"Asi tři minuty do konce jsme ztratili míč, vraceli se bránit protiútok a já, místo abych toho hráče říznul a nechal ho házet šestky, jsem se snažil bránit bez faulu. A nakonec to dopadlo tak, že dal koš a ještě přidal bod ze šestky. To byla moje školácká chyba. Takže v podstatě jsme si ten zápas prohráli sami ve chvíli, kdy jsme rozhodčího donutili, aby fouknul do píšťalky," spojil pivot Nymburka sebekritiku s hodnocením sudích.
S Vršacem jste prohráli i třetí vzájemný zápas. Rodí se snad pro Nymburk komplex jménem Hemofarm?
To vůbec ne. Mohlo se to zlomit. A nemuselo to být jen o dva body, ale mnohem lepší. Jenomže zatím to v našich zápasech vypadá tak, že 25 minut hrajeme jako z partesu. Ale po nich přicházejí absolutní výpadky. Je to strašná škoda. Když bychom to dali všechno dohromady, tak jsme tu museli vyhrát o 15 nebo 20 bodů. Ale oni mají hodně kvalitní mančaft a právem vedou Adriatickou ligu.
Vstup do zápasu se vám přitom povedl. S jakým receptem jste vstupovali do zápasu?
My jsme byli koncentrovaní a oni asi nečekali, že můžeme hrát tak dobře, jak jsme hráli. Ale pak jsme udělali strašně moc triviálních chyb. Byla tam řada nedorozumění. Bylo to takový... Jako kdybychom se lekli, že ho můžeme vyhrát.
V závěrečné čtvrtině pískli rozhodčí Nymburku velké množství faulů. Soupeř dostal hned několikrát šanci na tříbodovou akci. Necítíte křivdu po některých hodně přísných verdiktech?
Pár minut před koncem jsem měl čistej blok a rozhodčí pískli na Mačvana faul. Potom Adam Koch blokoval a zase Mačvan dával dvě šestky. Musíme ale počítat s tím, že oni jsou tu doma. Mačvana jsme v první polovině dobře ubránili, v té druhé ho rozhodčí trošku tlačili nahoru. Ale to je možná jen můj subjektivní názor.
V poslední čtvrtině jste vy sám poslal míč při vyhazování rovnou do autu. Proč došlo k takovému nedorozumění?
Já nevím, co se tam stalo. Podíval jsem se na Nissima, on na mě. Tak si říkám dobrý. Jenomže on utíkal někam pryč. Samozřejmě to byl kiks na mé straně. Vůbec jsem mu to neměl házet. Prostě jsme si nerozuměli. To normální hráči nedělaj. Teď bych to vzal zpátky a v klidu rozehrál, jenomže jsme zrovna dostali druhou dvojku po sobě, já chtěl rychle rozehrát a přejít půlku.
Po této chybě ale následovalo dalších devět bodů domácích. Byl to nakonec zlomový moment?
No, může to být jedna z věcí.
Na ofenzivní polovině jste si vedl solidně. Ale zpod koše se hodně prosazoval také Vršac. Čím to?
Dlouhej má prostě dilema. Buď pomůže, nebo ne. A když pomůžu, tak nechávám svýho hráče volnýho. Když nepomůžu, nechávám svýho spoluhráče v kýblu, pokud prohraje souboj jeden na jednoho. Prostě jsem po prvních minutách nevěděl, jestli mám pomáhat, nebo ne.
Takže se vám nedařilo číst hru?
Šlo to hrozně blbě. Přijde mi, že jsme si tentokrát neseděli jako tým, že tam ta rotace nebyla. Ale může to být prostě jenom tím, že jsem jenom dělal špatný rozhodnutí, kdy vypomoct.
