Z názvu klubu zmizel dlouholetý hlavní sponzor, ale nejen kvůli tomu bylo jasné, že s financemi to bude mít mnohem horší než ještě před nedávnem.
Ruku v ruce s tím přišel odchod řady opor, a to nejen z ciziny, a tím začaly ambice týmu, jenž v posledních dvou sezonách bral ligové medaile, výrazně klesat.
Kateřina Hindráková si s tím však po skončení svého úspěšného angažmá v německém Wasserburgu nelámala hlavu a s Trutnovem se dohodla na návratu.
Před zápasem na palubovce pražské Slavie si dokonce může spokojeně opakovat, že to tak špatné, jak někdy trutnovskému družstvu bylo před sezonou předpovídáno, zatím určitě není.
Lokomotiva sice úvodní dvě utkání, s favorizovanými USK Praha a Hradcem Králové, prohrála, ale pak začala vítězit. Do Prahy tak jede s bilancí čtyř výher za sebou. „To je příjemné, ale nijak bych to zatím nepřeceňovala, na to je ještě brzy,“ říká osmadvacetiletá basketbalistka.
Berete to i tak, že to je víc, než se od vás čekalo?
Možná, ale první pozitivní pro nás bylo, že jsme zvládly zápasy s týmy, které mají být na naší úrovni. Porazily jsme Slovanku, brněnský Technic a Strakonice, tohle byl náš cíl.
Máte ale také výhru nad Karlovými Vary, jak berete tu?
Ta už byla celkem nad plán, taková bonusová výhra, před ní jsme si nebyly jisté. Pro nás však dobrá tím, že jsme ukázaly, že zdaleka ne všechny soupeřky mohou počítat s tím, že nás porazí. A samy jsme si dokázaly, že něco umíme.
Vy jste se vracela ve chvíli, kdy v trutnovském basketbalu docházelo k velkým změnám. Nezapochybovala jste před sezonou, zda jste udělala dobře?
Takhle jsem to vůbec nebrala. Chtěla jsem se vrátit, chtěla jsem pomoct. Vracela jsem se i proto, že jsem už nechtěla basketbal hrát čistě profesionálně, na sto procent, ale spojit ho se zaměstnáním. Situace, která se v Trutnově vyvinula, mi do toho zapadla. A třeba pomůžeme k tomu, že tahle sezona bude překlenovací a zase se to obrátí k tomu, co tady už bylo.
Co vás vedlo k tomu, že jste se po vydařeném angažmá v Německu, kde jste mimo jiné s týmem získala titul, rozhodla pro tuto cestu?
Mám za sebou dvanáct roků profesionálního basketbalu a každý rok už je cítit. Teď v Německu to bylo stále něco, jeden zdravotní problém střídal druhý. Podle mě přišel čas začít se orientovat trochu jiným směrem.
Jak se s tím dá stále ještě vrcholový basketbal skloubit?
Jde to dobře. Dopředu se s tím počítalo, takže tréninky jsou večer, potrénujeme v době, kdy máme své věci vyřízené.
Jaký vliv to má na vaši výkonnost a jak se na hřišti cítíte?
Asi se musí počítat s tím, že třeba fyzička půjde trochu dolů, ale na druhé straně to má i svoje výhody. Když přijdete trénovat po práci, odhodíte pryč starosti, není to tak stresující, jako když celý den přemýšlíte jen o basketu. Už se nechci stresovat a mít na sobě takový tlak, ale chci si basket užít.
Zatím sezona vám i týmu vychází. Co jste před sezonou v lize od sebe čekaly?
Šly jsme do ní s tím, že nemáme co ztratit, a tahle role nám zatím sedí víc a víc, můžeme hrát bez nervozity. Ukázalo se to v zatím posledním zápase s brněnským Technikem. Tam jsme už byly favoritky a i když jsme vyhrály, moc nám to nesedlo.
Porazily jste čtyři družstva a pokud by to takto pokračovalo, při dvanácti účastnících vám play-off neunikne. Co tomu říkáte?
Že by to bylo krásné, kdyby se pro nás jedno místečko v play-off našlo, ale raději bych nepředbíhala. Teď zase přijdou těžší zápasy a soupeřky, než které jsme měly v minulých zápasech. Na druhé straně však máme v lize také týmy, se kterými jsme ještě nehrály a které bychom mohly porazit.
Jak vypadá podle vás síla vašeho současného družstva?
To je pro mě těžké hodnotit, zatím nás trochu limituje úzký kádr. Třeba na rozehrávku a pod koš nás moc není, když přijdou naše fauly a musíme se začít hlídat, není náš výkon už tak stabilní.
Po čtyřech výhrách jedete do Prahy na Slavii, která na tom je stejně jako vy.
Tam ale nebudeme favoritkami, můžeme jen překvapit, nebude to v takovém stresu. Vyhrát chceme, ale když budeme hrát dobře a náš výkon se posune nahoru, nebude porážka tak mrzet.
