Nejdříve s Brnem, pak s Valencií a v neděli 12. dubna 2015 také s USK Praha. Vítej, zlatý hattricku! Jana Veselá dělala čest svému příjmení, potřetí se veselila v roli evropské šampionky.
Tenhle titul je pro ni speciální tím, že jej čekal opravdu málokdo. „Jekatěrinburg má super tým, super hráčky. My jsme si zase pomáhaly a hrály jsme kolektivně,“ vyzdvihovala zkušená reprezentantka nové mistryně kontinentu. USK dobylo Euroligu poprvé v historii klubu.
Říct vám tohle někdo ve čtvrtek, co odpovíte?
Že je blázen a že mu nevěřím... Myslím, že to tak mělo hodně lidí, přece jenom tu stály tři top týmy proti nám. Sice šlo o dva zápasy, ale je to dlouhá cesta. Přejet taková dvě družstva... Říkaly jsme si, že to asi nedopadne, ale že na druhou stranu určitě je šance, tak do toho půjdeme naplno. A dopadlo to!
Svědčila vám pozice těch, od nichž se triumf nečeká?
Určitě to pro nás bylo plus. Na začátku Final Four jsme byli v roli outsiderek, mohly jsme jenom překvapit - díky tomu se nám hrálo mnohem lépe. Neměly jsme co ztratit. Brali jsme to takhle: Ukážeme svoje maximum a uvidíme, co z toho bude.
Je z toho zlato. Jak se to poslouchá?
Pořád tomu nevěřím, opravdu. Je to super. Fakt jsme to dokázaly? Něco neuvěřitelného. Nemám slov.
Umíte porovnat vaše tři euroligové tituly?
To moc nechci, tým je pokaždé jiný. První titul je vždycky nejlepší, to se musí říct. Člověk cítí: Jo, dokázala jsem to! I tenhle je však hrozně cenný, po tolika letech, co se USK nedařilo, a teď jsme vyhrály Euroligu. Jsem za to moc ráda. Stejně tak neumím říct, jestli je víc tohle, nebo stříbro z mistrovství světa 2010. Nároďák versus klubový titul... Obojí je hrozně cenné.
Na hřišti jste strávila čas 33:45. Pořádně vydřené zlato, že?
Nezbývalo nám nic jiného, než tam nechat všechno. Říkaly jsme si, že by to mohla být poslední šance v životě. Sil ubývalo, ke konci jsme se skoro plazily, ale opakovaly jsme si: Musíme bojovat.
Vy jste zápas nejprve začala rychlými body...
Spadla mi tam i trojka, říkala jsem si: Ty jo, zajímavý. To mě trošku povzbudilo. Ale věděla jsem, že to nebude nic jednoduchého, že se musíme pořád koncentrovat, pořád makat.
... a pak jste v hektickém závěru šla na dva trestné hody. Co člověk cítí?
Že prostě musím dát. Nebyla jiná možnost. Říkala jsem si: Upřímně, tohle nemůžu pos... Je pravda, že na tréninku se mi teď šestky docela daří, takže jsem sebevědomí měla.
Triumf jste získali před domácími fanoušky, jak velkou byli oporou?
Pomohli hrozně. To je v Česku taková naše rarita: když se hraje doma, tak se vždycky vyhraje. Lidi vyprodali halu a hnali nás dopředu.
Jaké oslavy čekají na šampionky Euroligy?
Asi velké, nechci nijak lhát. V hotelu Diplomatu bude něco připravené a myslím, že to s holkama bude slavit dál. Měly jsme tu kamarády, rodiny, známé - chceme slavit se všemi.
