„Cílem Didaktikonu je přiblížit nejen kreativní formou vědecké poznatky a obory pěstované na univerzitě, ale také předávat pedagogické know-how,“ sděluje prorektor pro vnější vztahy Univerzity Karlovy Martin Vlach. „Troufám si tvrdit, že koncept Didaktikonu bude jedinečný nejen v Praze, ale i v rámci České republiky,“ doplnil.
Simpsonovi i videohra
Didaktikon nabídne celkem deset různých výukových expozic a instalací, které mohou navštívit jak jednotlivé třídy, tak široká veřejnost, a to na 800 metrech čtverečních.
Dnešním dětem je potřeba nové poznatky a vědomosti předávat zábavnou a chytrou formou, která je zaujme. Akademici si proto v rámci jedné z expozic berou na pomoc rodinku Simpsonových. Málokdo ví, že kromě zábavy lze nalézt v seriálu i ponaučení.
„Mezi tvůrci tohoto animovaného seriálu jsou také vědci, například matematici, fyzici nebo informatici. A ty seriálové vtípky jsou mnohdy takové skryté vědecké bonbonky. Na první pohled si toho sice lidé nevšimnou, ale při bližším zkoumání je najdeme,“ vysvětluje spoluautorka expozice a odborná garantka Didaktikonu Tereza Martínková Bártlová z Matematicko–fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.
Právě tyto vědecké zajímavosti mohou děti najít v několika klipech sestříhaných ze seriálu. Tematicky se expozice zabývá například matematikou nebo závislostmi, ale také epidemiologií, jelikož jako mnoho jiných světových událostí i pandemii koronaviru se tvůrcům Simpsonových podařilo předpovědět.
Žáci si tak společně s Lízou a Bártem skrze díl o turnaji v minigolfu mohou osvojit základy osové souměrnosti. S Homerem si pak mohou zkusit vyřešit odvěký logistický hlavolam s vlkem, kozou a se zelím, které je postupně nutné převézt z jednoho břehu řeky na druhý tak, aby nikdo nebyl na jednom z břehů sežrán. Jen v tomto případě se jedná o malou Maggie, psa Spasitele a nádobu s jedem. „Koho dneska zajímá převážet kozu, vlka a zelí? Ale to, jestli Maggie bude zachráněna, zajímá každého,“ míní Bártlová.
Kromě seriálu se mohou děti v Didaktikonu učit také pomocí počítačových her. V rámci jedné z expozic si děti vyzkouší například českou hru Attentat 1942, ve které se hráči vtělí do postavy, která zjišťuje důvody, proč jejího dědečka odvedlo gestapo.
„Hra se odehrává za protektorátu a popisuje osudy běžných lidí. Je to nejen učení se hrou, ale také získávání empatie hrou. Ukázalo se, že hra podporuje intergenerační dialog, protože ji děti hrajou zpravidla společně s rodiči a pak si o všem povídají,“ říká Ondřej Trhoň z českého vývojářského studia Charles Games, které za počítačovou hrou stojí.
Co by na to řekl Hawking?
Místem, kde se kromě dětí mohou vzdělávat také učitelé, je instalace Automat na filozofické divadlo. Učitelé si zde osvojí způsob, jak se svými žáky zinscenovat takzvané filozofické divadlo. Každé z dětí v rámci hry představuje nějakého velikána z minulosti, do kterého se musí vžít. Spolu s ostatními pak debatují o otázkách, kterým se tato osobnost ve své praxi nikdy nevěnovala. Jak takové divadlo probíhá, je demonstrováno na krátkých videích.
Kromě divadla zde kdokoliv může odpovědět na některou z deseti otázek, které vymysleli studenti různých fakult Univerzity Karlovy, a navzájem si odpovědi porovnat. Na zeď tak každý může vyjádřit svůj názor na to, zda je demokracie ideálním typem vlády, nebo co je to vlastně láska. „Výuka filozofie na školách může být smysluplná jen ve chvíli, kdy tematizuje otázky, které jsou věcně důležité,“ podotýká Matěj Král z Ústavu filozofie a religionistiky Univerzity Karlovy.
Koncem září expozice doplní ještě lingvistická úniková hra s názvem Poslední mluvčí.
