Do jaké míry je vaše centrum nyní vytížené?
Momentálně jedeme na sto procent naší denní kapacity, a to již od první vlny pandemie na jaře roku 2020. Lhůta mezi objednáním na první konzultaci a jejím uskutečněním je v současné době zhruba 14 dní. Kvůli zvýšenému zájmu jsme museli zvýšit o půlúvazek místa našich sociálních pracovnic, takže se náš tým rozšířil o nové kolegyně.
Jak často docházelo k domácímu násilí v loňském roce oproti tomu před pandemií?
V roce 2021 jsme zaznamenali šedesátiprocentní nárůst. V posledním roce před pandemií jsme měli 300 klientek a klientů, v roce 2020 už to bylo 430 a v loňském roce dokonce 493. Přepočítáno na úkony, pod které spadají osobní a telefonické konzultace, terapie a další, jich před třemi lety bylo 1 600, ale loni více než dva tisíce.
Kontaktní informace
|
Co si lze představit pod pojmem domácí násilí? Určitě nejde jen o fyzická napadení.
Nejčastější formou domácího násilí je zejména psychický nátlak. Často to vzniká v sociální izolaci, kdy například agresor zakazuje, aby se oběť s někým nebo s kýmkoliv vídala. V násilných vztazích se také objevuje vyhrožování, ponižování, zesměšňování. Dále bývá součástí ekonomické násilí, kdy žena musí ukazovat účtenky, aby doložila, za co utratila peníze. To je hlavně spojené s mateřskou dovolenou, protože žena se v tu chvíli stává zcela ekonomicky závislou na partnerovi. Častou formou domácího násilí je pak sexuální násilí, kam řadíme nejen znásilnění, ale také nucení k nepříjemným sexuálním praktikám.
Proč oběť neodejde?
Typické pro domácí násilí je střídání fází klidu, s fází napětí a fází násilí. Právě fáze klidu je jedním z důvodů, proč bývá pro oběti násilí těžké ze vztahu odejít. Zažívají v ní od násilného partnera omluvy, sliby, že už se to nikdy nestane, přesvědčování, aby mu ještě dala šanci, svalování viny na okolní aspekty, například že byl ve stresu. Oběť tak znovu získává naději, že ten poslední incident už byl opravdu poslední.
Domácí násilí je nejčastěji spojováno s násilím na ženách. Platí toto u vás, nebo řešíte i muže?
Samozřejmě k nám dochází i muži. Nejčastěji se jedná o mezigenerační násilí, kde své rodiče týrá syn nebo dcera. Měli jsme ale i mužskou oběť znásilnění a zrovna tak oběť domácího násilí. Předminulý rok se na nás obrátilo 35 mužů s jednorázovými dotazy a sedm mužů patřilo mezi stálou klientelu. Loni pak tento počet stoupl na 14. Průměrně naši klientelu tvoří z osmi procent muži.
Můžete převyprávět nějaký příběh domácího násilí, který byl vinou pandemie ještě závažnější?
Měli jsme klientku sexuálního domácího násilí, kde ještě před pandemií došlo k vykázání s následným trestním řízením. V době pandemie už tedy ti bývalí manželé žili odděleně. Na žádost otce měla klientka děti ve výlučné péči, ale v době lockdownu se jednou dcery od otce nevrátily domů s tím, že otec je odmítl klientce vrátit. Tvrdil, že u něj budou ve větším bezpečí, jelikož má jeho bývalá žena rizikové zaměstnání. O návrat svých holčiček se klientka snažila několik týdnů a nakonec se to přes OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí – pozn. red.) a policii podařilo. Holčičky se vrátily se zdravotními problémy, rozšířeným ekzémem a zanedbanými školními povinnostmi.
V plánu máte nové centrum v Břevnovské ulici v Praze 6. Můžete o něm říct více?
Bude se jednat o unikátní centrum pro oběti sexuálního násilí, což je jedna z častých forem domácího násilí. Díky tomu, že se jedná o prostor velký 300 metrů čtverečních, zde budeme poskytovat mnoho služeb pod jednou střechou. Klienti zde najdou sociální nebo právní poradenství, skupinové i individuální terapie, bude tam možné uskutečnit policejní výslech, provést sběr vzorků a uchování důkazního materiálu a zároveň tam budou i dvě krizová lůžka. Na začátku bude centrum fungovat pouze v denním režimu a později nonstop. Centrum plánujeme spustit během tohoto podzimu.
Je důvodem vzniku nového centra potřeba navýšit kapacitu?
Přesně tak. Jednak akutně potřebujeme navýšit kapacitu a jednak zde bude výhoda v té všestrannosti služeb. Na rozdíl od stávajícího centra bude mít navíc i krizový charakter, a bude tedy časově dostupnější.
Existuje proti domácímu násilí nějaká prevence? Je namístě například celospolečenská osvěta?
Osvěta je určitě nutná. Ve společnosti stále převládají určité mýty. Když se takovou situaci snažíte řešit, pořád na tom úřadě nebo na policejní stanici sedí někdo, kdo zkrátka nechápe, proč ta žena už dávno neodešla. Důležité je naučit lidi, aby takové případy uměli rozpoznat i zvenčí a věděli, jak se zachovat, jakou pomoc nabídnout a podobně. Společnosti je potřeba vtiskávat, že násilí má nulovou toleranci.
