Jak se s negativy účasti v nejlepší balkánské soutěži Středočeši vyrovnávají? A co ještě je v jihovýchodní Evropě jinak než v Česku? Odpovědi se pokoušel najít křídelník Pavel Pumprla.
Trmácení po Balkánu
Z Nymburka do Vršacu trvá cesta skoro osm hodin. A až tuhle sobotu zamíří český celek do bosenského Širokého Brijegu, čeká ho štreka ještě delší. Jízda autobusem, pak dva lety a po nich ještě znovu na několik hodin po silnicích.
"Asi je to ta nejhorší věc na naší účasti," přemítá čtyřiadvacetiletý český reprezentant. "Ale s tím jsme do toho šli už dopředu, nedá se nic dělat," pokrčí rameny.
NUDA NA HOTELU. Čekání v podání nymburského tria (zleva) Radek Nečas, Tre Simmons, Michal Křemen
A dodává: "Zatím se to snad na kondici nepodepsalo. Tady už se únava bude kumulovat. Chce to o tělo pořádně dbát a snad to budeme zvládat."
Hotelová nuda
Čekání. I tohle slovo naplňuje život basketbalistův. Desítky minut stráví v hotelové lobby. Hodiny na pokoji. "Každej si holt najde něco svého. Sledujeme filmy. Já docela dost čtu nebo mám s sebou práci do školy," přibližuje Pumprla. A tvrdí, že zase tolik volna Nymburští nemají.
Tréninky, kam jste se poděly?
Model přípravy na venkovní klání mají Nymburští stejný jako každý jiný profitým. Po příjezdu den před zápasem je čeká vydatný večerní trénink, den nato hodinová dopolední příprava a vpodvečer zápas. Třetí den se musí obejít bez basketbalu úplně.
Jenomže tahle rutina potká Středočechy během jediného týdne hned třikrát. Ve Vršacu, pak se zápasem Eurocupu v lotyšské Rize a nakonec v Širokém Brijegu. Dva tréninky ve své domovské hale mají v rozpisu jenom ve čtvrtek. S Cimrmanem řečeno: Není to málo?
Basketbalisté Nymburka během tréninku v hale Millenium Center ve Vršacu
"Je to velký nezvyk. Ale všechny týmy, které hrají dvě podobné soutěže, si na to zvykly," tvrdí Pumprla. "Těžké je psychicky se přeorientovat. Po cestě se musíme naplno soustředit, aby se mu po cestě nic nestalo."
Velké plus: sbírání zkušeností
Tohle všechno je daní za zkušenosti z nové, lepší soutěže. A prý to stojí za to. "V české lize hrajete zápasy, ve kterých se vyhraje o 40 a pořádně se na to nenadřete. Letos takový nezažijeme ani jeden. Těžké zápasy jsou na sbírání zkušeností mnohem lepší a navíc se člověk setkává s novými protihráči, takže nový soupeř je nová výzva," poznamenává křídelník se zahraničními ambicemi.
Zvlášť pro české hráče je Jadranská liga velkou příležitostí udělat si v basketbalové Evropě jméno. S tím souhlasí i Pumprla: "Všichni by potvrdili, že Adriatická liga je kvalitnější a tím pádem i víc sledovaná. Působí tu týmy, které hrají Euroligu."
Rozhodčí s podivným metrem
Nejméně ve dvou zápasech z dosavadních osmi si rozhodčí z Balkánu českého hosta v Jadranské lize slušně podali. Ve třetím kole pomohli Aleksandrovaci smazat odstup, výhru Nymburku ale nesebrali.
V poslední čtvrtině ve Vršaci se zase jejich kolegové nezdráhali přifouknout do zad domácím. Že se při jednobodovém náskoku Středočechů a míči pro domácí budou ještě před koncem duelu házet šestky, bylo jasné snad úplně každému divákovi.
Basketbalisté Nymburka v kabině před tréninkem ve Vršacu. Zleva Mike Lenzly, Tre Simmons, Adam Koch a Pavel Pumprla
"S tím jsme holt počítali, že nás budou pískat místní. Jsou to sice rozhodčí z jiné země, ale dalo se čekat, že nám nikdo nedá nic zadarmo. Když přijde nováček do týmu, taky musí počítat s tím, že nic nedostane. No a my jsme taky nováček, navíc mimo region. Zkrátka musíme vyhrávat basketem," nenadává zástupce Nymburských.
Co ještě je jinak?
Ve volné kategorii žádná objevná slova nečekejte. "Překvapila mě velká vyrovnanost soutěže. To se zvenčí moc poznat nedalo. Každá výhra se hodně počítá. Ale haly ani hotely nejsou ani hodně špatný, ani úplně exkluzivní. Abych pravdu řekl, už mi hotely a haly hodně splývají. A když se mě někdo zeptá, jak to kde vypadalo, už po týdnu mu nejsem schopen odpovědět," usmívá se Pavel Pumprla.
