„Samozřejmě jsme šťastní. Snažili jsme se o to poslední dva roky, i když letos jsme s tím úplně nepočítali, protože po turnaji World Tour v Praze následovaly ještě další čtyři, na které jsme se už nedostali. Nakonec jsme ale díky turnajům v kanadském Saskatoonu a v Praze získali tolik bodů, že to těsně stačilo na poslední dvanácté postupové místo,“ pochvaloval si Ondřej Dygrýn, šéf týmu Humpolec, pod jehož hlavičkou letošní World Tour hrála de facto česká reprezentační sestava.
Univerzál a motor mužstva si je jistý, že na konci října bude součástí největšího klání své kariéry v 3x3. „Přijede tam dvanáct nejlepších týmů na světě, lepší turnaj už neexistuje. Moc se na to těšíme.“
A že může při hraní venku hrozit i tíživý pekingský smog, s tím je už dopředu smířený. „Těžko říct, jak to bude vypadat. Jedině bychom se na to mohli připravit tak, že bychom si postavili hřiště někde pod magistrálou,“ směje se.
Postup na mega akci do Pekingu bere Dygrýn jako odměnu za celou sezonu, která ovšem nevycházela plně podle představ. „Chtěli jsme si zahrát aspoň tři turnaje série World Tour a s finále jsme ani moc nepočítali. Změnil se ale oproti loňsku systém bodování, který nám nahrál. Hodně bylo znát, že jsme v Kanadě i v Praze postoupili ze skupiny,“ těšilo ho.
A pro příští rok už plánuje větší počet účastí v rámci sedmidílného seriálu World Tour. „To je každopádně nás cíl. Nejlepší by bylo dostat se úplně na všechny, což se ale letos nepovedlo nikomu. Nejlepší byl se šesti účastmi Novi Sad,“ adresuje úspěch světových jedniček.
Jen pro představu - z dvanácti postupujících na finálový turnaj vedle šesti účastí Nového Sadu jich Lublaň a Zemun zapsaly pět, Liman čtyři, Piran, Riga, Saskatoon, Bělehrad, Krakov a Kranj po třech a jen jedenácté Lausanne mělo jedinou.
Pro Humpolec je nicméně vyznamenáním, že se spolu s Rigou, Saskatoonem, Krakovem a Lausanne jako jeden z pouhých pěti celků prosadil proti dominanci soupeřů ze zemí bývalé Jugoslávie, které současnému 3x3 kralují.
„V Pekingu půjdeme z dvanáctého místa jako outsideři a už teď víme, že bychom v základní skupině měli mít nasazené jedničky Novi Sad a osmý Bělehrad. Bude to zkušenost pro všechny hráče. Škoda jen, že s námi nebudou Ondra Šiška s Filipem Zbránkem. Bývali bychom mohli mít šanci o něco větší. Každý zápas je ale od nuly a doufám, že do Číny nepojedeme jen na výlet,“ připomene Ondřej Dygrýn těžkosti se sestavou.
Ty tým sužovaly už od pražské World Tour, neboť dva z důležitých hráčů - Šiška a Zbránek - se poté museli zapojit do příprav ligových celků Děčína a Opavy. „Už jsme tak nemohli objet další turnaje, protože jsme neměli dobře nastavenou koncepci šesti hráčů. Měsíc a půl jsme tak stáli. Přitom jsme měli jet na challenger do Lublaně a byla možnost vyrazit i na další do Berlína,“ mrzelo lídra týmu.
I sestava pro Peking se bude muset obejít bez Šišky a Zbránka. „S oběma jsem mluvil, ale předem jsem tušil, že během rozehrané ligové sezony to nepůjde. Měl bych tak jet já s Romanem Zachrlou, Vojtou Rudickým a Honzou Kratochvílem, který mi to ještě na sto procent neslíbil,“ líčí Dygrýn nesnadnou situaci před vrcholem sezony.
Už nyní se tak kloní k tomu, že příští rok by tým skládal ze zdrojů mimo NBL. „Asi to tak bude, protože sezona 3x3 jede i v září a ještě v říjnu, a i když díky tažným ligovým hráčům se při jejich trénovanosti navýší kvalita hry, problémem je jejich dostupnost, protože kluby nechtějí své hráče na 3x3 uvolňovat. A pak je to těžké,“ podotýká specialista na 3x3, jehož sezona včetně přípravy trvá od začátku dubna až do října, tedy až půl roku.
Na World Tour 3x3 navíc nejde právě o málo. Do celého seriálu bylo letos napumpováno 600 tisíc dolarů (přes 13 milionů korun). Nejlepších šest celků po základní části inkasovalo 30, 24, 20, 16, 12 a 10 tisíc dolarů a na finálovém turnaji si nejlepší čtyřka rozebere 40 (880 000 korun), 30, 20 a 10 tisíc dolarů.
A to už nejsou peníze, které najdete jen tak na ulici. I když v případě venku hraného 3x3 vlastně ano…
