„V klubu jsem si prošel snad vším, co se dá, od hlavního kouče až po kancelářskou sílu, jež jednala s partnery. To jsem přišel nabídnout i sem,“ říká Pavlík po návratu pod Špilberk, kam se obloukem z Maďarska před sezonou vrátil, aby se stal asistentem trenéra v ligovém Basketu Brno.
Zkušenosti přitom mladému mužstvu přišel předat nejen ty posbírané v zahraničí, ale i dovednost načerpanou v mladých letech právě v Brně. Ze začínajícího „bažanta“ až do reprezentace ho tehdy vycepoval legendární kouč Miroslav Pospíšil, známý nejen jako nezastavitelný bouřlivák, ale i coby jeden z nejúspěšnějších trenérů brněnské basketbalové historie.
Basketbalový trenér Miroslav Pospíšil
„Dodnes čerpám ze školy, kterou nám všem dal,“ usmívá se pětačtyřicetiletý Pavlík nad tím, jak se do něj „propsal“ jeho kariérní kouč.
Pro Pospíšila, jemuž málokdo řekl jinak než Miki, nebyl problém hráče pár desítek vteřin po skončení zápasu ještě před diváky v hale vodit po palubovce za ruku a ukazovat mu, kde se měl na hřišti pohybovat. Také jeho peprné výroky byly vyhlášené.
„Mikiho hlášku ‚hážeš tu přihrávku, že by ten balon zmrznul v luftě‘ jsem hráčům překládal v Paksi do maďarštiny ještě nedávno,“ rozesměje se Pavlík.
Přezdívka podle bacilu
Práce, do které se loni v létě v Brně se svými kolegy v realizačním týmu pustil, je v lecčems podobná té někdejší Pospíšilově. Také současný Basket Brno má na soupisce hrst talentovaného mládí, s nímž je potřeba pracovat.
Na to už jde Pavlík jinak než jeho někdejší mentor. „Dávám klukům volnost. Chci po hráčích, aby si hledali cesty sami, aby si přišli na řešení a nebáli se ho zkusit. A snad to i funguje, když v Paksi nastupují dva moji osmnáctiletí odchovanci, které jsem vedl v mládeži, za A tým. Jsem samozřejmě schopný i zařvat, ale co si budeme, pan Pospíšil stejně vždycky řval víc a líp,“ ušklíbne se Pavlík, basketbalový fanatik.
Aby nevznikla mýlka, na trenérského rasa vzpomíná rád. „Je to taková ironie. Dostávali jsme od Mikiho hroznou sodu, ale basket jsme měli a máme rádi. Člověk z venku si možná řekne, že když nás pořád drbal, tak že nám to znechutil, to tak ale není. Všichni se musí sklonit nad tím, jaké hráče a trenéry vychoval,“ rozjímá bývalý rozehrávač.
Brněnští basketbalisté slaví výhru, v jejích středu trenér Jan Pavlík.
Stejně jako Pospíšil je známý jako Miki, Pavlíkovi přistála přezdívka Vasil. V té však bývalý kouč, který kdysi například reprezentantu Petru Bendovi z roztržitosti začal říkat Karle a už u toho zůstal, prsty nemá.
„U mě to s Vasilem nemá tak příběhově skvělé vysvětlení. Zkrátka jsem na nějakém dětském táboře onemocněl, a jelikož jsem ještě z rusky mluvící generace, z mého bacila se stal ruskou transkripcí Vasil a už mi to zůstalo,“ vysvětluje Pavlík.
Ve svých pětačtyřiceti letech platí v trenérském štábu Basketu Brno za toho zkušeného, neboť hlavnímu kouči Martinu Vaňkovi a druhému asistentovi Tomáši Nesrovnalovi je dohromady jen o tři roky více. „Možná to je trochu netradiční, ale funguje nám to. Oni jsou oba dva vynikající, ve svých pozicích jsou mezi českou špičkou. Přesto se jim pohled zkušenějšího může hodit. A tak jsem tu za toho s šedou hlavou já,“ směje se dohladka oholený Pavlík. Nadsázka? Jak v čem. „Náhodou já z toho všeho opravdu zešedl, jen je těch moudrých šedých vlasů čím dál méně, tak to radši sundávám,“ ťuká si na prostovlasou hlavu, na níž během kariéry nosil čelenku, bývalý rozehrávač.
Coby „starší“ trenér se snaží na věci dívat s odstupem a z dlouhodobého hlediska. Vaněk si na něm cení zejména jeho pozitivního nastavení. „Fascinuje mě, že jeho málokdy potkáte ve špatné náladě. Táta od tří děcek, jehož rodina žije v Maďarsku, to zvládá. Pořád má radost ze všeho, tedy i z basketu. Umí se i pěkně rozčílit, když mu nepísknou faula na syna, ale jinak je neustále tím pozitivním chlápkem. A to v týmu dělá dobrou atmosféru,“ pochvaluje si kolegu hlavní trenér brněnského celku, jemuž v lize patří 5. místo.
V basketbalovém světě Pavlíka zocelilo leccos včetně sezony, kdy Paks tahal z bryndy hrozícího sestupu. To je pro něj dosud nejtvrdší trenérská zkušenost.
„To si neužijete. Po záchraně nemáte co slavit, protože jste mohli jen ztratit. Když to udržíte, tak ve výsledku je to vlastně nic. Zaplácli jste hrozbu sestupu, ale já třeba hned po zápase měl v sobě prázdno. Plácl jsem si s asistentem a šel jsem hned přemýšlet nad finále ligy kategorie U16,“ popisuje svou anabázi kouče.
V Maďarsku poznal nejen svoji manželku, ale také velký basketbalový svět s obrovským množstvím peněz. „Jen basketbal, ne celý sport, ale basketbal dostává z daní víc peněz než celý český sport dohromady. Jestli na to Maďarsko má, to nevím. Jako vystudovaný ekonom se bojím, že ne, ale zatím jim to nějak funguje. Tamní vláda to samozřejmě bere jako jakousi svoji propagandu. Brno se ke sportu staví výborně, ale celkově Česko se také staví ke sportu neudržitelně. Bohužel z té druhé strany,“ přemítá Pavlík.
Raději na hřišti než v kanclu
V Brně má klub podle jeho mínění vynikající zázemí i technický servis. Původně ho měl zajišťovat z pozice manažera marketingu. „Ze začátku jsme se víc bavili o manažerské práci, pak až jsme řešili trenéřinu. Jsem ale rád, že on i majitel Ctirad Nečas ve mně viděli kvalitního člověka, kterého mohou hodit k tomu, co bude potřeba. Nakonec jsem rád, že je mé místo v hale, a ne v kanceláři. Původně marketingový manažer by se mi dělal hůř, musel bych se do toho dostávat. Upřímně říkám, že je jednodušší ukazovat klukům střelbu než potenciálním sponzorům prezentace. Když na to ale přijde, porvu se i s tím. Stejně bych ale rád dostal nějakou mládežnickou kategorii, abych z té palubovky úplně nevypadl,“ říká Pavlík.
S Brnem má velké ambice a plány. Však jej podle svých slov myšlenkami nikdy úplně neopustil. „Neustále jsem ho po očku sledoval. Líbilo se mi, jak byli kluci kolem (bývalého kouče) Luboše Růžičky ambiciózní a vedle toho své ambice realizovali výchovou vlastních hráčů. Já jsem byl vždycky pro tuto cestu,“ hodnotí brněnskou cestu Pavlík.
