Teď táhne národní tým za postupem z kvalifikace na evropský šampionát.
V děčínské hale jste nedávno hráli přípravu. Jaký byl Luboš Bartoň na stejném místě před 10 lety?
Právě jsem začínal v lize. Měli jsme starý tým, já byl od druhého nejmladšího hráče pět šest let. Měl jsem hodně volnosti, hrál jsem bez zábran, trenér Skokan mi věřil. Viděl, jaké už v těch letech mám dovednosti, takové drzé mládí.
Petr Janouch, dnes už legenda Děčína, vás vozil z České Lípy a vašim rodičům slíbil, že na vás dá pozor.
Problém s dojížděním se vyřešil hned, navíc Petr byl v tu dobu nejlepší hráč Děčína. Měl jsem takového staršího bráchu, který se o mě staral. Super časy.
První sezona v Děčíně 501 bodů, druhá 708. Na „zelenáče“ dost, ne?
Důležité bylo, že jsme hráli dobře jako tým. Bodově jsem to nesledoval. Šestnáct sedmnáct jsem dával, to ano. Díky systému, jaký jsme měli. Ve druhé sezoně jsem hrál už mnohem víc minut. Do play-off jsme šli z třetí pozice, tu jsme potom uhráli. Geršl, Zalužanský, Bašta... Hráli jsme na maximum. Opava a Kunín se tehdy těžko porážely.
Sledujete rozkvět děčínského klubu? Zvětšil halu, hraje špičku.
Ta stará tribuna se zdá menší, než bývala, naproti stávala zeď, teď jsou tu druhé ochozy. Děčín byl pro mě dobrý odrazový můstek. Doufám, že ještě někdy překoná náš bronz.
Jaký je Bartoň po 10 letech?
Pořád stejnej, pořád trochu drzej. Ale zmoudřel jsem. Už to nehoním, nejdu do toho po hlavě, jak to bejvávalo. Vše beru s odstupem.
I zámořskou NBA, vaši vysněnou a zatím nedobytou metu?
Trochu škoda. Myslím, že mě NBA minula o fous. Měl jsem smůlu na víc místech. Možná jsem neměl zůstat na univerzitě ve Valparaisu tak dlouho... Ale to už je jedno. Myslím, že na NBA jsem vždycky měl, jak fyzicky, tak herně. Tedy spíš herně než fyzicky, přece jen tam jsou preferovaní atleti. Já nejsem špatný atlet, na evropské poměry zvlášť, ale v NBA je to něco jiného. Trojky jsou tam nejatletičtější hráči. A taky dvojky, což hraje Jirka Welsch. On má skvělé dovednosti, ale v NBA dostávali přednost hráči, kteří měli IQ úplně někde jinde než Jirka, o hodně níž, ale byli silní.
Takže NBA je uzavřená kapitola?
Skoro uzavřená. Ještě je mi 26 let, další dva roky mám smlouvu ve Španělsku. Kdybych šel do NBA, museli by mě chtít oni. Sám se tam cpát nebudu. A za ty minimální peníze mi to ani moc nestojí.
Když jste se vrátil ze zámoří zpátky do Evropy, působil jste v Itálii - v Boloni a Římě. Dobré časy?
Moc ne. Každou sezonu jsme bojovali, kouči se měnili, já jsem to měl taky nahoru dolu. Konečně až ve Španělsku jsem našel trenéra, který ví, co umím, a nasadí mě i v závěrech zápasů nebo když to jde do srabu. Věří mi. To, co teď hraju v Badaloně, jsem hrál i v Děčíně - druhý poločas vždy skoro celý.
S Badalonou jste letos vyhráli FIBA EuroCup. Velký zážitek?
Ano, ve finále jsme porazili ruské Chimki skoro o třicet bodů. Oni měli super tým, ale nám to ve Final Four sedlo a převálcovali jsme je. Šlo o pohár, co hrál i Nymburk.
Do španělské ligy, do Málagy, jde i váš spoluhráč z reprezentace Jiří Welsch. Vyzvídal?
