Každý pátek večer je ze žižkovského sportovního areálu Pražačka už zdálky na tramvajové zastávce slyšet hvizd píšťalky a pokřikování několika desítek nadšených sportovců. Za míčem utíká tým šedivých veteránů, mladých hipsterů s knírky či fotbalový babylon složený z Vietnamců, Rumunů nebo Slováků.
Hraje se od odpoledne do pozdních večerních hodin a na nově položené umělé trávě se střídá jeden tým za druhým. Nadšení ze vstřeleného gólu se nikterak neliší od toho, které můžeme vidět v televizi při fotbalových šampionátech. A stejný obraz mohou Pražané sledovat na zhruba čtyř desítkách dalších hřištích, týden co týden. Už padesát let.