„Chtěl bych, aby titul z Plzně už neměl ten nádech, který ještě občas má z té nešťastné kauzy. Měl by znamenat skutečně dobrou perspektivu,“ nastínil Holeček svou představu, jak by měla univerzita za čtyři roky vypadat. Byl by rád, kdyby ZČU měla něco, za čím se studentům vyplatí do Plzně jít, co tu bude skutečně nejlepší. „V oblastech, ve kterých jsme dobří, musíme být ještě lepší,“ říká Holeček.
Jaké jsou vaše priority pro následující období?
Víme, že klesá počet studentů. Musíme dělat vše pro to, aby ZČU byla něčím přitažlivá, výjimečná, atraktivní, abychom ten trend když ne úplně zvrátili, alespoň zeslabili. Je tady sice demografický pokles, ale my musíme dělat vše pro to, abychom situaci zlepšili. Navíc situace s financováním vědy, výzkumu a školství je velmi nestabilní, ubývá i peněz na studenty. Musíme hledat nové cesty.
Musíme také výrazně začít pracovat na tom, aby prostředí na ZČU bylo více mezinárodní, abychom nezůstávali hlavou v Česku a abychom nepřemýšleli jen v českých poměrech. Měli bychom myslet na to, že jsme v Evropě skutečně se vším všudy. Měli by k nám přijíždět zahraniční studenti i pracovníci, všichni by se tady měli cítit dobře a pro to musíme něco udělat. Musíme spolupracovat s příhraničím, s Bavorskem. Jsou to naši významní partneři, mají zájem o naše studenty i pracovníky.
A co výzkumná centra? Ta nyní čeká jedno z nejtěžších období, že?
Už prošla tou obtížnou první fází, během níž jsme museli prokázat, že jsme schopni je naplnit lidmi a přinést výsledky. Zatím jsme však byli financovaní z projektových prostředků, nyní nastává takzvaná fáze udržitelnosti. Ta bude velmi složitá. Výzkumná centra musí přesvědčit své partnery, musí fungovat spolupráce s průmyslem, centra se musí samofinancovat, to je strašně důležité. Tato čtyři výzkumná univerzitní centra by měla být také tvůrci hodnot, měla by pozvednout region.
Co je v současné době největší slabinou univerzity?
Doba je opravdu velmi složitá, jsou tady tlaky z různých stran, nejistota vnějšího prostředí. I to možná trochu přispělo k takovému malému rozkolísání atmosféry uvnitř univerzity. My se tedy musíme stmelit dohromady a jít za nějakou vizí. Ta musí být jasná a zřetelná, musíme vědět, jaká pravidla platí a jak jsou věci vyjednány. Je to i otázka akademičnosti, kterou si musíme hlídat. Musíme držet konsensus. Nemusíme se na všem shodnout, musíme být ale otevření a musíme si říct, jak budou věci dál. Pro univerzitu je důležité, aby všichni věděli, že za něčím jdeme.
Už tušíte, jak bude vypadat váš budoucí tým?
Začnu jednat se současnými prorektory, uvažuji minimálně o jednom, dvou, že budou pokračovat. Samozřejmě to rozhodnutí nechávám na nich. Chci, aby byl tým konzistentní a abychom se shodli na základních vizích a idejích. Bude to záležitostí několika měsíců, abychom tým v klidu vytvořili.
Počítáte, že byste měl ve svém nejužším týmu i jednoho z kandidátů na rektora, Ladislava Čepičku? Před druhým kolem volby vás veřejně podpořil.
Je to člověk velmi schopný právě v té oblasti, v níž chci dělat velké změny. Je to člověk, který má mezinárodní i vědecké zkušenosti a současně je proděkanem pro studium. Spojení mezinárodních vztahů a kontaktů a studijních záležitostí v jeho osobě se mi zdá velmi šťastné. Budu s ním jednat, určitě.
A se stávající paní rektorkou?
Určitě se s ní sejdu. Nechci ale nic předjímat. Nebudu o možnostech spolupráce říkat nic, než budu mluvit s ní.
