Jeho hráči ještě v průběhu čtvrté části při sedmibodové ztrátě drželi domácí publikum v napětí a mistrovi podlehli až po velkém boji 84:100.
Hosté se velmi vážně pokusili rehabilitovat za předchozí domácí selhání s A Plus Brno a z vyjádření hráčů bylo jasné, kdo stojí za pozvednutím jejich hry z posledních dnů – kouč Zdeněk Hummel, kroutící na trenérské pozici pětadvacátou ligovou sezonu.
„Probudil v nás bojového ducha. Snažíme se hrát rychle dopředu a hlavně být agresivnější,“ řekl David Hájek. „Na začátku sezony jsme předváděli pochodový basket, hrál jeden. Teď se na hřišti snažíme hrát v pěti.“
Bývalý reprezentační kouč mužů během sobotního utkání zvedal morálku i na lavičce. Když jeho tým měl sekvenci úspěšných útoků, vstal a burcoval pětici v tichosti sedících náhradníků: „Žijem tady, lavička, žijem!“
Divokou první čtvrtinu proměnily oba celky ve smršť ztrát (pět na každé straně) a rychlých protiútoků. Pokud domácí hru zklidnili a dokázali ji zacentrovat pod koš na Zídka, nabíral fauly jeho obránce Šoška, už po necelých šesti minutách třífaulový a nucený střídat.
Další rána zasáhla Kunín na rozehrávce. Ještě o minutu dřív měl druhou osobní chybu ústřední rozehrávač Tomeljak, který však musel při velkých potížích náhradníka Ivanoviče proti Whitfieldovi brzy zpátky.
Nymburku chyběli elitní střelci trojek
Mistrovi nyní chybí dva excelentní střelci z dálky a trojky se nedařily. „Mluvíme o tom a víme, že chyba není ve výběru střeleckých pozic, které jsou stále otevřené, ale v úspěšnosti. A ta záleží na psychice a odstřílených pokusech v tréninku. Doufám, že psychiku pozvedneme a zbytek bude v tréninku,“ řekl k tomu kouč Nymburku Michal Ježdík.
S Kunínem vzal na sebe střelbu z dálky nejvíc Johnson: proměnil tři trojky ze čtyř pokusů a přidal tři dvojky z větší vzdálenosti.
Hosté se zónou ve druhé i třetí části stáhli náskok. Hlavně v prvním poločase se s ní Nymburk trápil a nabíral ztráty. Hosté navíc do zápasu proměnili všech sedm brejků.
„Každý následoval po naší ztrátě na perimetru. Nebyli jsme dost opatrní, špatně si chránili míč a měli jsme i špatné rozestavení,“ řekl kouč Ježdík.
„V brejcích jsme do poločasu odvedli dobrou práci. Při zápasech venku jde hlavně o to uchovat si šanci na výhru. Držet se na dostřel a ve druhém poločase se pokusit udeřit a jít za vítězstvím,“ pověděl Brian Howard, dvoumetrová kunínská posila se zkušeností z NBA.
Domácí se přestali šetřit a zápas ovládli
„Po porážce s Brnem jsem už musel zvýšit hlas. Řekl jsem hráčům, že tak jak hráli, se hrálo před dvaceti lety a že musí být daleko rychlejší, agresivnější a taky kolektivnější. Proti Nymburku už jsem byl s výkonem spokojenější. Agresivita tam byla, i když kádr na takovou hru máme užší,“ doplnil Zdeněk Hummel.
Ve třetí čtvrtce duel gradoval. Domácí dál pokračovali v celoplošné osobní obraně a zvýšili její agresivitu. „Na to, kolik nás je, se hráči do poločasu moc šetřili, byl to náš hlavní handicap,“ řekl Ježdík.
Jeho tým odehrál utkání víceméně v osmi hráčích, hosté v sedmi. Úbytek sil Kunína plus opatrnější hra Nymburka takřka vygumovaly rychlý protiútok Mlékárny, která z něj po změně stran nedosáhla ani bod. „Když jsem poslal na hřiště kluky z lavičky, naše výkonnost klesala, proto jsem točil maximálně sedm hráčů. Únava tak musela přijít a chyběly síly na protiútoky i na návrat do obrany,“ poznamenal Hummel.
Toho maximálně využil domácí rozehrávač Whitfield, do poločasu hrající jen 12 minut a takřka nezakončující (jeden bod). Ve druhé půlce létal do brejků, hru bral víc na sebe, nasázel čtrnáct bodů a celkem měl sedm asistencí a šest získaných faulů.
„Únava v tom hrála roli, ale klíčové bylo naše špatné obranné doskakování. Tam nás zničili, měli příliš druhých střel. S tím nemůžeme porazit nikoho a už vůbec ne lídra ligy. Když budeme zvládat obranný doskok, nebudou nás soupeři pokaždé ničit. Je to i klíč k tomu, aby se dal hrát útok,“ zvýšil hlas veterán Howard.
Zdeněk Hummel měl v utkání asi největší potíže s pozicí rozehrávače. Tomeljak se celý zápas potýkal s fauly, Ivanovič měl ve hře velké potíže. „Když Tomeljak nebyl ve druhé půlce ve své kůži, potřeboval jsem mu dát oddych, jenže Ivanovič hned po vystřídání ztratil míč. Pak jsem tam zkusil Warricka a doufal, že se přestane nutit do těžkých střel. Jenže on v tom pokračoval. Přitom dokud jsme hráli kolektivně, bylo to bezvadné,“ rozebíral kouč.
„Samozřejmě hierarchie je daná, Američané jsou tu od bodů. Nesmí hrát ale sami, což u nich bývá potíž. Hráči z bývalé Jugoslávie jsou jim v tom ovšem dost podobní,“ dodal.
