"Březnový závod světového poháru v Soči bude takový test před paralympiádou," říká šestadvacetiletá Anna Kulíšková. Zimní paralympijské hry se uskuteční o rok později tamtéž.
Příprava je podle Kulíškové komplikovaná, trenéra přímo na místě totiž nemá. "Naštěstí mám v Plzni skvělého kondičního trenéra Petra Davídka, který mě trénuje na dálku. Dobře mě zná a ví co potřebuju, s mojí zpětnou vazbou se to tak dá zvládnout," popisuje Kulíšková s tím, že s trenérem konzultuje přípravu po e-mailu a skypu.
Při trénincích v posilovně pomáhá Kulíškové její přítel. Ještě komplikovanější je to s tréninkem na sněhu. Ve Vancouveru totiž s Aničkou není její stálá trasérka Míša Hubačová.
"S tréninkem na sněhu mi pomohl kamarád, který žije ve Whistleru a má závodní zkušenosti. Je to pro mě těžší, protože mu tolik nedůvěřuji," připouští Kulíšková. Považuje ale za důležité, že má vůbec možnost lyžovat.
Na letošních závodech lyžařku doprovodí její stálá trasérka. "Budeme spolu před tím trénovat přímo na místě, takže nebude problém. Známe se dobře a víme, co může jedna od druhé čekat," ujišťuje Anna Kulíšková.
Pro odjezd do Vancouveru se rozhodla poté, co ukončila bakalářské studium žurnalistiky na Fakultě sociálních věd UK. Chtěla si zlepšit angličtinu a Vancouver ji zaujal už při paralympiádě a závodech světového poháru.
"Lákala mě kanadská příroda a představa toho, že žijete u oceánu, ale během hodiny jste na sjezdovce a proháníte se po zasněžených kopcích," vysvětluje dívka.
Realita podle ní byla poněkud odlišná. Problém byl například s hledáním ubytování. "Nemohla jsem ho sehnat. Mám vodicího psa a majitelé bytů psy většinou nepovolují," konstatuje a dodává, že kvůli svému handicapu je pro ni také velmi obtížné najít přivýdělek.
"Nemůžu pracovat ve službách nebo cestovním ruchu, kde se většina zdravých lidí uchytí poměrně snadno," vysvětluje.
V angličtině jsem se zlepšila, ale pořád to není ono, říká dívka
Anna Kulíšková chodí ve Vancouveru do školy, aby si vylepšila svou angličtinu. "Zlepšila jsem se, ale pořád to není ono. Čím déle tu jsem, tím více chci umět mluvit a rozumět," říká Kulíšková, které v Kanadě chybí především rodina.
Loňskou sezonu Kulíšková kvůli nedostatku financí téměř nezávodila, výjimkou byl závod Evropského poháru ve Špindlerově Mlýně.
"Ta sezona mě hodně mrzí, protože po několika letech se Svazu zrakově postižených sportovců podařilo získat pro nás skvělého trenéra Sváťu Kováře. Bohužel jsme zatím neměli mnoho příležitostí využít jeho kvalit," lituje Kulíšková.
V posledních dvou letech ji finančně podporuje Paralympijský tým Plzeňského kraje. "Díky tomu mohu tady v Kanadě trénovat jak na suchu v posilovně, tak na sněhu," uvedla Kulíšková, která se sjezdovému lyžování věnuje už více než deset let.
Kulíšková trpí od narození vadou zraku. Má takzvané trubicovité vidění a na rozdíl od zdravého člověka, který periferně vidí 180, ona jen čtyři stupně.
