Na tom však v sobotu navečer pramálo záleželo. Pardubický basketbalista Pavel Miloš, nejlepší trojkař samostatné české ligy, který trpí roztroušenou sklerózou, se za nadšeného potlesku diváků poprvé od loňského dubna předvedl vmistrovském utkání.
Jaký byl první zápas po té dlouhatánské pauze? Stoupala nervozita, jak se utkání blížilo?
Mám z toho skvělý pocit, jsem zpátky a to mě moc těší. Čekání skončilo, už to mám za sebou. Teď se budu snažit ještě trochu víc natrénovat, protože tréninků bylo opravdu málo. I když - za těch posledních čtrnáct dní jsem toho stihl docela dost. Nervozitu jsem necítil. Neměl jsem vůbec čas nad ní přemýšlet.
Jak jste se na hřišti orientoval? Fungovala dobře spolupráce s ostatními hráči v týmu?
Osm měsíců jsem nehrál, takže nelze hovořit o nějaké formě. Hrál jsem z pozice čtyři, na což nejsem úplně zvyklý, takže mě některé herní situace překvapily. Dostával jsem se do zajímavých střeleckých příležitostí. Jakmile tam něco spadne, bude to taková nadstavba.
Pardubický Pavel Miloš (vpravo) při svém návratu na ligové palubovky v zápase proti USK Praha
Těch deset odehraných minut je při vašem současném zdravotním stavu maximum?
To rozhodně, jsem rád, že jsem na palubovku vůbec mohl vyběhnout. Je to pro mne velká odměna. Teď se budu moci víc soustředit na basket. Jenom si musím dát pozor, aby nepřišla nějaká nemoc. To bych musel vysadit. Nemůžu si dovolit ji nějak přecházet, jako to hráči mnohdy dělají. Musel bych to pořádně vyležet.
Během zápasu jste žádnou únavu nebo slabost necítil?
Deset minut zase není tolik, byl jsem v pohodě. Únava přichází spíš třeba po náročném tréninku.
Měl jste velkou motivaci se vrátit od doby, kdy vám diagnostikovali roztroušenou sklerózu?
Když jsem zjistil, že by to mohlo jít, motivaci jsem měl obrovskou. To bylo až tak po dvou měsících. Jsem přesvědčený, že i díky tomu se můj zdravotní stav začal zlepšovat. Kdybych zůstal někde v kanceláři, určitě bych se z toho nedostal tak dobře.
Diváci několikrát skandovali vaše jméno, v hledišti rozvinuli transparent: Vítej zpět, Pavle. Jak jste to vnímal?
Tohle bylo skvělé, vždycky, když se hráč vrátí po delší době a fanoušci ho přivítají něčím podobným, je to velmi příjemné.
Je něco, co máte zakázané? Musíte se hlídat při trénincích?
Od doby, co jsem 2. ledna naplno nastoupil do tréninkového procesu, už ne. Jediné, co mě omezuje, je to, že bych neměl mít dva náročné tréninky denně. Když se to stane jednou za čas, problém v tom ale není. Co mi lékaři nedoporučovali, je sauna. Jít si tam sednout na pět minut a pak se venku pomalu zchladit ale můžu. Musím se hlavně vyvarovat nějakých šoků.
Fanoušci Pardubic uvítali návrat Pavla Miloše na palubovky.
Berete svůj návrat pod koše jako výzvu pro lidi, že se i s takovou nemocí dá vrcholově sportovat?
Určitě. Doufám, že si to přečtou lidi se stejnou diagnózou, protože těch se měsíc co měsíc objevuje spousta. V tom mém čtvrtletí ji zjistili u osmi lidí, a to jen v MS centru (specializované centrum pro léčbu roztroušené sklerózy - pozn. red.) v Pardubicích. Je to velký šok, to byl i pro mě. Já bych chtěl tímhle způsobem ukázat, že je potřeba s nemocí bojovat. Psychická stránka je velmi důležitá. Vím o člověku, který tím trpí už šest let a funguje naprosto plnohodnotně.
A co vám po psychické stránce nejvíc pomáhá?
Přítelkyně. Povzbuzuje, občas i drsným způsobem, abych se nelitoval, černým humorem... Často se nabízí srovnání s klasickou sklerózou, i když to je něco úplně jiného. A pak basket.
Změnil se váš pohled na svět?
Jednoznačně. Člověk to hodně přehodnotí. Zjistí, že není důležité se za něčím honit, ale být především zdravý. Já vím, že to u mě úplně stoprocentně neplatí, ale nejsem v atace, takže se chci zdravý cítit. Nechci, aby mě někdo litoval.
