Dva mladíci se tak v pátek postarali o velkou atletickou show.
Meindlschmid doletěl hned prvním pokusem na 801 centimetrů, zajistil si postup do finále i nový český rekord mezi juniory. Dudycha zase doslova raketově prolétl cílem na modrém oválu, časem 1:44,89 se zařadil na třetí místo české historie a vyhlíží sobotní semifinále.
„Zboural jsem svůj rekord,“ narážel mladý běžec na fakt, že v poslední době překonává hlavně sám sebe. A vzestup atletických juniorů jen podtrhuje fakt, že i jeho dálkařský kolega překonal vlastní limit. Vždyť teprve před čtyřmi dny slavil osobák 796 centimetrů, díky kterému se na evropský šampionát prokousal.
1. DEN ME: Staněk suverénně ve finále, zazářili Dudycha a Meindlschmid![]() |
„Rodina nakupovala lístky hned, jak se to dozvěděla. Lepší to snad být ani nemohlo, doufám, že se na finále ještě hecnu a doletím dál,“ prozradil Meindlschmid ambice.
Jestli mají oba mladíci něco společného, pak právě odhodlání konkurovat zkušenějším soupeřům. Když se před vás postaví, mluví sebejistě a nadšeně.
„Do semifinále jdu s myšlenkami na postup,“ vyhrkne ze sebe Dudycha. „Byla by blbost tam jít s tím, že předposlední místo pro mě bude úspěch. Chci bojovat o každý metr na trati, každé umístění, každou setinku. Musím věřit až do cílové pásky, že to může vyjít.“
I Meindlschmid cítí, že postupem do finále jeho mise v Římě nekončí.
„Nechci se zastavit jen na třech pokusech,“ líčí. A co pro splnění snu musí osmnáctiletý talent udělat? Dostat se do užšího výběru pro osm nejlepších. „A přesně to je můj cíl!“
Boj s krajanem i zvučnými jmény
Junioři, kteří by měli na velkých akcích teprve sbírat první zkušenosti, zkrátka drtí i nabitou konkurenci. Vždyť Dudycha zvládl rozběh s celkovým druhým časem, Meindlschmid zase o půl metru překonal krajana Radka Jušku.
„Vždy jsem si ho přál porazit a v poslední době se mi to daří. Pořád ale vede na vítězství 5:3,“ žertoval.
„Já běžel celou dobu vzadu, ale věděl jsem, že mám síly. Cítil jsem, že můžu soupeře oběhnout a kvalifikovat se,“ prozradil Dudycha. „A to jsem si před závodem říkal, že jsem schytal nejnáročnější partu.“
Zbyl na mě černý Petr. Mílařce Mäki jen těsně unikl postup do finále |
Velká jména ho však nezastrašila, naopak jeho běh soupeře zcela jistě ano. „V cíli jsem nevěděl, jestli jsem druhý, nebo šestý. Když jsem viděl vítězný čas, říkal jsem si, že snad vytřískám malé kvéčko. A dopadlo to ještě mnohem líp.“
Jeho i Meindlschmida na ikonickém stadionu v Římě podporovali čeští fanoušci. „Nečekal jsem, že jich tu bude tolik. Připadal jsem si, jako bych byl daleko blíž českým hranicím,“ zářil Dudycha. „Cítil jsem velkou podporu, kterou jsem dokázal zužitkovat.“
Kromě nadšených diváků a blízkých oba juniory na dálku podporovali i kamarádi. A nejen ti atletičtí.
Pryč s míčem
„Pořád mi píšou kluci ze Slovácka, fandí mi,“ vyprávěl Meindlschmid, který se ještě nedávno věnoval rovněž fotbalu. Vždyť atletiku k němu přibral až ve 14 letech.
„Ale poslechl jsem srdce,“ povídá nyní. „Na atletiku jsem se vždy těšil a z tréninků odcházel nadšený. Zkrátka jsem zjistil, že mě baví víc.“ Navíc v ní dokonale zužitkoval svoje přednosti. Mrštnost, rychlost a dobrý výskok.
„Když jste se chtěli dostat do základní sestavy, museli jste být lepší než druzí. Tohle si z fotbalu odnáším. Bojovnost, chci být lepší než ostatní,“ popisuje.
I Dudycha nejprve kombinoval tréninky na oválu s míčovým uměním. Místo nohou však využíval především ruce, jelikož se věnoval volejbalu. „Přestal mě bavit, musel jsem na něj dojíždět. V atletice jsem měl navíc lepší kamarády, hlavně díky nim jsem si ji nakonec vybral.“
Udělal dobře.
Teď se společně s Meindlschmidem začíná drásat do horních pater.
„Kdo ví, třeba hned v sobotu překonám i dospělý národní rekord. Rodiče a brácha mě přijdou podpořit, mají lístky na semifinále.“ Snad tedy vyslyší i Dudychův závěrečný vzkaz. „Doufám, že po něm budou shánět i ty finálové.“