Když si to po odpoledním tréninku mašíroval do supermarketu, slyšel volání o pomoc.
A viděl sprintovat dva mladíky. "Na zemi ležela babička a křičela, že ji okradli nějací dva malí smradi," popisuje čtyřiadvacetiletý čahoun.
Neváhal. Vydal se za nimi. Na chvíli je ztratil z dohledu, ale lidé mu ukázali, kam výrostci utíkali. "Párkrát jsem oběhnul centrum, byl jsem zpocený jak myš."
Po 10 minutách je dohonil a chytil. Smýkali se, ale proti 207 cm výšky a 100 kg váhy neměli šanci. Donutil je, aby z úkrytu vzali kabelku a donesli zpátky okradené paní. "Řekl jsem, že se jí hezky omluví přímo do očí."
Omluvu prý nestihli, babička jim hned dala pár pohlavků. "Dostal jsem od paní velké poděkování. Tedy to nejhezčí, co jsem mohl dostat," zářil Houška.
Cestou k zápasu do Nového Jičína pak historku vyprávěl spoluhráčům. "Říkali, že už nevím, co si mám vymyslet. Prý že zachraňuju Děčín," smála se čistá duše druhého celku ligové tabulky.