„Jsem nadšená, mám obrovskou radost. Je to splněný úkol, který jsem si v přípravě dala,“ radovala se plzeňská atletka.
Plány příliš měnit nemusí. Věřila totiž, že se svým výkonem na bělehradský šampionát kvalifikuje. Osobní rekord je pak příjemnou třešničkou, rychleji nezaběhla závod na 400 metrů dosud ani pod otevřeným nebem.
Jak se nyní už s lehkým odstupem cítíte?
Musím říct, že jsem nebyla ani unavená. Byla to taková euforie, že na únavu ani nebyl prostor.
Čekala jste až tak výrazné vylepšení osobního rekordu?
Každý sportovec si přeje, aby to jednou uletělo. Občas se to stane, samozřejmě jsem si to přála. Věřila jsem na nějaký výkon kolem 52,80, ale že to bude až takhle? Super!
Čtvrtkařka Petržilková si vylepšila osobní rekord a pojede na halové MS |
Bylo vaší dlouhodobější tužbou prolomit hranici 53 sekund?
Určitě. Stabilizovala jsem se na časech mezi 53 vteřinami a 53 a půl, což jsem běhala už nějaké dva roky. Moc jsem chtěla, aby mi tam konečně už padla ta dvojka. S trenérem jsme byli reálně přesvědčení o tom, že už to mohlo klapnout loni. Na republikovém finále v hale minulý rok mě ale začal hodně bolet kotník, takže jsem tam běžela rezervovaně. Pak mě čekalo halové mistrovství Evropy v Toruni.
 |
Tam už jste byla v pořádku?
Cítila jsem se dobře, ale byl to hodně taktický běh. Takže ten nejrychlejší závod jsem si schovávala. (úsměv)
Za vítěznou Ladou Vondrovou jste na republikovém mistrovství zaostala o 74 setin. První místo už bylo vzdálené až příliš?
Pod 52, to už by byl hodně velký úlet. Co si budeme povídat, Lada je prostě světová třída. Vím, že je pořád minimálně o krok přede mnou. I když jsem si ve skrytu duše přála ji co nejvíc aspoň tlačit dopředu, tak jsem si nedělala nároky na to, že bych ji porazila.
Řadíte svůj víkendový výkon mezi největší úspěchy v kariéře?
Jednoznačně. Je to pro mě absolutní osobák, ani venku jsem neběžela rychleji.
Musíte teď narychlo měnit plány? Halové mistrovství světa začíná v Srbsku už příští pátek, to není zrovna moc času na přípravu...
Úplně je neměním, protože jsem doufala, že to klapne. Měla jsem tedy dvě varianty. Kdyby to nevyšlo, tak jsem byla připravená si lehce odpočinout a hned začít přípravu na léto. Takhle ale pokračuju dál. Vzhledem k tomu, že se unavená necítím, tak ještě trochu potrénuju. Od příštího týdne už to budu jen ladit.
Věřila jste už dopředu, že limit splníte?
Sobě jsem věřila, ale člověk nikdy nemůže vědět, co se zrovna stane. Je to halová čtvrtka, tam stačí ulít start nebo mít na seběhu nějaký kontakt... Nikdo nemohl tušit, jak to dopadne.
Dopadlo to tak, že vás čeká zápolení s těmi nejlepšími.
Jsem ale úplně uvolněná a strašně se těším. Pojedu tam s čistou hlavou a čistým štítem. Samozřejmě se budu snažit o co nejlepší výsledek. Chtěla bych, aby byl čas znovu pod 53. Když by se povedlo postoupit do semifinále, byl by to úplně krásný scénář.
