Bolelo mě, že se na něj zapomínalo, říká neteř upáleného dělníka

Josef Hlavatý, dělník plzeňského pivovaru, byl v lednu 1969 po studentovi Janu Palachovi druhým člověkem, který se v Československu upálil. Jeho příběh ale není tolik známý, protože motivace jeho činu nebyla tak jasná jako u Palacha. Hlavatý měl i osobní problémy. Ale než zemřel, řekl, že se zapálil na protest proti okupaci.

Ve dnech, kdy se v minulých letech připomínala oběť Jana Palacha, který se v lednu 1969 upálil na protest proti okupaci a normalizaci v Československu, litovala Jaroslava Silvarová, že se nevzpomíná také na jejího strýce. Šedesátiletá žena je totiž neteří Josefa Hlavatého, který se v Plzni upálil 20. ledna 1969.

V neděli se Jaroslava Silvarová dočkala prvního oficiálního připomenutí tragické události na místě, kde se před půlstoletím odehrála. Tedy na náměstí T. G. Masaryka, které se dříve jmenovalo Dukelské.

„Bylo mi tehdy jedenáct let. Rodinu ta tragická událost hodně poznamenala. Do té doby byly maminka Josefa a jeho sestra celkem veselé. To rázem skončilo,“ vybavuje si Jaroslava Silvarová. Říká, že strýc prožíval komplikované období, kdy se rozvedl.

„A to asi také přispělo k tomu, že ztratil pro co žít,“ vysvětluje. Zároveň však je přesvědčená, že čin Josefa Hlavatého souvisel především s okupací Československa a sebeupálením Jana Palacha. Připomíná, že její strýc byl velmi aktivní při akcích zaměřených proti okupantům.

„Když sem v srpnu 1968 přišli, byl v partě lidí, kteří měnili orientační cedule nebo chodili bránit budovu Rozhlasu,“ vzpomíná.

Jaroslava Silvarová si vybavuje, že velmi rychle po sebeupálení jejího strýce do bytu rodiny v Nerudově ulici dorazili lidé z tehdejší Veřejné bezpečnosti. „Prolezli byt a jeho věci zabavili,“ líčí.

Když se potom v tisku objevila zpráva, že Josef Hlavatý neplatil alimenty na děti, jeho matka se vypravila se složenkami do redakce deníku Pravda, aby dokázala, že to tak není.

Josef Hlavatý

• Upálil se 20. ledna 1969 na náměstí T. G. Masaryka v Plzni (tehdy Dukelské náměstí).
• Zemřel 25. ledna 1969, bylo mu pětadvacet let.
• Motivace jeho činu nebyla tak jasná, jako v případě Jana Palacha. Josef Hlavatý byl v době činu pod vlivem alkoholu a řadu měsíců procházel těžkým životním obdobím - často měnil zaměstnání a rozvedl se.
• Po činu v nemocnici řekl, že spáchal pokus o sebevraždu na protest proti okupační Ruské armádě.
• První oficiální pietní akce na místě, kde se Hlavatý upálil, se uskutečnila v neděli 20. ledna 2019.

„V redakci se s ní ale samozřejmě nikdo nebavil. Příbuzní tehdy hodně zvažovali, co vlastně mají říkat, aby to co nejméně ublížilo rodině,“ popisuje. Říká, že se komunistický režim hodně snažil strýce vykreslovat ve špatném světle.

Rodiče Josefa Hlavatého zemřeli v osmdesátých letech a jeho sestra v roce 1992. „Po listopadu 1989 jsem zůstala jenom já. Po změně režimu najednou hodně lidí mluvilo o tom, jak byli pronásledovaní, a já nechtěla na případ mého strýce upozorňovat, aby to nevypadalo, že se chci nějak zviditelnit. Navíc jsem ani neměla chuť, když byl do té doby popisovaný jako hrozný člověk, přestože já jsem si ho pamatovala jako úžasného,“ tvrdí Jaroslava Silvarová.

Neteř Josefa Hlavatého nepochybuje, že sebeupálení jejího strýce bylo především reakcí na politickou situaci v zemi.

„To určitě. Vždyť když ho přivezli do nemocnice, tak řekl, že to udělal proti Rusákům. A když si vezmete, jaká byla doba a způsob, jakým to udělal, tak to hodně vypovídá. Nebýt té doby, tak by to určitě neudělal,“ konstatovala.

Jaroslav Silvarová byla ráda, že si představitelé Plzně v neděli jejího strýce poprvé oficiálně připomenuli. „Určitě. Už jenom kvůli jeho rodičům a mé mámě. Každý rok, když se mluvilo o Palachovi, vnitřně mě bolelo, že se na strýce zapomínalo,“ řekla Silvarová.

Pětadvacetiletý Josef Hlavatý se k činu rozhodl pouhý den po tom, co Jan Palach zemřel, tedy 20. ledna 1969. Hlavatý se polil petrolejem a zapálil, utrpěl popáleniny druhého stupně na 66 až 70 procentech těla.  

Hlavatý procházel těžkým životním obdobím

Zemřel 25. ledna, tedy v den Palachova pohřbu. Zatímco Jan Palach a jeho oběť vstoupili natrvalo do povědomí lidí, případ sebeupálení Josefa Hlavatého je ve srovnání s tím známý minimálně.

Zřejmě je to důsledek toho, že motivace činu dělníka z Plzně nebyla tak jasná a jednoznačná jako u Jana Palacha. Josef Hlavatý byl navíc roce 1969 v nelehké životní situaci a delší čas jej provázely osobní problémy.

Často střídal zaměstnání a dva týdny před tragickým činem se rozvedl. Těžce nesl, že dva syny může vídat jen jednou za dva týdny. Podle blízkých například nenáviděl sovětské vojáky.

„Rozchod s rodinou měl vliv na jeho netečnost a myslím, že mu nezáleželo na životě,“ píše se v protokolu z 21. ledna 1969, který vznikl po výslechu Marie Hlavaté, matky Josefa Hlavatého. I Marie Hlavatá ale podle dobového dokumentu tvrdila, že její syn skutečně nenáviděl ruské vojáky a zároveň rozhodně odmítla možnost, že by se upálil kvůli manželce, se kterou se rozešel.

Naopak otec Jaroslav Hlavatý nešťastné manželství pokládal za hlavní motiv synovy sebevraždy.

Případ sebeupálení Josefa Hlavatého důkladně zpracoval historik Petr Blažek ve svém textu První následovník. V něm na základě výpovědí svědků líčí, že Hlavatý odpoledne před sebeupálením strávil v restauraci, kde podle číšníka vypil šest nebo sedm půllitrů piva.

Při odchodu z podniku se údajně choval normálně. Potom se ale měl vypravit k rodičům, kde vzal dvoulitrovou lahev petroleje. Tím se později na náměstí T. G. Masaryka polil a zapálil.

Z výslechu u lékaře v nemocnici Hlavatý řekl, že spáchal sebevraždu na protest proti okupační Ruské armádě, že Rusy nemá rád.

Primátor Plzně Martin Baxa přiznal, že o příběhu muže, který se v Plzni upálil, do loňského roku nevěděl. „Jsem si vědom rozporuplnosti jeho příběhu. Ale z historického bádání vyplývá, že Josef Hlavatý se po 21. srpnu 1968 aktivně zapojoval do odporu proti okupaci, spal před budovou Rozhlasu, který lidé přišli bránit, nebo vylepoval plakáty,“ řekl primátor.