Jak se na vás podepsala pandemie? Zastavovali jste výrobu?
P. Holeček: Vyráběli jsme stále. Měli jsme propad zakázek loni v březnu a dubnu. Vyrábíme radiátory a 95 procent produkce jde na západní trhy. Drželo nás Německo, kvůli lockdownu jsme měli dočasný problém v Itálii, Francii, Švýcarsku nebo Rusku, které se úplně uzavřely. Odbyt nám spadl až o 25 procent. Ale ještě větší problém jsme měli s materiálem, protože máme hodně dodavatelů ze severní části Itálie, která byla nejvíc zasažená. Ale do léta jsme se vrátili na stav před covidem. Nedohnali jsme tu ztrátu, ale po první vlně už jsme jeli naplno a loňský rok byl pro nás vlastně úspěšný, co se týče obratu i zakázek.
J. Majer: Nakonec jsme za celý rok vyrobili asi jen o 3,5 nebo 4 procenta méně, než bylo v plánu. Velké automobilky propadly až o 20 procent.
Továrny jsou ale trochu v podezření, že nechávají lidi chodit do práce i nemocné, aby mohly jet dál. Máte nějaká opatření, aby se koronavirus mezi zaměstnanci nešířil?
P. Holeček: Je jich celá řada. Přešli jsme z třísměnných na dvousměnné provozy, dávali jsme v tom nejkritičtějším období směny od sebe tak, aby se zaměstnanci nepotkávali. To už jsme vrátili zpět, ale dodnes jsou samozřejmostí roušky, které jsme lidem koupili. Více se uklízí a dezinfikuje. A hlavně jsme zavedli měření teploty na začátku směny, to myslím funguje nejlíp.
Bylo to účinné?
P. Holeček: Pár případů jsme měli. Ale spíš si myslím, že to funguje jako prevence. Pokud je někomu špatně nebo má zvýšenou teplotu, tak do práce nejde, protože ví, že se na to přijde a stejně ho pošleme domů.
Kolik lidí jste vlastně měli nemocných s covidem-19? Bylo jich hodně?
J. Majer: Sledujeme to stále, pohybujeme se na úrovni 20 nebo 30 pracovníků, ale v tom jsou lidé pozitivní i ti v karanténě nebo čekající na testy, protože se s někým pozitivním setkali.
P. Holeček: Pozitivních zaměstnanců je průběžně asi jedno procento, ale zajímavé je, že nám celková nepřítomnost nijak neroste. Letos totiž chybí jiné nemoci, což odpovídá i celonárodní situaci.
Dá se vůbec ještě dělat něco víc?
J. Majer: Ano, od minulého týdne jsme začali s vlastním testováním antigenními testy. Dělá je náš závodní lékař přímo v areálu závodu. Nemůžeme otestovat všechny, ale chceme testovat zhruba pět procent pracovníků každý týden. Budeme je vybírat náhodně, otestujeme tak zhruba okolo 30-40 lidí týdně. Zatím byli všichni negativní. Uvažujeme o tom, že bychom testování navýšili, pokud to bude možné.
P. Holeček: Hlavně chceme testovat tam, kde vidíme nějaké riziko. Víme, kdo je pozitivní, takže se zaměříme na lidi, kteří se s dotyčným setkali, abychom eliminovali další šíření.
Je to drahé?
P. Holeček: Nakoupili jsme na doporučení našeho lékaře testy, které přijdou zhruba na sto korun za kus. Pak jde ještě o náklady spojené s jeho prací. Stále věříme, že přínos testování by měl být vyšší než náklady. Je samozřejmě riziko, že odhalíme další zaměstnance a omezí nám to výrobu. Ale my to vidíme obráceně – že když testovat nebudeme, můžeme výrobu ohrozit mnohem víc.
Výroba radiátorů ve společnosti Kermi ve Stříbře na Tachovsku (28. 1. 2021)
Co vlastně ve Stříbře vyrábíte?
P. Holeček: Jsme největší výrobce radiátorů v České republice. Máme čtyři hlavní produktové skupiny. Jsou to designové radiátory - od obyčejných levných žebříků do koupelen až po opravdu designově zajímavé kousky. Potom vyrábíme podlahové konvektory, což se hodí do nízkoenergetických staveb, protože umožňují topení, chlazení i větrání domů.
Další jsou článkové radiátory, jejichž použití není v České republice úplně obvyklé. Vypadají podobně jako staré litinové žebrované radiátory, ale jsou z plechu. Je to tradiční produkt pro německý, švýcarský, rakouský a italský trh. A poslední produkt jsou konvektorové topné stěny. Jsou podobné deskovým tělesům, ale mají větší topný výkon. Lze je vyrábět vyloženě na přání zákazníka, mohou být třeba i skroužené, různě lomené, vysloveně na míru dělané.
Kolik těles to je pro představu za rok?
