Kromě koruny pro krále českého sportu jste dostal klíče od motocyklu. Co s ním uděláte?
Netuším, jaká je to kubatura. Doufám, že co největší, i když papíry mám na nejmenší. Uvidím, jak vypadá, a pak budu uvažovat o řidičáku.
Máte za sebou výjimečný rok - vyhrál jste halové mistrovství světa v Budapešti, olympijské hry v Aténách i celkové hodnocení Grand Prix. Mrzí vás něco ze sezony 2004?
Mrzí mě, že jsem neskočil pět metrů v tyči na halovém mistrovství světa, kde byl ve hře světový rekord. Ale to je i není negativní. Díky vítězství na olympiádě je celý rok pozitivní.
Co bylo v uplynulém roce nejtěžší?
Závod na olympiádě. Ten byl opravdu těžký.
Co se vám vybaví při vzpomínkách na Atény?
Když pominu ty nádherné pocity po vítězství, tak čtvrtka, kdy jsem umíral...
Z Atén jste se vrátil jako jediný zlatý medailista, vaše fotografie zdobí všechny památeční knihy o řeckých olympijských hrách. Vnímáte to?
Vůbec ne. To jen malý Štěpán vždycky křičí: Táta. Ale já bych byl mnohem radši, kdyby bylo těch českých zlatých medailí víc. Přál jsem čtvrté zlato Honzovi Železnému. A vlastně bych přál zlato všem. I když 141 zlatých medailí by asi nešlo, když jsem tam byl s Dvořkou, co? (smích)
Máte pocit, že jste po Aténách slavnější?
Asi jo, cítím to. Když před mým jménem stojí olympijský vítěz, zní to hezky. Zatím to mám v životě jednodušší, ale vím, že to bude i těžší.
|
|
|
Hned po zisku titulu Sportovec roku 2004 podpořil Roman Šebrle svého kolegu, oštěpaře Jana Železného. |
Podpora Před vyhlášením nejlepších sportovců jste se vrátil z Kanárských ostrovů, kde jste začal přípravu na další sezonu. Předběžně jste potvrdil i start na halovém mistrovství Evropy v Madridu.
Myslím, že halu půjdu, ale může se stát, že ne. Už čtrnáct dnů trénuji objemy a jsem rád, že jsem neusnul na vavřínech. Bolí to...
V lednu vás čeká soustředění v Jihoafrické republice, tretry chcete nazout až prvního února. Bude vám stačit měsíc tréninku a závodění v tretrách před Madridem?
Měsíc by měl stačit. Když to bude dobré, pojedu tam.
Po skončení halové sezony máte v plánu přípravný pobyt v USA, v tréninkovém centru Azusa v Los Angeles, kde se připravuje stříbrný olympijský medailista Bryan Clay. Už znáte detaily?
Máme termín i rezervované letenky. Teď ještě sháníme ubytování. Bryan mi nabídl, že bych mohl bydlet u něj, ale to nechci. On má svůj klid, já chci mít taky svůj. A navíc s mojí angličtinou... (smích)
Letos sbíráte nejrůznější ocenění, dají se vůbec srovnávat?
Všechno je to jiné. Nejvíc si cením zlaté olympijské medaile. Ty další ocenění jsou strašně prestižní. Třeba státní vyznamenání je hodně velká pocta. (Šebrle obdržel 28. října od prezidenta republiky Řád za zásluhy. - pozn.) Nemusel jsem ji nikdy dostat.
Prezident Václav Klaus vám předával cenu pro nejlepšího českého sportovce. V hledišti jste seděli vedle sebe. Stihli jste si před slavností popovídat?
Bavili jsme se různě... Vytýkal jsem mu, že mě napínal, když měl obálku celou dobu v kapse.
Nemrzí vás, že v mezinárodních anketách nebodujete tak výrazně jako v Česku?
Nemrzí. V nich často hlasují fanoušci, takže asi hodně zaleží na tom, jak velká je to země. Navíc je to neporovnatelné. Kdo je lepší? Já nebo Olsson (švédský trojskokan je také letos halovým mistrem světa a olympijským vítězem - pozn.)? On vyhrál všechno, já taky.
Chybí vám někdo v letošní české anketě nejlepších sprotovců?
Chybí mi tam dva medailisté z olympijských her a přečuhují dva fotbalisté. Fotbal je kolektivní sport a i když jsou v něm velké individuality, bez dalších deseti by tam nebyli. I když Baroš na Euru vynikal v kolektivním sportu, asi bych ho tam volil také. A Čech vlastně taky chytal dobře.
Co uděláte s korunou, kterou jste na vyhlášení dostal?
Ještě nevím, jestli dostanu velkou nebo jen menší repliku. Ale dám ji mezi své trofeje do místnosti ke kulečníku. Ať si ji okoukne Štěpán už zamlada. Ať ví, do čeho jde... (smích)
Jaké jsou vaše tři sportovní přání pro rok 2005?
Zdraví, zdraví a vyhrát mistrovství světa v Helsinkách. Chci titul mistra světa, který ještě nemám.
