„To ale není kvůli medailovým oslavám,“ bránil se 21letý atlet pražské Slavie, kterého připravuje v Centru sportu ministerstva vnitra trenér Petr Habásko.
Jak sprinteři štafetu berou? Je to jen jakýsi doplněk, anebo jsou obě vaše medaile stejně hodnotné?
Určitě jsou rovnocenné. A pocit ze štafetové medaile je ještě o kousek lepší, protože to máte s kým oslavit, radost se násobí.
Soudě podle vašeho chraplavého hlasu ta oslava zřejmě stála za to...
Neee, to není z oslavy, i když to má se štafetou hodně společného. Poslední úsek po mně běžel Zdeněk Stromšík, já utíkal za ním a povzbuzoval ho tak mocně, že to odnesly hlasivky. Ale zřejmě jsem ho povzbuzoval dobře, protože s francouzským finišmanem prohrál jen těsně, o dvě setiny. Přesto to bylo fantastické, všichni jsme odvedli absolutní maximum, se stříbrem nikdo z nás nepočítal. Věřil jsem, že na čas 39,39 máme, ale že nám to vyjde na stříbro, to jsme samozřejmě vědět nemohli.
O den dříve, v sobotu, jste slavil bronz na dvoustovce. Co si víc považujete - osobní rekord 20,78 z rozběhu, druhý nejrychlejší čas, anebo medaili?
Medaile je určitě víc. V rozběhu jsem se cítil výborně, navíc vyšly podmínky, bylo teplo, ideální vítr. Ale myslím, že finálový čas 20,82 byl taky kvalitní, protože podmínky už měly k ideálu daleko a v nohách už toho bylo taky hodně.
V rozběhu jste kontroloval závěr - mohl jste běžet ještě rychleji?
Myslím, že ano, ale potom by mi zbylo míň sil na finále. Tahle varianta byla vhodnější.
Finále dvoustovky jste běžel v sobotu v devět večer. Tak pozdní čas vám nevadil?
Nedávno jsme na mistrovství Evropy družstev v Heraklionu závodili taky takhle pozdě, takže jsem si zvykl. Rozhodně mi to vyhovuje víc než závodit třeba dopoledne, kdy se tělo ještě nestačí úplně probrat.
Pro evropské sprintery je větší šance prosadit se ve štafetě než v individuální disciplíně - věříte tomu i do budoucna? Mohla by to být vaše šance i mezi seniory, kdybyste se štafetě věnovali víc?
Určitě, já měl štafety vždycky rád. V seniorech je to už jiný level, ale když se štafeta perfektně seběhá, tak šance je. Teď jsme tomu věnovali hodně času a myslím, že se to i podepsalo na výsledku - předávky nám vyšly perfektně, to byla naše velká výhoda. Navíc jsme si s touhle partou dokonale sedli.
Ve štafetách byl v mládežnických kategoriích úspěšný také Pavel Maslák - inspiruje vás možná?
Pavel je ohromně inspirující. Jenže on je naprosto unikátní sprinter, jedinečný a těžko napodobitelný.
Hodláte zůstat u dvoustovky, anebo do budoucna uvažujete o nějaké jiné trati?
Ještě chvíli zůstanu u dvoustovky. Chtěl jsem zkusit i čtvrtku a zčásti jsem zkoušel i čtvrtkařský trénink, ale tahle myšlenka se čím dál víc vzdaluje. Jednak proto, že mi ten trénink úplně nevyhovoval, protože moje rychlost klesla a po návratu ke klasickému sprinterskému tréninku se zase zvedla. A potom... Na čtvrtce je přece Pavel Maslák...! (směje se)
Studujete ekonomii - stíháte mít vedle školy a atletiky ještě další zájmy?
Hodně mě baví mediální technologie, počítače, mobilní telefony a taky automobily. Mám samé klukovské koníčky! Ze všeho nejlepší jsou rychlá auta, moje nejoblíbenější značka je BMW. To je pro mě etalon. Auto ale nemám.
