Když okupační Rudá armáda na české území umístila rakety s jadernými hlavicemi, podepsal Jan Thoma protestní petici. Když se ho estébáci ptali, proč nepodepsal petici proti americkým raketám, řekl jim, že ruské rakety míří na svobodný svět a americké na nesvobodný.
Soudruzi jen nechápavě kroutili hlavami. V té době na něj nasadili 20 estébáků a několik svých agentů. Spis na Jana Thomu měl nakonec na 1 600 stránek. Je třeba si také uvědomit, že po podpisu Charty 77 museli mimopražští disidenti odolávat velkému tlaku StB osamoceni, protože disidentů a chartistů bylo v západních Čechách poskrovnu.
Jan Thoma byl neustále sledován a často vyslýchán. Jeho dceři nedal uliční výbor doporučení do školky ve Skvrňanech. "Za války zde nechali chodit do školky i dceru popraveného odbojáře," tvrdil Thoma s tvrdohlavostí sobě vlastní.
Dcera nakonec vystudovala gymnázium, ale jen proto, že byla ve škole nejlepší. Dnes je uznávaná odbornice na trestní právo.
O disidentech říkal, že se mohli chovat jako ostatní. "Stačilo něco odvolat, podepsat nebo nepodepsat a člověk měl pokoj. Já si dodnes nejsem jist, jestli jsem třeba neúměrně neohrožoval rodinu," prohlásil tehdy Thoma.
Podle něj bylo v jednání disidentů něco přenositelného do dnešní doby. "Někomu prostě záleží na tom, co si myslí sám o sobě. Kdybych nejednal tak, jak jsem jednal, měl bych dnes výčitky," uvedl Jan Thoma, který Chartu 77 podepsal poté, co text slyšel v tehdy zakázaném vysílání Svobodné Evropy.
"Chartu jsem se vlastně podepsat ani nechystal. Až když jsem viděl hysterickou reakci komunistů na text, který mně osobně připadal málo konfrontační, rozhodl jsem se, že ji podepsat musím. Jak se později ukázalo, podpis jsem dal do ruky člověku, který na mě byl nasazen jako agent," vylíčil jeden z paradoxů svého života muž, kterého bylo možné ještě před rokem a půl vidět v jeho rodných plzeňských Skvrňanech, jak několikrát za den jezdil svůj okruh na kole.
I v zimě si navlékl bundu a šlapal do pedálů. Vzdoroval tak nemoci s podobnou razancí jako za totality komunistům.
Po revoluci stál v čele nové zpravodajské služby
Na rozdíl od velké části společnosti nebyl Jan Thoma polistopadovým vývojem rozladěn. "Já jsem vůbec nečekal, že to bude takhle dobré. Všichni byli po listopadu 1989 hlavně nadšeni změnou a málokdo byl ochoten vnímat, že s sebou může přinést nějaké komplikace. Bál jsem se toho, jak silně byla v obecném podvědomí zakořeněna role bohatých jako těch zlých a chudých jako hodných. Nic dobrého nevěstila ani tradiční česká nedůvěra v politické strany. Často se tu volá po přímé demokracii, i když je to nesmysl, protože v referendu má stejný hlas génius jako idiot. Demokracie se nehodí pro každé etnikum a já jsem Čechy viděl tak právě na pomezí," zněla v roce 2006 jeho slova, která uvedl pro MF DNES.
Po revoluci stál šest let v čele nově vznikající zpravodajské služby. Tato parketa prý mu byla bližší než politika, do které ho přátelé lákali.
"Politika je hra, divadlo, a já nejsem dobrý herec ani řečník," řekl o sobě muž, který prý chtěl po revoluci spíše podnikat a mít stavební firmu, ale okolnosti ho vmanévrovaly do pozice úplně jiné.
Veřejnost se s ním může rozloučit tento pátek ve 14 hodin na Ústředním hřbitově v Plzni.
