„Jsem z toho nadšený. Závod byl vlastně bez problémů. Je to už náš třetí titul, předtím jsme vyhráli v letech 2012 a 2013. A pak se dvakrát šampionát kvůli nedostatku sněhu neuskutečnil,“ říká Vojtěch Němec.
Na závodech v Janovičkách u Broumova se sešla česká špička. „V naší kategorii nás bylo sedm. Spřežení ubývá, což je škoda. Ale byla tam skutečná elita,“ popsal Němec.
Musher Vojtěch Němec se svými samojedy zvítězil na mistrovství ČR.
Jeho svěřenci, kterými jsou samojedi, neměli zrovna nejlepší start.
„Ten my ale máme vždycky pomalý. Někdy si říkám, jestli ti psi vůbec vyběhnou. Je to tím, že jsou zvyklí na samotu a na startu bývají stovky lidí. Jsou z té atmosféry vyplašení. Když zmizíme v lesích, tak do toho kopnou a jedeme naplno,“ konstatuje musher.
Jeho spřežení absolvovalo během dvou dnů dohromady kolem šedesáti kilometrů.
„Startovalo se po deseti minutách a závodníka, který byl před námi, jsme dohonili po patnácti kilometrech. To už jsem věděl, že je to dobré a máme nějaký náskok. I když ten před druhým dnem nemusí vůbec nic znamenat. Mohou prasknout sáně, pes si může něco udělat s tlapkou,“ podotýká Němec.
Nejde o rychlost, ale o udržení tempa
Žádná pohroma se ale neudála a náskok se druhý den ještě navýšil. V disciplíně, v níž Němec soutěží, nejde tolik o rychlost, jako o udržení tempa.
„Někteří konkurenti mají třeba vynikající start, ale pak ztrácí. Naši psi jsou naopak schopni udržet po celý závod téměř stejný rytmus. Jsou zvyklí na nižší rychlost, ale vydrží delší trať,“ vysvětlil Němec, který svůj první závod psích spřežení absolvoval v roce 2003, kdy mu bylo teprve třináct let.
„Dlouhou dobu jsem byl v poli nejmladší. Trvalo nějaký čas, než jsem se začal umisťovat na vyšších příčkách. Zjistil jsem, že jde především o zkušenosti,“ dodává.
Trénink na blátě má výhody, říká musher
Se svými psy trénuje hlavně doma v Újezdě nade Mží. Problém mu nedělá ani fakt, že zde už několik let neměl možnost zajezdit si na sněhu. To naopak podle něj může být dokonce i výhoda.
„Když jedeme s károu na blátě, psi se více nadřou. Pak když jsou na sněhu, a trať je pěkně ujetá, je to úplně jiná rychlost. Sáně, které váží dvanáct kilogramů, skoro ani necítí,“ podotýká.
Samojedi jsou totiž původem ze Sibiře a jsou šlechtěni k tomu, aby zvládli delší tratě. Potíže prý nemají ani s regenerací.
„První den ujeli přes třicet kilometrů, psi se napili a padli. Prospali se půl hodiny a už zase byli čilí a chtěli něco dělat,“ říká Němec.
Co se týká péče o osm huňatých psů, nejsložitější je podle něho vyčesávání. „To vždycky musí provádět celá rodina,“ dodává s úsměvem musher.
