Další možností je také mělká orba, aby se zabránilo výparu z půdního povrchu.
Hlavním způsobem, jak na sucho reagovat, je ale kombinace pěstování plodin a chovu zvířat. Bez hnoje, který je základem tvorby humusu a tedy úrodnosti, totiž půda zadržovat vodu nebude. Stává se z ní pak zasolená utužená hmota bez života a schopnosti zadržet vodu.
„Na sucho reagujeme i tak, že sejeme méně obilovin, ubývá i řepky. V podnicích s živočišnou výrobou musíme totiž navyšovat plochu krmných plodin, jako je třeba kukuřice, vojtěška nebo jetel,“ vylíčil Ondřej Kučera, agronom firmy Meclovská zemědělská.
Kvůli suchu mají totiž krmné plodiny nižší výnosy a kdyby se nerozšiřovaly plochy, neuživila by firma dobytek. „Zkrátka abychom nemuseli vybíjet krávy,“ shrnul Kučera.
Loni společnost Meclovská zemědělská vysela kukuřici na 690 hektarů, letos už je to 800. „Navíc jsme se vrátili k vojtěškám, které dávají s přehledem tři seče a ne jako jetel jen dvě,“ popsal Kučera.
Na vojtěšku vsadilo i Zemědělské družstvo vlastníků Štichovice. „Úplně jsme před několika lety opustili jetel, který je na sucho náchylnější, děláme místo něj vojtěšku, která si pro vodu sáhne hlouběji,“ sdělil předseda představenstva Václav Bulín.
V reakci na sucho znovu v Meclovské zemědělské zkouší pěstování bobu na krmení. „Naposledy jsme ho dělali v roce 2010. Když je sucho, vyroste metr vysoký, zatímco luskoobilné směsi v době sucha maximálně 40 centimetrů,“ vysvětlil Kučera.
Na speciální osevní postup šetřící vodu v půdě se zaměřili zhruba před pěti lety i v Maňovické zemědělské. Na podzim podnik zaseje žito, na jaře ho poseče a udělá z něj například formou siláže krmení pro dobytek. Následuje takzvaná malá podmítka půdy, což je druh mělké orby.
„Následně do toho nasejeme kukuřici, to je takzvané setí do mulče neboli do nezpracované půdy. Když zaprší jako v posledních dnech, vláha se udrží v půdě,“ popsal Pavel Raška, předseda představenstva Maňovické zemědělské.
Důležitý je výběr odrůdy
Když je málo srážek, v mulči se vody udrží také víc. Kukuřici podnik seje právě v těchto dnech. „Loni jsme tímto způsobem udrželi pěknou kukuřici a přitom vůbec nepršelo,“ vzpomíná Raška. Tato plodina je pro podnik životně důležitá, protože je základem zimního krmení pro dobytek ve formě siláže.
Dříve, když nebylo takové sucho jako v posledních letech, půdu kolem Maňovic firma na podzim klasicky ošetřovala takzvanou hlubokou orbou do hloubky kolem 22 centimetrů. I v tomto období už ale maňovičtí využívají minimalizace, tedy mělké orby.
Do minimálně zpracované půdy se zaseje třeba již zmíněné žito nebo jiná meziplodina. Tento postup má i další výhodu, meziplodina vytěsní plevele.
Základem úspěchu v době sucha je podle Rašky i výběr správné odrůdy jednotlivých plodin, například pšenice. „To řešíme stále, vybíráme odrůdy, které v našich oblastech lépe rostou, lépe odolávají suchu. Dělají se i pokusy, teď se pojedeme podívat do Nezvěstic, kde zaseli různé odrůdy na malá políčka,“ sdělil.
Všechny tři společnosti, tedy Maňovická, Meclovská i Štichovická, považují za hlavní reakci na dlouhodobá sucha zachování živočišné výroby, aby mohly zhruba jednou za čtyři roky nebo někdy i častěji zaorat hnůj.
„U nás hnůj rozmetáme a zaoráváme hodně, v posledních 25 letech bych řekl až extrémně. Přesto musím konstatovat, že ani hnůj, který zajišťuje kvalitní strukturu půdy, není všespásný. Když přijde přívalový déšť, voda stéká rychle po povrchu. Ideální je celodenní mírný déšť, pak hnojem zúrodněná, nezasolená a neutužená půda zaručí, že voda z našich polí neodtéká,“ popsal Bulín.
Když přijde přívalový déšť, tak prý běhá po rajónu nebo ho objíždí autem a fotí. „Snažím se zjistit a zdokumentovat, kudy voda v době přívalových dešťů odtéká. V těchto místech se pak snažím odtoku zabránit třeba budováním různých zádrží vody či malých rybníčků. Třeba v lese vytvoříme jámu, aby se tam voda zadržela a pomalu se vsákla,“ uzavřel Bulín.
