To samozřejmě platí i u mužů, kde si při vědomí daleko větší konkurence každý úspěšný pohárový krůček zaslouží značný díl slávy navíc.
Jsou to totiž, při vší úctě k ženám, právě výsledky mužských klubových celků, které mohou pomoci českému basketbalu vrátit se do dřívějších pozic vydobytých zejména někdejšími VŠ Praha a Zbrojovkou Brno. Opava sice odehrála teprve třetinu zápasů své skupiny Koračova poháru a třikrát teď pojede na hřiště soupeřů, ale dvě výhry doma nad nizozemským a polským týmem jsou velmi sympatické.
Pohárová utkání potvrdila individuální dispozice nejen zkušených pivotmanů Jiřího Trnky s Davidem Klapetkem, ale poskytla možnosti nabrání dalších zkušeností zejména pro Stuchlého s Benešem, které by v klubech, ve nichž působili v minulé sezoně, prostě neměli.
Něco podobného se určitě dá říci i o odehraných utkáních USK ERPET Praha v Severoevropské basketbalové lize. Nic na tom nemění skutečnost, že náš mistr zatím v sedmi zápasech dokázal jenom jednou zvítězit. Jednak jej čekají zbývající zápasy už jen na domácím hřišti (nejdříve 7.1. Magic Great Danes, 8.1. Ventspils a v únoru dalších 6 zápasů) a pak blahodárný vliv náročné soutěže nejvyšší evropské úrovně byl přímo hmatatelný například v ligovém utkání právě s Opavou.
Jak ? V sebevědomí po prohrané první čtvrtině utkání 9 –21! Domácí jako by si řekli - vždyť přece můžeme druhou část hry vyhrát a pak i celý zápas. Samozřejmě, do konce obou pohárových soutěží je ještě daleko a stát se může leccos. Ale získané zkušenosti už hráčům nikdo nevezme a český basketbal i díky těmto čtyřem klubům neupadne do tichého zapomnění.
A to rozhodně není málo...
