"V týmu vládne pohoda. Všechny se na mistrovství Evropy moc těšíme. Ne, že by nás tréninky nudily, ale zápasy jsou něco úplně jiného," říká loňská vicemistryně světa, jež v sobotu oslavila třiatřicáté narozeniny.
Veroniko, jaká byla oslava?
Ve čtvrtek, tedy dva dny před narozeninami, jsem od týmu po večeři dostala dort. Holky mi tím udělaly velkou radost. Jsem ráda, že na mě nezapomněly.
Sportovní stránky iDNES.cz jsou nově na Facebooku, staňte se fanoušky. |
Slavila jste i to, že jste se stala novou kapitánkou?
Ne. To by mě snad ani nenapadlo.
Co pro vás znamená, že můžete být kapitánkou reprezentace?
Je to především velká pocta. Dostala jsem od trenéra i hráček velkou důvěru, která mě samozřejmě obrovsky těší. Teď půjde jen o to, abych tu důvěru nezklamala.
Napadlo vás někdy, že byste jednou mohla vést coby kapitánka národní tým?
To mě vážně nikdy nenapadlo, dokonce jsem o tom nesnila ani jako malá holka. Ta možnost se přede mnou začala rýsovat až před tímto mistrovstvím Evropy, kdy se o mně a Iloně Burgrové začalo mluvit jako o nejvážnějších kandidátkách.
Nebyla mezi vámi a Burgrovou před určením jména nové vůdkyně nějaká řevnivost?
V žádném případě. Jsme s Ilonou velké kamarádky. Známe se už od izmirské univerziády v roce 2005 a bydlíme spolu na všech reprezentačních akcích. Ilona mi moc pomáhá i poté, co jsem se stala kapitánkou.
Výběr nové vůdkyně prý vypadal tak, že si trenér Blažek k sobě postupně zval jednotlivé hráčky a ptal se jich, koho by chtěly za kapitánku. Čí jméno jste při tomto pohovoru vyslovila vy?
Žádné. Už předtím mi trenér naznačil, že je to jen mezi mnou a Ilonou. Říkat nějaké jméno už nebylo třeba.
Jak vzpomínáte na přípravná utkání s Chorvatskem, kdy jste tým poprvé vedla coby kapitánka?
V hlavě mám především ten druhý duel, generálku na šampionát. Ta nám absolutně nevyšla, možná jsme ten zápas i trochu odflákly. Nestíhaly jsme, všude jsme byly pozdě, byla to zkrátka ostuda. Poučení pro mistrovství Evropy? Musíme výrazně zlepšit obranu.
V týmu máte v porovnání s loňským mistrovstvím světa šest nových hráček. Jak novicky mezi vás "staré" zapadly?
Nedělila bych tým na nové a staré hráčky. Kromě Zory Škrabalové s námi všechny absolvovaly širší přípravu i před světovým šampionátem, takže prostředí národního týmu znaly už z dřívějška. I Zora mezi nás zapadla naprosto bez problémů.
V Polsku jste odehrála čtyři sezony. Je před nadcházejícím mistrovstvím Evropy vaší výhodou, že tamní prostředí znáte?
Jestli to bude výhoda, to se teprve ukáže. Pravdou je, že jedu do známého prostředí, ale třeba halu v Bydhošti, kde budeme hrát zápasy základní a osmifinálové skupiny, vůbec neznám. Je to jiná hala než ta tělocvična, ve které hrají své domácí zápasy tamní basketbalistky.
Doufáte, že vás přijedou povzbudit čeští fanoušci?
Doufám nejen v to. Snad budou na zápasy chodit i Poláci, přestože vím, že vstupenky nejsou zrovna levné. Taky bude záležet na propagaci. Když jsem z Polska v dubnu odjížděla, nenašla jsem nikde o šampionátu ani zmínku. Snad už je to teď lepší.
K jakému výsledku byste chtěla tým na mistrovství Evropy dovést?
K co nejvyššímu. Prvním cílem je postup ze základní skupiny a úspěch v osmifinále, odkud vede cesta do první pětky. Jiné ambice mít ani nemůžeme, protože chceme projít do olympijské kvalifikace a v ní si vybojovat vysněný postup do Londýna. Jestli je to v našich silách? Za tenhle tým ručím!
