Minulý rok měla 31letá basketbalistka Eva Vítečková, jež se narodila ve Žďáře nad Sázavou, palubovek plné kecky. Krátká pauza čtrnáct dní po sezoně pro ni byla skoro jako žádná.
Aby znovu nabrala úspěšná hráčka i na světové scéně motivaci a sílu bojovat o úspěchy, udělala si letos na čtyři měsíce "volno". Psáno v uvozovkách, protože poslední měsíc už se věnovala náročné přípravě. "A i předchozí tři měsíce jsem se snažila něco dělat, alespoň třeba posilovat," konstatovala Eva Vítečková, hráčka USK Praha, která prodloužila s týmem z české metropole smlouvu na další dva roky.
Říkala jste, že jste zvědavá, jak se budete po pauze cítit. Už jste odehrála šest utkání v lize. Jaké tedy máte pocity?
Měla jsem pauzu čtyři měsíce, ale poslední měsíc (srpen) jsem začala trénovat s atletickým trenérem Alešem Kaplanem. Pak se k nám přidaly ostatní Češky z týmu.
Odpočinula jste si?
Rozhodně jsem se celé čtyři měsíce neflákala, naopak jsem se denně snažila dělat alespoň nějaké minimum.
Tím myslíte?
Třeba posilování... Ono je docela těžké úplně vypnout, když víte, že musíte být zase fit. Měla jsem docela strach, že přiberu nějaká kila...
A přibrala jste?
(směje se) Ne, ba naopak. Protože srpnové tréninky s Aldou Kaplanem byly docela náročné. Ale myslím si, že nám to hodně dalo.
Nešetřil vás?
Nešetřil. Chodili jsme běhat... Mě jeho tréninky baví, mám dobrý pocit z toho, že je běhání k něčemu a že se neběhá pro nic za nic. I když tedy já jsem typ, a je nás asi víc, že nemám ráda letní přípravu.
Což mě překvapuje, protože během sezony jste hodně vytížená. Jak to pak zvládáte fyzicky?
Když je člověk zvyklý hrát, tak fyzičku nabere. Ale z toho, co naběhám při zápasech, na celou sezonu nevydrží. V tomhle směru je tedy příprava důležitá.
Jinak jste si odpočinula? Třeba psychicky?
To se ještě uvidí, je začátek sezony. Ale cítím se určitě lépe než minulou sezonu.
V čem?
V tom, že se necítím unavená. Vloni jsem byla unavená už od začátku sezony, což se projevilo i na střelbě. Ale zatím nemůžu říct, jestli mi to pomohlo, protože je skutečně začátek sezony a ty nejtěžší zápasy nás ještě čekají. Ale určitě pauza nebyla na škodu.
A vloni jste byla hned na začátku unavená z čeho?
No tak si to spočítejte, když skončíte sezonu někdy...
Promiňte, ale já jsem to nemyslel špatně.
… v dubnu. Takže olympijská příprava, včetně kvalifikace na OH, olympiáda - a po ní jsme měli asi dva týdny volno. A to je skoro jako nic. Nemluvě o tom, že takto nabité léto jsem neměla poprvé...
Za sebou máte šest zápasů, ukázalo se, že jste podle vaší produktivity pro USK nepostradatelná.
To si zrovna nemyslím...
Proč?
Prostě to tak je... Já si nemyslím, že bych byla nepostradatelná, a hlavně jsem si to nikdy nemyslela. V týmu nás je 10, každý má nějakou funkci a já jsem pouze střelec.
Kde ještě pořád hledáte motivaci hrát v naší soutěži? Už jste ji třináctkrát vyhrála.
Spíš ji mám pro Euroligu. Ale česká liga se mi zdá čím dál vyrovnanější. Nicméně my máme povinnost vyhrát. I když jsme se trápili s některými týmy, finále bylo vyrovnané. Nebo s Hradcem jsme hráli vyrovnaně, tak to bylo o našem přístupu.
Čili konkurence na basketbalové scéně se zvyšuje a je čím dál těžší zvítězit?
Dalo by se to tak říct. Protože když si vzpomenu třeba s Brnem, to je hodně let zpátky, jsme ve finále porazili USK o třicet bodů.
Snem pro letošní sezonu je tedy vyhrát Euroligu - evropskou klubovou soutěž?
Bylo by to hezké. Ale musíme si dávat postupné cíle - takže nejprve postup ze skupiny, potom nejlépe postoupit do Final Eight.
Jako tým se jevíte dobře, všech šest prvních zápasů domácí soutěže jste vyhráli. Takže před Euroligou, která vám začíná na začátku listopadu, se cítíte dobře, ne?
Ano, myslím si, že to vypadá fajn. Teď nám přijela Američanka Kia Vaughn, ta už tady byla minulý rok, a další týden k nám má přijít ještě další Američanka, takže jsem zvědavá.
Na co?
Na tým, na letošní sezonu a především na naše výkony.
Kromě úspěchu v Eurolize máte ještě jaké cíle?
Jednoznačně vyhrát titul a také domácí pohár. Ten jsme si nechali vzít Brnem vloni, takže bychom ho rádi vzali zpátky.
Máte nemalé cíle. Tlak už si z letitých zkušeností nepřipouštíte?
Je to rok co rok. Spíš bych řekla, že to je naše povinnost uspět. Neměli bychom si připouštět tlak.
Přejděme ještě na závěr k jednomu tématu. Prodloužila jste s USK na dva roky smlouvu. Co bude dál? Chystáte třeba rodinu, budete pokračovat v kariéře?
Dva roky mám ještě před sebou, takže se nemá cenu o tom bavit. Až mi skončí smlouva, tak mi bude třiatřicet, takže teď nemá cenu mluvit o budoucnu.
Ani výhledově nemáte představu, co bude dál?
Výhledově se budu svěřovat s takovou odpovědí pouze mému nejbližšímu okolí.
Žijete den ode dne?
Ve vrcholovém sportu se žije ze dne na den, nic velkého si plánovat nemůžete, maximálně dovolenou po sezoně.
