Na nedávném mistrovství světa jste kvalifikační limit zvládl prvním hodem, nyní se vám úvodní pokus nepovedl, ale druhý bezpečně stačil. Takže znovu poklidný průběh?
Je to tak. První hod jsem možná trochu podcenil, zbytečně jsem nabíhal rychle. Mokrá dráha mi urychlila nohy a napadl jsem na levou. Hod se víceméně nepočítal. Zato druhým jsem hodil skoro až na jistotu.
Na dráze v sektoru je měkký povrch, vyhovuje vám?
Přijde mi úplně v pohodě. Myslím, že náběh je lehčí než odhodový konec, těch posledních osm metrů. Přijde mi, že je tam trošičku nastříkaná nějaká vrstvička. Když se povedou nohy, tak to může naopak pěkně sednout a být z toho dlouhý hod.
5. DEN ME: Mäki doběhla šestá, oštěpaři i štafeta čtvrtkařů míří do finále |
V kvalifikaci za vámi o necelý metr zaostal Němec Julian Weber, vnímáte ho jako největšího soupeře pro finále?
Rozhodně. Julian má letos dva závody přes 89, umí házet daleko. Překvapilo mě, že tu není Fin Helander, který má letos skoro 90 metrů. Nevím, jestli ze zdravotních důvodů... Ale i tak to bude velmi zajímavé, vždycky někdo překvapí a hodí osobní rekord nebo velký season best. Třeba Víťa Veselý je velký závodník. Bude to velká bitva a těším se na ni.
Navíc předpověď vypadá slibněji, hlásí kolem 25 stupňů a slunečno.
To je výrazně lepší. Kdyby nepršelo, tak to bude super, pokud vysvitne sluníčko, tak bude pocitovka ještě větší. Bude to pěkný závod. A počítám s tím, že na zdejším krásném stadionu bude i víc lidí.
Ve finále se kromě Vítězslava Veselého potkáte i s Martinem Konečným, rovněž v ženském finále jsou tři Češky.
Myslím, že ukazujeme, že jsme opravdu oštěpařská velmoc. Na tohle nikdo nemůže říct jediné slovo. Ze tří postupují tři, nejlepší možný scénář. Jsem hrozně rád, že Nikča (Tabačková) i Martin (Konečný) postoupili, protože pro ně je to obrovská škola. Finále je hlavou úplně něco jiného, takže načerpají obrovské zkušenosti.
Naopak Německo, rovněž tradiční oštěpařský stát, se trápí. V Mnichově ani nejsou Johannes Vetter nebo Christin Hussongová, obhájce z Berlína Thomas Röhler v kvalifikaci propadl.
Všichni jsou zranění nebo po zranění. Těžko říct, proč to tak je. Němci byli čtyři roky zpátky okolo Evropy v Berlíně úplně na vrcholu, měli čtyři lidi, kteří se prali na 87 metrech. Thomas Röhler má asi něco se zády, Julian Weber mi říkal, že je taky lehce cítí, taky asi není ve stoprocentní formě.
ME v atletice 2022Příloha iDNES.cz |
V Berlíně 2018 jste byl naopak ze zdravotních problémů nešťastný vy.
Měl jsem měsíc po opichu páteře, zpětně jsem si až říkal, že jsem možná neměl jezdit. Měsíc před Evropou jsem odpočíval, snažil jsem se dostat do nějakého provozuschopného stavu. Na druhou stranu po začátku sezony, kdy jsem měl čtyři hody přes 88 metrů, nešlo nejet. To bych si zase nadával. I tak jsem byl osmý, což je v očích všech neúspěch, ale ti, kdo byli u mě nejblíž, vědí, že to byl zázrak.
Takže čím jste starší, tím víc si vážíte, že jste fit?
Svatá pravda, to bych vytesal. Když člověk zažil nějaké zranění, tak v momentě, kdy ho nemá, je šťastný. Ví, jak se závodí, když něco bolí. Víťa Veselý byl pět let víceméně mimo, vloni se zničehonic dal do kupy a v 38 letech začal házet dlouhé hody. Myslím, že i on by to mohl vytesat.
Oštěpař Jakub Vadlejch s trenérem Janem Železným na atletickém ME v Mnichově.
Loni jste měl taky zdravotní problémy, teď držíte i ve velkém závodním zápřahu. Změnil jste něco v přípravě?
Poslední rok spolupracuju s fyzioterapeutem z Kladna Pavlem Bryndou. Pracuje trochu jinak než ostatní fyzioterapeuti a velice mi pomohl, moje tělo za ten rok omládlo.
V čem jsou jeho metody odlišné?
Když vás někde bolí, většina fyzioterapeutů léčí to místo, ale většinou jde o důsledek něčeho daleko většího nebo problému, který je jinde. On narovnává příčiny.
Taky jste zapracoval na psychické odolnosti, působíte klidněji.
Když má člověk u osobního rekordu skoro 91 metrů, tak je to výrazně příjemnější než pořád těch 89 a nějaké centimetry. Není to jen výkonností, ale i lety. Tím, že snad osm let objíždím světová a evropská finále a víceméně nechybím na žádné Diamantové lize. Psychika se samozřejmě lepší věkem. Na druhou stranu dělám pro to úplné maximum, pořád spolupracuji s těmi nejlepšími, kteří mi velice pomáhají.
Ptají se mě: Jste trenér? Ne, jsem tu návštěvník. O postupové ráně Špotákové |
Musel jste hlavu nastavovat těžko, když jste před třemi týdny v Eugene získal bronz, ale místo odpočinku jste se musel chystat na Mnichov?
Když ve finále mistrovství světa hodíte přes 88 metrů, na které cílíte celý rok, tak to z vás spadne. I trenér (Jan Železný) to měl nastavené tak, že pro něj bylo důležité mistrovství světa a olympiáda. A já to mám úplně stejně. Ovšem Evropa je taky major. Bohužel se to sešlo tak , že jsou Evropa i svět v jednom roce. Samozřejmě jsem lehce bolavější, ale myslím si, že stále mám na extrémně dlouhý hod, který může přijít ve finále.
Dokážete ho vyčíslit?
Asi přes 87 metrů. Nechci říkat přesné metry, to je individuální. Záleží i na podmínkách, na větru. Určitě mám na to potrápit tady ty úplně nejlepší.
Euforii z Eugene jste si přenesl i do následné Diamantové ligy v Chorzówě, kterou jste vyhrál. Pomáhá to?
Je to pořád stejná vlna, na které jedu od začátku sezony. V prvním závodě jsem hodil 90 metrů, což jsem vždycky chtěl. A když se to povedlo, hlava naroste, tělo je třikrát silnější a člověk chce víc a víc. Pak jsem měl výkony 84 nebo 85 metrů, které jsou proti devadesátce špatné, ale byly způsobené tím, že jsem trénoval na Eugene. Celou sezonu jsem na vlně a věřím, že si to přesunu i do dalších let, které jsou velmi důležité. Čeká nás mistrovství světa, olympiáda, další mistrovství světa, což chci využít.
