Nájemník čelil žalobě na vyklizení bytu, který obýval se svou manželkou. V bytovém domě žil nepřetržitě od roku 1976, dříve mu náležel větší byt.
V květnu 2014 jej majitel vyzval, aby větší byt uvolnil kvůli výměně oken. Senioři se přesunuli do bytu 1+1, kde už zůstali.
Majitel domu se neštítil ničeho. Chtěl nás za každou cenu vystěhovat |
Novou smlouvu dostal nájemník do schránky v říjnu 2014, podepsal ji až v červenci 2015 při jednání o příspěvku na bydlení na Úřadě práce.
Úřednice do textu nájemní smlouvy dopsala poznámku „na neurčito“. Ve skutečnosti byla smlouva uzavřena jen na rok s automatickým prodlužováním, pokud jedna či druhá strana od smlouvy neodstoupí.
Majitel domu v červnu 2017 nájemníka vyzval k vyklizení bytu. Nájemník nesouhlasil, sporem se začaly zabývat soudy. Dospěly k závěru, že nájemník užívá byt neoprávněně, na čemž nic nemění ani věk či zdravotní stav seniorů, případně citový vztah k domu.
Soud v Rakovníku uložil seniorovi, aby vyklidil byt do čtyř měsíců, odvolací soud prodloužil lhůtu na půl roku. Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl. Seniorů se zastal až Ústavní soud (ÚS), a to s ohledem na takzvaný korektiv dobrých mravů.
Podle ÚS majitel domu věděl, že nájemník má zájem uzavřít smlouvu na dobu neurčitou, aby mohl v domě dožít. Přesto mu po přestěhování do menšího bytu nevysvětlil obsah smlouvy a neupozornil jej na podmínky.
„Nájemní smlouvu vhodil stěžovateli do poštovní schránky až pět měsíců poté, co se stěžovatel do menšího bytu přestěhoval. Využil přitom i toho, že stěžovatel ji podepsal až s delším časovým odstupem a z jeho hlediska pouze pro zachování nároku na příspěvek na bydlení,“ uvedla mluvčí ÚS Miroslava Číhalíková Sedláčková.
Část smlouvy o nájmu na dobu určitou podle ÚS odporuje dobrým mravům. Lze ji považovat za absolutně neplatnou. Na situaci tak dopadá občanský zákoník - pokud smluvní strany neujednají dobu trvání nebo den skončení nájmu, platí, že jde o nájem na dobu neurčitou.
