela Krämerová při utkání křičí, gestikuluje, vadí kolegům trenérům. Ale umí. V pravou chvíli hrály Strakonice vždy líp než soupeřky.
Ve čtvrtfinále i o třetí místo měly rozhodující zápas v jejich hale. Vždy venku vyhrály. Kde jinde by si letos víc zasloužili první medaili, než ve Strakonicích. Ve městě Miroslava Vondřičky.
