Celá generace nepamatuje něco takového. Jízdu do neznáma. S kupou příběhů. Od senzačního nováčka Slavie přes zlomené ústecké oddílové rekordy, brněnský triumf v základní části, vzpouru děčínských Válečníků proti prognózám až po opavské zmrtvýchvstání.
K titulu ze sedmého místa a předkola play off? S bilancí 30 výher, 26 porážek ke zlatu? Nevídané a památné. I zasloužené. Vždyť Šiřina, Jurečka a další hrdinové vyřadili prvního, druhého i třetího.
Děčín čtyři stříbra oslavil, páté, ale první v postnymburské éře (nebo jen sezoně?) obrečel. Fanoušci jsou na Válečníky hrdí, jak se rvali bez svých generálů Waltona a Pomikálka, i opavské publikum je vyvolávalo a tleskalo jim. Krásné gesto.
Jenže Greplovi bojovníci vědí, že letos byla jedinečná šance a bůh ví, jestli se bude opakovat i v dalších ročnících. I tak si za historicky nejúspěšnější sezonu, vyšperkovanou prvním zlatem z poháru, zaslouží obdiv.
Poslední dvě dekády platilo, že basketbal je hra pro deset hráčů na čtyřicet minut, kterou vždycky nakonec vyhraje Nymburk. Tituly movitého klubu se staly rutinou, která přerostla v ligovou nudu. Hrálo se o druhé místo, finále jen z povinnosti, stříbrný byl malým mistrem. Jakmile se dominance Goliáše rozbila, Davidové vycítili šanci a ligou se prohnala oranžová revoluce.
Opava je po 20 letech basketbalovým mistrem. Děčín zlomila v prodloužení |
Co udělat, aby to takhle úžasně fungovalo dál? Zaveďte platové stropy! ozývá se čas od času, aby se finanční síla Nymburka eliminovala. V českém prostředí to není řešení. Zámořská NBA je má, jenže nad ní už nic není, zato u nás jsou nad ligou ještě evropské poháry včetně Ligy mistrů.
I Czudek říká: „Nikdo přece nikomu nebrání, aby měl tolik peněz jako Nymburk.“ Letos chuďasové boháče ožebračili o sportovní úspěch v poháru i lize, na Nymburk zbyl bronz. Rozpočty Opavy a Děčína jsou skromné, každou korunu obracejí dvakrát i třikrát. Přesto teď má korunu, tu královskou, na hlavě Czudkova parta.
Nymburské vrávorání ligu vzkřísilo. Konečně se hrála podle Václava Havla a jeho citátu. „Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu, jak to dopadne,“ tvrdil bývalý český prezident.
Letos to mělo smysl. Naději, že si můžou sáhnout na zlato i jiní. Nejvyšší soutěži dodala nový, nebývalý drajv.
Protože když „Předem nevíš“, jak znělo motto play off, jsi jako fanoušek zvědavý a jako hráč hladový. Liga servírovala šťavnaté chody, byla reklamou na basket. Konečně.