Jako den a noc. Takové jsou dvě poslední basketbalové sezony Ondřeje Balvína v Seville. V loňském roce se trápil a minuty na hřišti sbíral poskrovnu. Teď se vše obrátilo. Třiadvacetiletý hromotluk vládne vzdušnému prostoru na palubovkách hvězdami nabité evropské soutěže.
Po protrápeném ročníku se mnozí divili, proč Balvín se španělským klubem podepsal novou smlouvu. Nyní se však letní rozhodnutí jeví jako krok správným směrem.
Balvín se vypracoval v nepostradatelného hráče, který táhne Sevillu za klidným závěrem základní části mimo sestupové příčky. „Plán na sezonu byl jasný - záchrana soutěže. Ta ale stále není jistá. Zbývá osm zápasů, ve kterých se může stát cokoliv,“ varuje český pivot.
Na druhou stranu však může Sevilla pošilhávat i po vyřazovacích bojích. Na takovou naději se však Balvín moc neupíná: „Během sezony jsme měly zápasy, které pro nás nedopadly dobře. To se nyní v boji o play-off bohužel ukazuje jako určující.“
Nebýt však českého obra, mohlo být Seville na konci ročníku úzko. Balvín v kalendářním roce 2016 přímo září. Ze třinácti odehraných zápasů se pouze jednou nedostal na dvojciferný počet nastřílených bodů (v zápase na hřišti Barcelony s Tomášem Satoranským - bývalým spoluhráčem ze Sevilly).
Hned třikrát přitom zaznamenal ceněný double-double, když si připsal i dvojciferný počet doskoků. Jeho 17 doskočených míčů proti Obradoiru je navíc rekordním počinem tohoto ročníku ACB.
To jsou statistiky hodné evropské hvězdy. „Vyloženě své statistiky neřeším. Moje zlepšení jde ruku v ruce se zlepšením týmu v průběhu sezony. Neřekl bych, že by teď soupeřům docházel dech. Oni na rozdíl ode mě měli od začátku stabilní výkonnost,“ nehodlá svá čísla přeceňovat.
Ondřej Balvín v dresu Sevilly
Ondřej Balvín přihrává na reprezentačním tréninku.
Ochotně však odkrývá svou cestu, která ho dovedla až do čela dvou sledovaných statistik španělské ACB: „Na začátku sezony jsem radikálně zredukoval svůj jídelníček. Hlavně se ale změnila hlava. Minulá sezona byl pro mě velmi tvrdá, protože jsem moc nehrál.“
Tenhle pocit mu letos nehrozí. „Naopak se někdy cítím, že hraju až moc,“ říká s úsměvem. Za každou minutu je vděčný. „Hodně si to vytížení užívám a do každého zápasu jdu s čistou hlavou, nevyvíjím na sebe tlak.“
Není divu, že zájem o českého obra přichází i zpoza moře. Ano, řeč je o NBA.
„Ta je snem snad každého basketbalisty. A já to nemám jinak. Od agenta vím, že se nějaké týmy už ptaly, ale nic dalšího konkrétního není. Nemá význam tomu přikládat velkou váhu, dokud není na stole konkrétní dohoda,“ krotí svůj optimismus. Alespoň navenek...
