Na třetí příčku Rumuna Bitana jste ztratil šest centimetrů. Jaké máte bezprostřední pocity?
Smíšené. Ale šest centimetrů je v takové vzdálenosti už hodně a počítá se každý. Na osmičku možná bylo, chytnul jsem třeba půlku prkna. Kdybych dal úplně čistý skok… Ale na to, jaký jsem měl začátek přípravy, musím být spokojený.
Až do čtvrté série jste byl třetí. Neříkal jste si, že by váš výkon mohl přeci jen stačit?
Dělal jsem si statistiky a na šampionátech bylo pod osm metrů zapotřebí na medaili jen jednou. Proto jsem věděl, že je musím dát. Což se potvrdilo.
Po kvalifikaci jste říkal, že vám dělalo problém pouze metr široké prkno. Jinde má klidně i dva nebo tři metry. Zvykl jste si?
Jo jo, už jsem to nevnímal a jen se soustředil, abych ho přeletěl co největší rychlostí. Ale předtím to problém byl. Jak ho mám normálně zaostřené, tak teď jsem viděl rozostřeně, přebíhal jsem ho. Třeba první druhý pokus jsem udělal dá se říct úplně bez odrazu.
3. DEN HME: Dálkař Juška sahal po medaili. Čtvrtkařky doběhly čtvrté |
Zraněná ruka vás také nelimitovala?
Ve finále byla ještě daleko lepší než v kvalifikaci. Jak máte v sobě adrenalin a touhu, skoro jsem ji nevnímal. Ano, možná jsem ji zaznamenal, když jsem si utahoval ortézu, ale jinak vůbec.
Na finálové závody jste zvyklý spíš v odpoledním či večerním čase. V Istanbulu jste však začínal už krátce po desáté dopolední. Bylo to v něčem jiné?
Bojoval jsem hlavně s tím, abych vůbec vstal. Nejsem totiž úplně ranní ptáče. Na druhou stranu byl ale začátek soutěže víceméně v době, co trénujeme doma. Samozřejmě teda plus dvě hodiny časového posunu. Ale s ním jsem problém neměl. Nebyl veliký a jak je to jen na pár dní, tak ho tělo zvládne.
O co jste ale vzhledem k dopolednímu programu přišel, byli fanoušci. Vnímal jste vůbec nějakou podporu?
Něco, slabě, v dáli… Strašně mi chyběli. V tomto je škoda, že jsme nezávodili večer, protože hodně lidí přijde asi až tehdy. Je škoda, že třeba nerozdávali vstupenky zdarma, aby udělali aspoň nějaký kotel. Teď, když se podívám na místa, tak co uvidím?
Spíš jen členy jednotlivých výprav.
Ale co se dát dělat. Pokud na to člověk má, měl by se obejít i bez nich. Je to ale škoda. Obzvlášť, když je člověk zvyklý na atmosféru z jiných šampionátů. Třeba venkovní mistrovství světa v Londýně. To bylo super.
Český skokan do dálky Radek Juška na HME v Istanbulu
Byl Londýn 2017 právě místem s nejlepší atmosférou, kterou jste kdy zažil? Anebo to byla halová Evropa v Praze 2015?
Jednoznačně Praha (kdy Juška slavil stříbro). Domácí fanoušci, půlka rodiny v publiku, super kotel. Ze světových akcí se to mísí, jak už jich mám za sebou celkem dost. Myslím ale že Londýn, Peking. Většinou venkovní světy byly nejlepší.
Letošní šampionát netáhl i kvůli nedávnému tragickému zemětřesení. Pořadatelé ho prý v takové situaci ani nechtěli příliš propagovat. Vnímal jste tuto smutnou atmosféru?
Moc času jsem v hale nestrávil, jelikož jsem závodil v pátek, tedy první den, a pak právě v poslední den dopoledne. V mezidobí jsem se musel soustředit na sebe, takže jsem se na stadion ani nedostal. Třeba že tady byly minuty ticha, jsem nevěděl. Ale rozumím tomu. Zasáhlo je to hodně a ještě dlouho tím budou poznamenaní. Člověk si to ani neumí představit. Můžeme říkat, jak je chápeme, soucítíme s nimi, ale kdo to nezažil, neví vůbec nic.
V závěru halové sezony jste se závod od závodu lepšil. Jde o povzbuzení pro léto?
Pokud mě znovu nezastaví nějaké zranění, tak si myslím, že to je na dobré cestě. Už na mistrovství republiky (kde Juška vyhrál výkonem 7,87) bylo krásně vidět, jak se to nabaluje a stoupá. Teď to jen neuspěchat a nechat, aby to vygradovalo ve správný moment.
Myslíte si, že se dá v tomto laufu pokračovat, anebo se po pauze před letní sezonou začíná od znova?
Když si to tak vezmete, tak pauza zas tak dlouhá není. Je začátek března, na začátku května už máme první závody. Doufám, že teď mi trenér dá třeba týden volna, abych si trochu odpočinul a vyčistil hlavu. Pak odjedeme na měsíc na soustředění, ani se nenadějeme a závodíme. Uteče to jako voda.