Jedna z jeho prvních otázek byla: Tak povídej o španělské lize. Dal jsem mu pár informací. Samozřejmě jen o lize, ne o Joventutu, aby nešpionážoval.
|
Luboš Bartoň Loni v létě přestoupil do španělského Joventutu Badalona. Letošní vítěz FIBA EuroCupu po triumfu nad Chimki Moskva 86:63, dal 18 bodů. Vybrán do All-star Final Four FIBA EuroCupu. S Badalonou si zahraje Euroligu. S americkou manželkou Kristin má tříměsíčního syna Michala. Za Děčín dal 501 bodů v sezoně 1996/97 (druhý nejlepší v týmu po Janouchovi), o rok později při historickém bronzovém ročníku 708 bodů (nejlepší). Jan Skokan, jeho trenér v Děčíně, vzpomíná: „Měl výborné předpoklady, skokanské i střelecké, divákům se jeho hra líbila. Naše družstvo se tvořilo ze starších hráčů, vedle nich vyrostl. Pak už se o něj postaral svět.“ |
Bude tím pro vás španělská nejvyšší soutěž pikantnější?
S Málagou to bude zajímavý souboj, navíc jsme s ní prohráli semifinále jen těsně, takže tam už nějaká rivalita je. Málaga nakonec ligu vyhrála. Bude zpestřením, že v soutěži nastoupí další Čech. Za Bilbao ještě hraje Slovák Rančík, brácha basketbalisty Nymburka.
Španělé vyhráli mistrovství světa. Jak basket prožívají?
Španělsko vede v Evropě jasně před ostatními zeměmi. I Itálie je velmi vzdálená, byť je hned za ním druhá. Televize, média, fanoušci, haly - to se nedá srovnávat. Na nás chodilo šest až deset tisíc diváků.
Poznávají vás lidé na ulici?
Badalona je předměstí Barcelony, pět minut od centra. Já se tam ale moc nevyskytuju. Když jdeme nakupovat, tak do Barcelony. A tam mě moc neotravujou.
Už jste se zašel na Nou Camp a zápas fotbalistů FC Barcelona?
Ještě ne, ale rád bych se kouknul, dokud tam hraje Ronaldinho. U nás v hale jednou natáčel reklamu.
Welsch, vy a kouč Hummel jste se probili na mistrovství Evropy 1999. Teď jste se zase sešli v reprezentaci.
Bylo by dobré na to navázat. Kvalifikace je ale složitá, není v ní žádný úplný outsider. Porazili jsme Belgii, vyhráli v Maďarsku, to je dobrý start. Když zvládneme zbývající zápasy doma, máme reálnou šanci se probojovat na šampionát do Španělska. Což by zvlášť pro mě bylo zajímavé. Atmosféra v našem týmu je výborná, nikdo nemachruje, žádný namistrovaní kluci.
Na šampionátu ve Francii v roce 1999 jste si udělal jméno, že?
Určitě. Dostal jsem se na mapu nejen evropskou, ale také na zámořskou. Škoda, že jsem na to nenavázal hned ten další rok. Přijel jsem na americkou univerzitu do Valparaisa a měl jsem jednu z nejhorších sezon vůbec. Byl jsem prostě vycucanej. Bylo dobré se dostat na tu mapu, ale bylo těžké se na ní udržet.
V Americe jste však potkal manželku Kristin a v létě se vám narodil syn. Jak se jmenuje?
Michal, aby to bylo stejné v češtině i angličtině, bude mít oboje občanství. V létě jsem si ho užil, dva měsíce jsem s ním byl doma i u rodičů v České Lípě. Žena a kluk budou ve Španělsku skoro celý rok, párkrát si zaletí do Ameriky.
I kvůli synkovi jste se připojil o tři týdny později k reprezentaci?
Nejen proto. Já jsem od minulé reprezentace jel jedenáct měsíců v kuse, od loňského léta. Musel jsem být aspoň měsíc bez basketu, to pak leze do hlavy, člověk nemá chuť.
Ještě jste mladý, přesto - víte už teď, kde se jednou usadíte?
Určitě tam, kde je teplo. Což v Česku asi nebude. Jsem z Itálie a Španělska zhejčkanej. Když je zima, nechce se mi sem, do České Lípy se většinou dostanu v létě. V Chicagu je ještě větší kosa.
