Už za pár dní začne turnaj, na kterém má být hlavní tahounkou týmu. "Ano, vím, že v sobotu hrajeme," usmála se Eva Vítečková.
Ale stresovat se kvůli tomu? Kdepak, v tomhle se basketbalistka nemění. Žádný stroj na emoce z Vítečkové nikdy nebude. Však to ani není potřeba: stačí, kdyby jí míče opět létaly do košů, tak jako na loňském stříbrném mistrovství světa.
V sobotu totiž startuje Euro v Polsku. "Medaile by byla krásná, ale šlo by jen o třešničku na dortu. Víme, čeho jsme schopné a proč na mistrovství jedeme," říká střelkyně USK Praha.
Je to umístění do pátého místa, které dává šanci bojovat o olympiádu?
Přesně tak, to je náš cíl. Důležité taky bude, abychom předváděly dobrý basket a nestyděly se.
To se vám loni povedlo na maximum. Není stříbro z MS zátěží? Mnozí od vás čekají totéž.
Já jsem pár dnů po skončení šampionátu říkala, že teď od nás všichni budou chtít medaile. Lidi, kteří basket sledují, vědí, že se vyměnila spousta hráček a nejsou tady důležité holky, které loni na turnaji dominovaly. Pak ale najdete lidi, co říkají: Holky získaly stříbro ze světa, tak je jasné, že na Evropě musí být minimálně ve finále. Radši to neposlouchám, takové tlaky radši neřeším.
Je tu tlak na úspěch, ale zase ne svazující domácí prostředí, že?
Před turnajem v Česku jsme možná byly nervóznější. Chodily jsme na různé akce a kolikrát jsme neměly ani čas si pořádně odpočinout mezi tréninky. Ale já jsem člověk, který podobné věci dopředu moc nevnímá. Atmosféru začnu cítit až na samotném mistrovství.
To, že nehrajete doma, pocítilo české družstvo třeba tím, že vám najednou pořadatelé v Polsku změnili hrací čas až na večerní hodiny. Bude v tomhle turnaj složitější?
Možná složitější, ale zase ne tak svazující jako doma. Nemyslím si, že by organizace v Polsku měla být špatná. Na mistrovství vás můžou štvát detaily jako jídelníček nebo pozdní příjezdy autobusů, ale já nejsem náročný člověk. A myslím si, že to platí i o zbytku týmu.
Co říkáte na to, že jste pro fanoušky i kvůli absenci Hany Horákové najednou předpokládaným tahounem číslo jedna?
Právě že to tak neberu. Jsem hráčka, která když přijde na hřiště, tak se buď začne trefovat, nebo ne. Ano, snažím se ostatní holky povzbudit, ale nejsem ten typ člověka, co to najednou celé strhne. Možná tedy někdy svými střelami, v obraně už je to trochu slabší. Ne že bych nevěděla, že i na mně bude trochu větší tíha, ale nepřipouštím si ji.
V přípravě před šampionátem jste byla nejlepší střelkyní týmu. Cítíte formu?
Taky jsem odehrála nejvíc minut, abych si zvykla na zátěž. Body se ode mě čekají. Nemůžu být spokojená, ale věřím, že se forma zlepší. Loni na mistrovství světa se mi druhý a třetí zápas vůbec nepovedly – a pak přišel vrchol ve čtvrtfinále proti Austrálii. Nechci říct, že plánuju pomalý rozjezd, ale taky se nebudu nervovat, když se začátek úplně nepodaří.
Jak vnímáte to, že nejde "jen" o medaile, ale i o Londýn – je pro vás olympiáda vrchol?
V basketu je to nejvíc a vlastně ve všech sportech s výjimkou fotbalu. Je to sen každého sportovce. A pokud se na olympiádu dostanete víckrát, tím je to příjemnější.
Zažila jste už dvě olympiády, zavzpomínáte na ně?
Atény byly první a ačkoli se to docela táhlo – byly jsme tam snad tři týdny –, užívaly jsme si je. V Pekingu jsme se pak dostaly na slavnostní zahájení, což byl můj dětský sen. Projít se před tolika diváky za českou vlajkou... Silný zážitek.
A máte ještě nějaký nesplněný olympijský sen?
Medaili! Ale ne, důležité je hlavně se do Londýna dostat.
