Když se ve středu 1. června roku 1955 vydaly hospodyně z pražské dělnické čtvrti Žižkov na nákup do Husitské ulice, nestačily se po příchodu divit. V domě č. 78, kde ještě před pár dny fungoval konzum, tedy obyčejná pultová prodejna, byl otevřen obchod, který ještě neviděly. S-A-M-O-O-B-S-L-U-H-A, slabikovaly dělnice vyrážející pro mléko a chléb z malých kamrlíků pavlačových domů a opatrně s lehkým vzrušením braly do ruky pojízdné nákupní vozíky.
Nový koncept je bavil, zboží si mohly osahat, naložit nebo vrátit do regálu, četly etikety. Už nemusely nejdřív do pekárny a pak jinam třeba pro mléko, vše tu měly pod jednou střechou. Nová moderní prodejna potravin na Žižkově nabízela zpočátku 250 druhů zboží a šlo o první samoobsluhu v Československu.
Na novou chloubu socialistického hospodářství pěl chválu v létě 1955 i dobový tisk: „V Husitské třídě na Žižkově byla otevřena nová potravinářská prodejna, ve které se kupující sami obsluhují. U vchodu jsou připraveny koše na zboží. Kupující si sám označené zboží vybere a u pokladny vše zaplatí,“ stálo v Rudém právu. Tehdejší ekonomové spočítali, jak je nový koncept efektivní. Zatímco standardní nákup v původních pultových prodejnách zabral v průměru 15 až 20 minut, v samoobsluze to vše trvalo jen tři až čtyři minuty. Navíc bez nutnosti vystát mnohdy i několik front.
Mezi prvními v Evropě
Samoobsluhy se v Československu rychle šířily, chtěli je všichni a všude. Do konce roku mnohdy chaoticky a bez konceptu vzniklo napříč republikou osmdesát prodejen. Hned po Praze ji například otevřelo na rohu Koliště a Křenové Brno. Poté se boom na rok téměř zastavil. Problém byl s prodejem ovoce a zeleniny nebo masa či uzenin, které se tehdy ještě téměř nebalily a buď se muselo zvlášť k řezníkovi, nebo se vše řešilo doplňkovým pultovým prodejem.
Země hledala při budování sítě nových obchodů inspiraci ve světě a Ministerstvo pro vnitřní obchod vysílalo své zaměstnance zejména do Británie a Švédska, obě západní země byly totiž na poli samoobslužného prodeje na evropské špici. Mimochodem, první moderní síť samoobsluh v Evropě vznikla až po druhé světové válce ve Švýcarsku, v Británii se začal tento původně americký vynález šířit roku 1951, v západním Německu až o tři roky později.
Po prvotním „oťukávání“ Československo od roku 1958 postupně předčilo v počtu prodejen Rakousko, západní Německo, ale i Velkou Británii. Problém byl ale nedostatek kas a chladicích boxů, jež tuzemské podniky neuměly vyrábět. Byť se často stály fronty, se kterými je období socialismu nerozlučně spjato, pro válečné generace znamenalo otevření samoobsluh bezpochyby do té doby nevídaný luxus, zejména co se základních potravin týká.
Pohled do peněženkyV době hlavního rozmachu samoobsluh v Československu, tedy v letech 1959 a 1960, činila průměrná mzda kolem 1300 Kčs měsíčně. Co kolik stálo: Kilogram chleba - 2,60 Kčs Zdroj: iDNES.cz (statistické ročenky) |
Zpočátku rostly malé prodejny, později ale konečně ty větší, třeba v Liberci se otevřely první potraviny i drogerie Dunaj v roce 1958. Nárůst byl spojen s určitou uniformitou, prodejny byly podobné, designově nevýrazné až ošklivé. Jeden z tehdejších nejvýznamnějších odborníků na reklamu a marketing Jaromír Balák si postěžoval:
„Pracovník podnikového ředitelství chce vyjádřit, jak si představuje úpravu prodejny, a říká: ‚Udělejte tam nějakéj Brusel.‘“
Zmíněná věta narážela na takzvaný „bruselský styl“, kdy ČSSR na výstavě EXPO58 v Bruselu získala svou prezentací fenomenální úspěch na poli architektury a designu. „Udělat Brusel“ bylo pak něco jako všeobjímající zaklínadlo, které se ale v případě budování stovek samoobsluh postupně nořilo do bahna stereotypu.
Ale zpátky do Husitské ulice v červnu 1955. Před první samoobsluhou se stály fronty, čekání na košík bylo nepříjemné zvlášť v zimě, kdy se nejdříve mrzlo venku a ve chvíli, kdy zákazník překročil práh prodejny a zabouchly se za ním dveře, rychle roztál u „akumulaček“ postavených hned vedle vchodu a brzy se začal dosti potit. Prodejna fungovala dalších 35 let, až do sametové revoluce. Poté byla zrušena a na místě se začal prodávat textil.
„První jsme byli my!“
Samoobslužný prodej, který se v Evropě začal lavinovitě šířit až po druhé světové válce,se zrodil v USA. První obchody vyrostly v roce 1912 v Kalifornii, novinkou byly i všudypřítomné ceny u zboží nebo možnost reklamace a vracení výrobků. První řetězec vznikl o čtyři roky později ve městě Memphis. Jmenoval se Piggly Wiggly a jeho zakladatel Clarence Saunders si nechal nápad patentovat.
První česká samoobsluha vznikla před 50 lety |
Do konce 30. let fungovalo v zemi už 2600 samoobslužných prodejen. V té době ale prý fungovala první samoobsluha i v Československu. I když šlo zřejmě o nutnou improvizaci. Konkrétně ve městě Sázava, kde se nad řekou tyčí třetí nejstarší mužský klášter v českých zemích.
„Byl to krámek rodiny Henychů. Paní Henychová (podle jiných pramenů její dcera Marie, pozn. red.) byla nemohoucí, jen seděla a lidem ukazovala, kde si co vzít, kdy a co vážit, a tak to byla vlastně první samoobsluha,“ vypráví kronikář města Milan Štědra.
