Skvělé výkony předvedla především díky pevnému zdraví, které jí v posledních letech chybělo. „Před dvěma roky jsem měla problém s lýtky, v pravém se mi dokonce udělala mikrotrhlina a trvalo strašně dlouho, než se dalo do pořádku, byla jsem mimo asi čtyři měsíce,“ vzpomíná na chvíle, které ji brzdily v rozvoji.
Pak ale našla nového trenéra, jenž ji podle jejích slov přivedl na sprinterské výsluní. „Překopali jsme úplně všechno,“ popisuje Maňasová, jak první dva měsíce pod Ivem Pištěkem skoro neběhala. „Posilovala jsem střed těla, začala jsem úplně od začátku. Ale celou dobu jsem mu věřila.“ Což se devatenáctileté rodačce z Nového Jičína nakonec vyplatilo.
Jsme připraveni, hlásí šéf výpravy Doktor. Evropské hry budou výzvou pro všechny |
„Svoje zlepšení připisuju stoprocentně jemu. Udělal se mnou kus práce, má na mých výkonech největší zásluhu,“ neskrývá nadšení ze spolupráce s dřívějším trenérem Barbory Krejčíkové či Karolíny Muchové.
Snová spolupráce však přinesla i jednu nelehkou úlohu, když Maňasová musela opustit ostravskou akademii. „Ale nelituju toho. Abych tam zůstala, musela bych odjet na dvoutýdenní soustředění, na což jsem prostě nebyla připravená. Měla jsem radost, že spolupráce s trenérem klapla.“
A to takovou, že by kvůli němu odmítla i přesun do zahraničí. „Třeba do Ameriky bych ho nedostala, takže o tom vůbec nepřemýšlím,“ směje se.
Díky parádním výkonům si Maňasová vysloužila místo v reprezentaci, která od pátku v polském Krakově zabojuje v rámci mistrovství Evropy družstev o setrvání v elitní superlize. „Jsem ráda, že mi moje výsledky otevřely cestu k profesionální atletice. Osobně v týmu skoro nikoho neznám, teprve se seznamujeme,“ přibližuje jedna ze sedmnácti nových tváří v české reprezentaci.
11,09? Je to pořád kus cesty, ví druhá nejrychlejší Češka historie Maňasová |
I přes její mladý věk už bude v polském Chořově atletkou, na kterou bude tým hodně spoléhat. „Cítím, že na mě bude větší drobnohled, ale nějak si to neberu. Soustředím se sama na sebe a tlak si moc nepřipouštím,“ ujišťuje.
Běhej krátce a rychle
Chválí ji i trenér Pištěk. „Má brutální sílu, i když je maličká. Všechno obětuje atletice, poctivě trénuje a pořád na sobě pracuje. Na techniku je pes,“ přibližuje. „Protože ta je ve sprintu všechno,“ vysvětluje Maňasová, která v Polsku nastoupí proti elitním evropským běžkyním.
„Nevím, jestli se třeba s Ewou Swobodovou nebo Lisou Mayerovou budu moct poměřovat, ale určitě by mi velká konkurence mohla pomoct. Navíc poběžíme na dost rychlém povrchu, takže osobák by klidně mohl padnout,“ věří si.
Přitom rekordně zazářila už minulý pátek na mítinku ve Štýrském Hradci, kde druhým místem v čase 11,26 sekundy předčila ambice v závodě na sto metrů. „Rozběh jsem zvládla za 11,39 a už to bylo celkem slušné. Věřila jsem, že finále by mohlo dopadnou ještě lépe, ale takový čas jsem rozhodně nečekala,“ neskrývala i po týdnu velké nadšení a motivaci dál pracovat.
A třeba i atakovat legendární Jarmilu Kratochvílovou, která od roku 1981 opanuje národní trůn s časem 11,09. „To se neběhá každý den,“ směje se Maňasová. „Je to obrovská motivace a hlavně výzva,“ cítí sprinterka, která dříve zkoušela i jiné atletické disciplíny.
„Trochu jsem skákala dálku, ale sprint jednoznačně vyhrál,“ přibližuje. „Moje první trenérka Irena Šádková mi řekla, že já můžu běhat jenom krátce a rychle, a to se mě drží dodnes,“ vzpomíná trochu nostalgicky.
Na trati spoléhá především na poctivý trénink a připravenost, pomáhá jí i výrazné líčení. „Ráda se maluju, cítím se díky tomu komfortně, to je pro mě při závodění klíčové,“ vysvětluje makeupové kreace.
„Samozřejmě nechci, abych na úkor líčení třeba méně spala, ale když mám čas, ráda tomu třeba hodinku věnuju,“ usmívá se.
Maňasová zaběhla druhou nejlepší českou stovku a přiblížila se Kratochvílové |
I proto obdivuje americkou sprinterku Sha´Carri Richardsonovou. „Je extravagantní a svá, to se mi na ní hrozně líbí. Nebojí se být kontroverzní, trošku se všem vymyká,“ chválí Maňasová, která by rovněž ráda bořila zajeté stereotypy.
Rap a egyptská mytologie
„Trošku bych chtěla změnit české vnímání atletiky, které je hodně týmové. Chápu, že je to důležité, ale já mám radši, když zodpovídám sama za sebe, chtěla bych předvádět skvělé individuální výkony,“ vypráví.
Inspiraci mladá sportovkyně nehledá jen na atletických oválech, při závodě ve Štýrském Hradci se hecovala letmým pohledem směrem k nebi. „Zrovna měl narozeniny Tupac,“ vzpomněla svého oblíbeného rappera.
„On dokáže ve svých textech odvyprávět příběh, do kterého se člověk může vžít. Je to ikona, měl svůj způsob myšlení a nenechal na sebe doléhat tlak. To je důležité i ve sportu,“ cítí.
Kromě hudby si Maňasová ráda odpočine u tužky a papíru. „Když jsem byla mladší, kreslila jsem třeba čtyři hodiny denně,“ vzpomíná na doby, kdy ještě tak intenzivně netrénovala. „Ale pořád se tomu snažím věnovat, baví mě to. V sedmé třídě jsem se hodně zajímala i o egyptskou mytologii,“ vypráví Maňasová, která si ze své záliby nechala náhrdelník pro štěstí.
„Je to egyptský symbol Sokola,“ ukazuje na přívěšek na krku, který ji doprovází na každém závodě stejně jako její rodiče. „Často moje úspěchy prožívají víc než já. Když potřebuju někam svézt, vezmou si volno z práce, platí mi trenéra, neskutečně mě v atletice podporují.“