J. Majer: Děláme ročně zhruba přes 500 tisíc radiátorů a z toho polovina nebo o něco víc jsou designové radiátory. Další čtvrtina jsou článkové radiátory a zbytek se dělí zhruba stejně.
Firma na Tachovsku působí dlouho, přišla už v 90. letech…
P. Holeček: Výroba začala v roce 1996. Letos 21. února budeme mít 25. výročí. Závod prošel velkou expanzí. Tehdy tu stály dvě výrobní haly a pracovalo v nich zhruba padesát lidí. V roce 2002 se závod zdvojnásobil, protože se sem přesunula výroba článkových radiátorů ze Švýcarska a z Německa a z nějakých 350 zaměstnanců jsme skočili na 700. V roce 2011 jsme měli další velké stěhování a poslední v roce 2016.
O jak velké investice se jednalo?
J. Majer: Za celých 25 let dosahují asi tří miliard korun. Rozšiřoval se objem výroby i sortiment. Dnes máme dvě desítky hal, tedy desetinásobek toho, co na začátku.
Zažili jste dobu, kdy Tachovsko trpělo největší nezaměstnaností v regionu. Ale dnes zřejmě řešíte stejné problémy jako ti, kdo přišli později. Že lidi nejsou…
J. Majer: Je to tak. Velká rána byla, když ze Stříbra v roce 2009 odešel Siemens, tehdy tu bylo snad 17 nebo 18 procent nezaměstnaných. Mohli jsme si na trhu vybírat, zájemci o práci nám stáli před vrátnicí. Tak už to bohužel opravdu není. Je to velmi dobrá situace pro zaměstnance, že si mohou vybírat z nabídky více firem, ale horší pro zaměstnavatele hledající kvalifikovanou pracovní sílu.
A jak to tedy se zaměstnanci je? Co z vašeho pohledu udělala s trhem práce pandemie?
P. Holeček: My jsme odhadovali, že se trh práce na podzim změní. Jednak jsme věřili, že druhá vlna už nepřijde. A počítali jsme, že některé z těch postižených firem budou nuceny propouštět. To se ale nepotvrdilo. Důvodem byly záchranné programy státu, které drží některé firmy stále při životě.
Myslíte, že jsou ty programy státu příliš vstřícné? Že by trhu prospělo, kdyby část firem zanikala?
P. Holeček: U těch oborů, které budou mít problém se rozjet, až covid pomine, si myslíme, že to správné není. Zaměstnanost se tam drží uměle a pracovní síly chybí jinde. Když se rozběhla pandemie, odjelo podle informací z pracovních agentur domů asi 300 tisíc zahraničních dělníků. Nikomu samozřejmě nepřejeme nic špatného, ale je zajímavé, že na to, jak se propadla ekonomika, se trh práce prakticky nezměnil.
Jak jste na tom se zahraničními dělníky u vás?
P. Holeček: Naše výroba je specifická tím, že potřebujeme mnohem delší dobu na zaučení lidí než třeba v automotivu. Tím pádem máme jen přibližně 30 agenturních pracovníků ze 750 lidí, kteří v Kermi pracují.
J. Majer: Máme i další cizince, ale to jsou kmenoví zaměstnanci, nejsou z agentur. I tak je cizinců do 10 procent.
Když ti nejdostupnější agenturní dělníci pro vás nejsou vhodní, jak tedy lidi sháníte?
P. Holeček: Snažíme se, přestože jsme relativně veliká firma, chovat k zaměstnancům jako firma rodinná. Kultura firmy je nastavená jednoznačně tak, aby se s pracovníky zacházelo jako s lidmi. Snažíme se v první řadě, aby nás neopouštěli, což také není jednoduché. Spolupracujeme s technickými školami a dobře funguje nábor na základě doporučení – motivujeme finančně stávající zaměstnance, aby přivedli dobré lidi. Nabízíme jim stabilitu. Nikdy jsme nezažili velké propouštění. Vytváříme pro zaměstnance podmínky, aby se mohli dál rozvíjet. Máme program pro rozvoj zaměstnanců, lidi mají možnost naučit se jiné, nové věci. Když víc umí a jsou univerzálněji platní, tak si taky vydělají víc peněz.
J. Majer: S pracovními podmínkami významně souvisí i otázka investic. V posledních letech enormně investujeme do modernizace a automatizace výroby. Bylo to nutné právě i proto, že lidí začal být nedostatek a mzdy se začaly zvyšovat výrazně nad inflaci. Dalším důvodem je potřeba udržení výrobních nákladů a konkurenceschopnosti našich výrobků na trhu. Do roku 2024 budeme investovat kolem 400 milionů korun. Chceme klíčové výroby zmodernizovat, vyměnit stroje za nové s lepší bezpečností práce a také ergonomií práce, což zjednodušeně řečeno znamená, že se ti lidé méně nadřou. Na straně druhé budeme potřebovat pro obsluhu těchto strojů kvalifikovanou sílu.
