Kde bral síly? Navíc ve dvacátém zápase vyřazovací části, které Opavané odehráli během 47 dnů.
„Jednoduše,“ usmál se pětatřicetiletý Jakub Šiřina. „Už jsem nechtěl zpátky do Děčína. Když jsem si představil tu cestu autobusem, tak jsem si řekl: Už tam nejedu! Vyhrabal jsem poslední zbytky sil, zkusil nějaké nájezdy, zkusil to vzít na sebe a vyšlo to.“
Stejně jako opavští příznivci, kteří po finále skandovali: Děčín! Děčín! ocenil protivníka. „Hráli fantastický basket, také by si titul zasloužili. Ale už je to minulost. Jsme mistři.“
Pro titul jste si došli až ze sedmého místa po dlouhodobé části...
Napsali jsme pohádku z říše snů. Porazili jsme prvního, druhého, třetího... Šli jsme do play off z totálně průserové sezony. A udělali jsme zázrak. Kdyby nám to někdo řekl po základní části nebo po nadstavbě, tak ho asi pošleme do Olomoucké ulice, do opavského blázince.
Ten titul je plný příběhů, radoval se kouč opavských mistrů Czudek |
Co vás zvedlo?
Dokázali jsme načasovat formu úplně v pravý čas. Věděli jsme, jak umíme hrát, šlo jen o to, přenést to na hřiště. Už v posledním zápase předkola (se Slavií Praha) jsme to začali trošku chápat. Na Brno jsem si osobně věřil, tam jsme odstartovali naši jízdu skvělým výkonem. A pak už jsme celé play off předváděli výborné výkony. Tedy až na poslední zápas v Děčíně a místy i ten čtvrtý doma, který byl hodně nervózní.
Na co budete z této sezony vzpomínat nejvíce?
Jak jsme přebírali zlaté medaile a celá hala skandovala: Mistři! Mistři! A my zvedli pohár.
Opava předchozí titul v roce 2003 slavila v ostravském Tatranu, protože měla kvůli divákům uzavřenou halu. Byl jste tam?
Byl, byl. Jako patnáctiletý kluk. Kdyby mi v té době někdo řekl, že budu jako Ostravák hrát v Opavě a získám s ní titul... Fakt nevím, co bych si o tom myslel. Úžasné. Jsem neskutečně šťastný, že jsem v Opavě a po takové době jsme titul vyhráli. Navíc, když zdejší hala má dvacet let. Nemám slov.
Opava je po 20 letech basketbalovým mistrem. Děčín zlomila v prodloužení |
Na finále s Děčínem bylo v hledišti přes tři tisíce diváků. Na basketbale v Česku něco nevídaného. Souhlasíte?
Lidé stáli i na schodech, za koši, všude. Kdyby byla kapacita dvojnásobná, nebo i pro deset tisíc diváků, tak ji tady fanoušci zaplní. Jsme fandům vděční, že nás k titulu dotlačili. Nebýt jich, titul nemáme.
Byl jste tahounem týmu, ale když bylo potřeba, zaskočil za vás na rozehrávce Radovan Kouřil. Je to tak?
Kuřka je fantastický hráč, v play off zahrál výborně. Troufnu si říct, že jsme nejlepší rozehrávačská dvojka v lize. Fakt před ním klobouk dolů. Když se mi nedařilo, vzal otěže, dával trojky, nájezdy, dirigoval hru. Jsem moc rád, že ho máme v týmu. Není pro něj jednoduché chodit do utkání z lavičky. Pobavíme se o tom v příští sezoně, aby to vzal do svých rukou. Je hráč do velkých zápasů.
Nebudete končit na vrcholu?
Určitě ne! Mám ještě smlouvu na dva roky.
A jaké budou nynější oslavy?
Velké. Obrovské!
