„Prošli jsme si řadou školení a psychologických testů a také museli dodat spoustu nejrůznějších posudků. Celý administrativní proces trval dva roky. Po práci jsme navíc dvakrát týdně jezdili do dětského domova, abychom teď už s naším Honzíkem strávili určitý čas. Ani se nedivím, že náročné přípravy mohou lidi od pěstounské péče odradit,“ popisuje Lenka Uhlířová z Kolínska.
Za měsíc čtyřicetiletá vychovatelka mateřské školy už má s manželem dvanáctiletého syna Martina. Vždy toužili po dvou dětech, což však zdravotní důvody Lence nakonec nedovolily. Nyní už s úsměvem říká, že druhého syna Honzu si doslova „vyběhali a vymazlili“. Neposedného chlapce, který chodí do druhé třídy, jim soud po takřka nekonečném maratonu svěřil do pěstounské péče loni v létě.
Nejdřív ze všeho se ptala, jestli mě strejda taky bije, vzpomíná pěstounka |
Stejně odhodlaných párů, jako jsou Lenka s manželem Daliborem, je však v kraji jako šafránu. A příliš na tom pravděpodobně nezmění ani vyšší příspěvky pro zprostředkované pěstouny, které loni stouply téměř o třetinu.
„Ve Středočeském kraji je v současné době celkem 667 dětí, kterým je potřeba zprostředkovat pěstounskou péči. Čekajících pěstounů však máme v tuto chvíli pouze devatenáct,“ potvrzuje obří nepoměr Libor Možíš, vedoucí Oddělení sociálně právní ochrany dětí Středočeského krajského úřadu.
Chybí jim i vděk společnosti
Jedním z hlavních důvodů nedostatku pěstounů v nejhustěji obydleném regionu je právě řada překážek, které jim stojí v cestě za svěřením dětí do vlastní péče. Podle sociálních pracovníků se na tristním převisu, kdy na jednoho volného pěstouna připadá zhruba pětatřicet čekajících dětí, podílí zejména dlouhá příprava na roli náhradních rodičů. A ani ti, kdo se odhodlají náročným procesem projít, nemají jistotu, že budou do skupiny vhodných uchazečů zařazení.
Pěstounů je málo, nevyjdou s penězi. Navýšení příspěvku spolkla inflace |
Před několika lety se například podařilo zásadně změnit sociální postavení učitelů, díky němuž se zlepšují podmínky pro jejich práci. Podobné změny potřebujeme dosáhnout i v případě pěstounů. Také oni totiž pro stát vykonávají vysoce prospěšnou službu a kromě peněz si zaslouží také ocenění veřejnosti,“ nabádá Zdeněk Soudný, ředitel organizace Dobrá rodina, která se už dvacet let věnuje práci s pěstouny.
Peníze traumata nesmažou
Typy pěstounské péče
667 dětí v kraji v současnosti čeká na vhodného pěstouna. 19 pěstounů v regionu je nyní úředně připraveno na pěstounskou péči. |
Nejčastější formou pěstounství je v Česku takzvaná nezprostředkovaná pěstounská péče, při které se dítě svěřuje do výchovy prarodičů či příbuzných. Druhým typem je ta (státem) zprostředkovaná, do níž se pouštějí především lidé, kteří nemohou mít potomky, a tak se dobrovolně rozhodnou přijmout cizí dítě a věnovat mu čas.
„Náhradní rodiče upřednostňují chlapečky a děvčata z dětských center do věku tří let. Naopak o děti z domovů a výchovných ústavů není mezi pěstouny zájem. Roli hraje i jejich vyšší věk, výchovné problémy či etnický původ,“ popisuje Možíš.
Zatímco nezprostředkovaní pěstouni, zpravidla příbuzní dětí, mají nárok jen na příspěvek na pěstounskou péči, o který si musejí požádat, těm zprostředkovaným stát loni v říjnu navýšil odměny. Jejich výše nově činí od 6 290 do 9 220 korun měsíčně. Motivaci budoucích náhradních rodičů to podle odborníků sice nezvýší, ale alespoň pomůže těm stávajícím.
„Děti, které přicházejí do pěstounské péče, potřebují velkou pomoc a podporu. Často zažily ztrátu rodiny, traumata, zanedbávání, týrání nebo zneužívání, a péče o ně tak bývá opravdu náročná. Finanční podpora těchto rodin je velmi důležitá, nicméně pěstouni to rozhodně nedělají pro peníze,“ dodává Martina Loutná z organizace Dobrá rodina.
