Francouzka Colombe Hays se na plzeňské scéně zabydlela s grácií a lehkostí. V letošní sezoně se blýskla hned v několika rolích a publikum ji okamžitě vzalo za svou. Naskočila do rozjetého tanečního vlaku Divadla J. K. Tyla a přišly i sólové taneční příležitosti. Především titulní role ve velkém klasickém baletu, v Glazunovově Raymondě, za kterou sklízí zasloužené ovace.
Do Plzně přes půlku EvropyKdyž Colombe zamířila loni v květnu na konkurz do Státní opery v Praze, kde ji objevil šéf plzeňského baletu Jiří Pokorný, bylo to poprvé, co překročila hranice České republiky. Její rodina žije v Marseille, ale Colombe se do našeho středu Evropy dostala menší oklikou. Studovala na konzervatoři v Paříži, pak odešla do baletní školy Královského baletu v Londýně, během studia s tímto souborem vystupovala, současně tančila i v Královském baletu v Birminghamu. Angažmá získala v roce 2010 v Semperově opeře v Drážďanech, od následujícího roku už je ovšem "plzeňská". |
Hovoříte-li s Colombe Hays, okamžitě si vás získá svou bezprostředností, otevřeností, milým optimismem. A jemnou noblesou. Brzy si také uvědomíte, jak odhodlaná tato křehká a subtilní tanečnice je. Možná i proto, že má praxi ze své početné rodiny. Vrací-li se totiž domů, čeká ji tam kromě rodičů ještě jejích pět bratrů. Drobná Colombe rozhodně není ztracena ve velkém světě. A ví, co chce.
Tančila jste v Anglii a Německu, co vás přivedlo do Čech?
Chtěla jsem získat nové zkušenosti v cizině a nebyla jsem sama, na konkurzu ve Státní opeře bylo hodně cizinců, zejména z Francie a Španělska. Čím více člověk poznává, tím je bohatší, rozvíjí se. A protože na předchozích velkých scénách jsem se k větším rolím nedostala, hledala jsem další příležitosti. Jsem panu Pokornému proto velmi vděčná, že mi nabídl angažmá v Plzni, dal mi šanci a sólové role.
Glazunovova Raymonda je tedy vaše první velká role?
Ano! (šťastně se usmívá).
Plzeňská Raymonda je jiná než originální verze. Choreografka Yelena Panková postavila klasické dílo i na silném příběhu. Co pro vás studium této role znamenalo?
Spolupráce s paní Pankovou byla velmi podnětná právě kvůli jejím novým pohledům na postavu Raymondy. Tato role je pro tanečnici velmi náročná. Vyžaduje vysokou úroveň techniky a také silné emotivní vyjádření. Někdy je obtížné spojovat techniku s emocí, ale je to velmi zajímavý úkol.
Máte zkušenosti s velkými scénami, teď vystupujete i na malé scéně Komorního divadla jako Helena ve Snu noci svatojánské, kde jste publiku hodně blízko.
Ano. A je to velmi zajímavé a příjemné. Na obecenstvo vidím mnohem více než na velké scéně, vnímám jej proto jinak, mám s ním kontakt a jsem mu blíž i vnitřně. Jestliže diváci reagují, smějí se, my můžeme reagovat také, přímo a hned. Je to taková vzájemnost, souznění. Tohle se na velké scéně nezažije. Baví mě to.
Colombe Hays Plzeň chválí, žije se v ní příjemně, říká.
Kdy jste se vlastně rozhodla být baletkou?
Tancovat jsem začala v šesti letech a jen tak pro radost. Teprve ve dvanácti jsem se rozhodla stát se profesionální tanečnicí. Nejprve jsem chodila do soukromé baletní školy, ve třinácti letech jsem šla na pařížskou konzervatoř. Pak přišla Anglie.
Pocházíte z umělecky založené rodiny?
Vůbec ne. Ovšem rodiče a všichni mě celou dobu velmi podporovali a drží mi palce.
Nestýská se vám po vaší velké rodině a domově v Marseille?
Všude jsem byla sama, jsem na to zvyklá a navíc ráda poznávám nové lidi. V Plzni se mi velmi líbí, mám v divadle výborné kolegy, mluvíme spolu anglicky, jedna kolegyně mluví také velmi dobře francouzsky. Žít tady je příjemné. Opravdu.
Co vás na baletu baví nejvíc?
Ta možnost předávat publiku něco krásného. Něco mu sdělit. To mi dělá největší radost.
